Novákoviny

    Ohnivá koule vyskytující se nejčastěji za bouřek a známá pod označením kulový blesk patří k dosud nerozluštěným tajemstvím přírody. Se svérázným pokusem o řešení přišli vědci z Univerzity v Insbrucku: tvrdí, že jde o halucinaci při ovlivnění mozku elektrickým polem běžného blesku.

    Stále nové a nové zprávy o spatření kulového blesku podněcují diskuse o tom, co tento jev vlastně je - a léto je ročním obdobím, kdy je pravd?podobnost takového setkání největší. Popisy nemnoho očitých svědků se navzájem velmi liší - může to být drobná žhavá kulička, stejně jako světelný útvar s více než metrovým průměrem. Někdy projde oknem, aniž by rozbil sklo a můžete jej zahnat plácačkou na mouchy, jindy zdemoluje dům, nebo zabije člověka. Jisté je zatím jen jedno: věda před ním stále stojí v rozpacích.

    Tento týden uplyne 102 let od události, kterou se dodnes nepodařilo přesvědčivě vysvětlit - od výbuchu nad Sibiří označovaného jako tunguzský meteorit, nebo přesněji tunguzská událost. V třetím díle seriálu se věnujeme nesrovnalostem ve výpovědích svědků týkajících se směru letu záhadného tělesa.

    Vědcům se postupně podařilo shromáždit novinové zprávy a vědecké záznamy z dob exploze nad Sibiří. Současně našli a vyzpovídali stovky lidí, kteří tunguzskou událost na vlastní kůži zažili. Už samotná svědectví o jevech souvisejících s tunguzskou událostí představují první velkou záhadu. Nejen, že se zdá, jakoby těleso dlouho před svým pádem dopředu varovalo, což meteority ani komety téměř jistě nedělají. Současně se také velmi rozcházejí pozorování směru letu a podoby tělesa v různých oblastech.

    Stalo se to v Japonsku roku 1803 - tedy dávno předtím, než se dostaly do módy létající talíře, Atlantida, mimozemšťané a podobné věci. Oné zimy vyplavily vlny na pobřeží Harashagahama (dnešní prefektura Ibaraki) podivné diskovité plavidlo, zhotovené z kovu a santalového dřeva, podle dalších zpráv jej navíc místy pokrývala černá měkká hmota podobná asfaltu nebo pryskyřici. Dobové zprávy jeho tvar přirovnávají k nádobě kou-hako určené k pálení vonných látek. Bylo tu i několik skleněných průzorů a vstupní průlez krytý posuvným poklopem. V přepočtu na dnešní míry bylo těleso vysoké asi tři metry a mělo průměr přes pět metrů. Povrch zdobily nápisy v neznámém písmu a podobné našli místní rybáři i uvnitř podivného stroje.

Výročí 102 let od výbuchu nad Sibiří nepřesně nazývaného tunguzským meteoritem je dobrou příležitostí k připomenutí této podivné události. Dnes náš malý seriál pokračuje záznamy vypovědí očitých svědků. Také tato rozporuplná vyprávění naznačují, že kolem celé záležitosti je mnoho nejasného. 

30. června, 6.30 ráno, Sibiř, ves Tajšet Vzdálenost od epicentra: 600 km

Země se chvěje, otřesy dosahují takové síly, že předměty padají z nábytku na zem a několik domů je poškozeno. Do nejčastěji udávaného času exploze zbývají dvě hodiny.

30. června, ráno, ves OškinoVzdálenost od epicentra: 330 km

Od samého rána slyší rolníci vzdálené dun?ní, které neustále sílí. Někteří si myslí, že nastává soudný den, proto odcházejí do koupele a převlékají se do svátečního, aby předstoupili před Ježíše Krista čistí.