Novákoviny

   V českém znaku je lev, i když tu žije jen v zoologických zahradách a ani s národní povahou nemá mnoho společného (pokud pomineme skutečnost, že většinu času prospí). Naproti tomu trilobit by byl jako heraldické zvíře mnohem vhodnější. Nejen proto, že u nás žilo mnohem víc trilobitů než lvů, ale také proto, že tento živočich prostřednictvím Joachima Barranda proslavil naši zemi ve světě možná víc než třeboňský kapr. Místa největšího výskytu jejich zkamenělin přitom leží na dosah: v Brdech nedaleko Jinců.

    Takzvaný Mezivládní klimatický panel při OSN (IPCC) si už několikrát utrhl pořádnou ostudu řadou "omylů" a falšováním dat o globálním oteplování. Je to ale zjevně organizace pružná, která ze svých minulých chyb umí vyvodit důsledky. Tedy, ne že by slibovala větší objektivitu - to bychom chtěli opravdu hodně. Jdou na to od lesa: šéf organizace Rádžendra Pačaurí (na obrázku)  - mimochodem, nikoliv vědec, tím méně pak klimatolog, ale velkopodnikatel -  nyní vědcům pracujícím pro IPCC rozeslal dopis, v n?mž jim doporučuje držet si odstup od médií.

    Jako by nestačila bizarní skutečnost, že IPCC vytváří stále nové a nové zprávy o stavu klimatu, které se navzájem popírají. Nyní tedy ještě ke všemu rozhodla, že ta zatím poslední, která má být hotová někdy v letech 2013-2014, bude vařena pod pokličkou, což zcela odporuje základním zásadám  vědecké práce. Že by se už teď vědělo, co v ní bude - a „zainteresovaní“ vědci jen mají vymyslet postupy, jak předem daný výsledek učinit věrohodným?

    Programovým odstupem od médií IPCC udělala další krok od seriózní organizace k uzavřené sektě. Možná se jí tak podaří stvořit výsledky, jaké pro své výnosné vydírání klimatickými změnami potřebuje - současně ale potvrzuje podezření, že tento způsob klimatologie má víc společného s církví, než s vědou. 

Jan A. Novák

Psáno pro Hospodářské noviny

    Setkat se v moři s velkým žralokem je vždy poněkud stresující zážitek. Mohou se ale stát i horší věci. Například setkat se s žralokem hodně velkým - třeba takovým, který rozměry několikanásobně překonává i Spielbergovu plastikovou příšeru z filmu čelisti. Zkuste si to představit: plavete pod hladinou a najednou se z mlhy na hranici viditelnosti začíná zhmotňovat obluda velikosti menší ponorky, jejíž do široka rozevřenou a bohatě ozubenou tlamou byste prošli ve stoje. Možná ani hlavu byste nemuseli sehnout.

    Fantazie?

    Ne tak docela. Takové monstrum na naší planetě opravdu žilo - a není to ani tak dávno. Nechybí ale ani celkem dobře podložené názory, podle kterých žije v mořích stále.

    Zatímco lidé sledují před- i povolební kabaret, v zákulisí této taškařice na ně politici bez rozdílu stranického vybarvení svorně připravují boudu, která postihne statisíce domácností. Do vlády jde Zákon na ochranu ovzduší zrozený mezi Zelenými, který podobně jako mnohé jejich další produkty vykazuje zřetelný rukopis Orwellova Velkého bratra. Zelení jsou pryč, ale ani to nebrání většině ostatních politiků s ním souhlasit. Václav Klaus sice nedávno zákon (z úplně jiných důvodů) vetoval, shoda mezi politiky je však taková, že zřejmě nebude problém veto přehlasovat. Zvlášť když neinformovaná veřejnost mlčí...