Novákoviny

„Karban, milostslečno, karban. Pošilháváním do cizích karet při chatrném osvětlení přišel jsem o zrak,“ tvrdí padouch Hogo Fogo ve filmu Limonádový Joe. Ale karty nemusí jen škodit, mohou i vzdělávat. Dokonale tak naplňují Komenského požadavek „škola hrou“. Platí to například o výtvarně velmi zdařilém kvartetu  Cyklus života  Markéty Šmalcové.  

Ještě před pár staletími to měla věda ohledně členění minulosti Země jednoduché: před potopou a po potopě. Dnes už víme, že jednotlivá období na naší planetě nastupovala a ustupovala v mnohem složitějším sledu. Památek na tyto změny však není mnoho, protože byly v pozdějších dobách stírány a ničeny mnoha vlivy. Vědci proto pečlivě zkoumají a opatrují místa, kde zůstaly takové "konzervy času" zachovány.

Móda koupání v moři se objevila až na konci 19. století - a právě tehdy se poprvé dostaly do těsnějšího kontaktu dvě bytosti, které předtím neměly mnoho příležitostí k seznámení: žralok a bezbranný nahý člověk plovoucí ve vodním živlu. Dravé paryby předtím měly vlastně jen dvě možnosti, jak ochutnat lidské maso: při ztroskotání lodí a při námořních pohřbech. Přičemž druhou možnost odborníci často zpochybňují, protože mrtvé tělo bývá obvykle zatížené a klesá do hlubin příliš rychle, než aby stačilo přilákat pozornost žraloků.

"Vancouvere! Vancouvere! Už to začíná! Vancouvere! Slyšíme se ještě?"
To byla poslední slova amerického vulkanologa Davida Alexandera Johnstona, která těsně před svou smrtí stačil říci do mikrofonu vysílačky. Bylo 18. května 1980 a on se nacházel ve své provizorní pozorovatelně Coldwater II vzdálené deset kilometrů od hory St. Helens v Kaskádovém pohoří na severozápadě Spojených států. Měl sledovat její erupci, kterou se svými kolegy už dlouho očekával, protože sopka po několik měsíců vzorně předváděla snad všechny příznaky narůstající aktivity.