Harry Mulisch je jeden z nejvýznamnějších poválečných spisovatelů Holandska, ostatně s jeho původem ani nejde spisovatelem nebýt. Mulischův rakouský otec si vzal nizozemskou Židovku, a aby rodinu zachránil před transporty, kolaboroval s nacisty. Už tento zamotaný (a přitom pro Evropu symptomatický) příběh je silná látka. Nepřekvapí, že její ozvěny lze vysledovat i v Mulischově nejznámějším díle Objevení nebe.

    Max Doff se jako vlídný superman už narodil - a čtenář při líčení jeho kladů hned na začátku knihy zapochybuje, že si z něj autor nedělá legraci. Tento pocit ještě zesílí na osmnácté stránce, kde lékař hrdinovi zahání chřipku penicilinem (!), čímž ho přivede do stavu klinické smrti. Nicméně pro další děj je profesní selhání medicínského diletanta zásadní: Maxu Doffovi se přitom jaksi mimochodem zjeví jména dvanácti lidí, s nimiž má roku 2012 odvrátit od světa zkázu předpovězenou starými civilizacemi. I pochopí švarný hrdina, junák statný, slunéčko jasné, jaké je jeho poslání na tomto světě - aniž by se ovšem přetrhl snahou jej naplnit.

    "Úplně prvního snědli Jorgensena," je věta, kterou začíná sci-fi thriller  Rok pandemie - takže jestli stejně jako já trpíte zlozvykem čtení u jídla, v případě této knihy na něj zapomeňte. Ale nenechte se tím odradit, protože Carsonův román se dobře čte a je to čtení inteligentní.

Jde o klasický postkatastrofický příběh, kde bodem nula je smrtící pandemie neviditelných nanorobotů, kteří měli původně léčit rakovinu, svým tvůrcům se ale vymkli z rukou. Lidstvo přežilo jen díky tomu, že umělí mikrobi nesnášejí výšky nad tři tisíce metrů. Zbytky civilizace to tedy - na rozdíl od jiných postkatastrofických románů - mají ještě ztížené zimou, hladem a omezenými možnostmi rabování ve vylidněných osadách. Neříkejte, že byste v takových podmínkách Jorgensena aspoň neochutnali.

Nejpodivnější objevy z marsovských fotografií jsem si nechal na konec této kapitoly, protože to, co na nich je, vypadá jako čistá sci-fi. Tají se nad nimi dech: podivné černé útvary vyrážejí na jaře skrz led, tvoří jakési „keře“ o průměru několika desítek metrů a v létě zase mizí.