Novákoviny

Když dostanete k recenzi knihu, jejíž hrdina má stejné povolání jako vy, kde se dějí stejné věci jako vám, odejde odtamtud stejným způsobem a hrdinka se jmenuje stejně jako vaše dcera, pak z toho nevyhnutelně dostanete trochu schizofrenní pocit. Když pak navíc u hrdiny pronásledovaného běsy, které ani vám nejsou tak úplně cizí, ta schizofrenie opravdu propukne (a ještě je to popsáno dostatečně sugestivně), pak o svém duševním zdraví po dočtení nevyhnutelně aspoň trochu zapochybujete.

Od doby, kdy Dan Brown napsal Da Vinciho kód, je recept na besteseller jasný: thriller ze současnosti střihnout středověkem, okořenit tajnou společnosti - a autor je za vodou. S takovými knihami se roztrhl pytel a většinou se dají číst, protože nakladatelští editoři si k vaření vybírají řemeslně zručné kuchaře. Harperova Lazarova krypta se nejdřív zdála být právě z této kuchyně: je tu thriller, je tu středověk; ostatně podtitul "Osm století lží ukrývá smrtící tajemství" také ledacos napovídá. A přece je něčím víc.

Jsou dvě věci, které mě přinutí odložit rozečtenou knihu hned po prvních stránkách: děj nastartovaný brutální vraždou a autorova záliba ve vulgaritě. Cardovo Vykoupení Kryštofa Kolumba těmito úskalími lacinosti bez nejmenších problémů proplulo - a k dobru mu bylo lze už od počátku přičíst i to, že v něm nevystupují upíři, čarodějové a další omšelé rekvizity prvoplánově usilující o prodejnost. Jinými slovy: že jsem po delším čase zas konečně narazil na knihu, kterou je možné považovat za pravověrnou sci-fi.