Novákoviny

Úspěšný film Marťan obrací pozornost k Rudé planetě a nechybí ani hlasy podle nichž doba zraje k tomu, aby se stal realitou. Protože Spojené státy (a západní svět vůbec) jsou v situaci, kdy by jim inspirativní cíl obdobný někdejšímu lunárnímu programu Apollo, pomohl najít ztracené obzory.

Děj filmu Marťan přetéká optimismem: marsovská loď Hermes je impozantní plavidlo, kde nechybí prostor, pohodlí a dokonce ani obytný úsek s umělou gravitací, astronauté mají na Rudé planetě stanici, jejíž vybavení by jim záviděl nejeden polárník v Antarktidě, mise je jen částí rozsáhlého programu pilotovaných expedicí k Marsu...

Optimismus režiséra Ridleyho Scotta nemá podobu jen technologickou a finanční; výprava je zjevně mezinárodní (jeden z členů má na skafandru německou vlajku a občas říká "ja" místo "yes") a do záchranné akce se významným způsobem vloží Čína (na Rusko, ještě nedávno obsazované do této filmové roli americkými režiséry téměř povinně, se tentokrát nedostalo).

Boj o život kosmického trosečníka Marka Watneye s napětím sleduje celé lidstvo a úspěch vyústí do ještě většího nasazení při kosmickém výzkumu, který je tu právem předveden jako něco, co zdaleka nemá význam jen vědecký.

"Je to skvělé období, pro národ, pro celý svět, a nepochybně pro mezinárodní kosmické lety," říká se v závěru filmu.
Jaká je ale skutečnost?

Čas dozrál

Americký analytik Peter Juul soudí, že pro pilotované lety na Mars dozrál čas. "Spojené státy stojí tváří v tvář geopolitickým podmínkám, které by nás měly přimět ke změně pohledu na význam kosmického výzkumu," začíná opatrně specialista na mezinárodní bezpečnost.

"Situace sice není stejná jako v časech projektu Apollo nebo stavby Mezinárodní kosmické stanice, přesto existuje silná motivace, abychom realizovaly odvážný vesmírný projekt dokazující, že pořád představujeme silnou společnost schopnou realizovat inspirativní skutky významné pro celé lidstvo. Projekt vzbuzující tolik potřebný optimismus a důvěru, že umíme řešit jakékoliv vnitřní i mezinárodní problémy."

obr: Zásahy prezidenta Obamy a jeho administrativy v NASA prakticky zlikvidovaly americký pilotovaný kosmický program, přestože předvolební sliby zněly úplně jinak. Bez náhrady byl zrušen především program Constellation

kresba: USAhitman

Juul upozorňuje, že Rusko a Čína v současnosti útočí na americkou roli v mezinárodní politice rázněji než v časech studené války. Přitom jejich akce na Ukrajině nebo v Jihočínském moři vracejí svět ještě hluboko před studenou válku - do časů nacionalismů a střetávání imperiálních mocností na přelomu 19. a 20. století.

Současně se ve výzkumu Marsu objevují hráči, jejichž kosmické programy ještě nedávno vzbuzovaly úsměv. Indie úspěšně vyslala sondu Mangalyaan a podobný záměr oznámila dokonce Saudská Arábie. Stále ještě platí slova prezidenta Kennedyho vyřčená v souvislosti s programem Apollo roku 1962: "Žádný národ, který chce hrát vedoucí roli ve světě, nemůže zůstat pozadu v závodech o vesmír."

Skutečností ovšem je, že navzdory předvolebním slibům zásahy Obamovy administrativy a rozpočty odhlasované politiky americký náskok ve vesmíru zatím naopak snižují. Přitom záměr pilotované výpravy na Mars dostal konkrétní podobu už roku 2004, kdy prezident Bush vyhlásil program návratu Američanů na Měsíc, zřízení trvalé základny na něm a pilotovanou expedici k Rudé planetě.

Likvidace programu bez náhrady (včetně zrušení vývoje lodi Orion/Constellation a nosičů Ares I a Ares V) byla jedna z prvních věcí, které udělal Barack Obama po svém zvolení presidentem.

"Obama chce odstranit všechny zdroje národní hrdosti, " konstatovali účastníci diskuse o americkém pilotovaném programu na serveru Space.com.

Chybí jen politická vůle

Po ukončení letů raketoplánů se tak USA ocitly bez kosmické lodi a zcela závislé na ruské technice. Proto byl po několika letech v tichosti vzkříšen aspoň vývoj kabiny Orion (nějaký čas se jí ale smělo říkat jen Multipurpose Crew Vehicle, aby nepřipomínala Bushovu éru). V prosinci 2014 úspěšně absolvovala první bezpilotní test pomocí rakety Delta IV Heavy, protože její vlastní nosič SLS ještě nebyl hotový. Ten dostane teprve při dalším testu roku 2018 - v podstatě je to raketa smontovaná z dílů strojů Space Shuttle, Ares a Saturn V. Jako servisní modul poslouží upravená evropská nákladní loď ATV.

obr: Kosmická loď vycházející z programu Constellation v konfiguraci pro let k Marsu. Orion je tu ve funkci velitelského modulu spojeného s obytným modulem (možná nafukovacím)

kresba: NASA

I tak se ale stroj nehodí ani k přistání na Měsíci, natož pak k letu na Mars. Jedinými konkrétnějšími cíli programu je pilotovaný oblet Měsíce mezi lety 2021 až 2023 a mise k asteroidu dopravenému předtím na oběžnou dráhu Měsíce někdy po roce 2026. Při případné výpravě k Marsu by mohl Orion posloužit nanejvýš jako velitelská sekce mnohem větší lodi.

Přesto NASA věří, že "Mars představuje cíl uvnitř rámce našich možností", a nechybí ani hlasy tvrdící, že je možné ho dosáhnout bez výraznějšího zvýšení rozpočtu, dokonce bez rušení jiných programů. Jediné, co chybí, je politická vůle.

"Potřebujeme k tomu nový národní konsensus týkající se výzkumu vesmíru," říká Peter Juul. "Takový, který by se vymanil z omezeného myšlení uplynulých čtyř desetiletí."
Přesto nejspíš závody o Mars nevypuknou. Čínu, Rusko a Indii víc zajímá Měsíc, který je blíž a má podstatně větší strategickou hodnotu. Americké plány přitom právě Lunu překvapivě naprosto ignorují.

Jan A. Novák

Psáno pro Hospodářské noviny

obr: Pro civilizaci založenou na racionalitě, poznání a rozvoji je Mars logickým a inspirativním cílem. Po prvním výzkumu vzniknou stálé základny, trvale osídlená města a nakonec nejspíš přijde terraforming

You have no rights to post comments