Novákoviny

Za úsvitu 30. června 1908 došlo na Sibiři k obrovské explozi, která nemá v psané historii lidstva obdoby. Podle „oficiální“ hypotézy ji způsobil asi padesátimetrový meteorit – jenže se po něm nenašla žádná stopa, i navzdory tomu, že se  mnoho expedic snažilo prověřit všechna podezřelá místa. I tak ale byly všechny nepohodlné skutečnosti z vědecké teorie o tunguzské katastrofě vytěsněny. Patří mezi ně i problém radioaktivity a magnetismu v oblasti.

Mnohé nápadné kopce bývaly také sídlem draků. Platí to například o Třemšínu (827 m. n m.) u Rožmitálu - a stejně jako jinde, i tady nemá pověst příliš jasno v tom, jestli to vlastně nebyl spíš had. Jisté je jen jedno: šel z toho oheň a kouř. V každém případě dopadl špatně a poněkud nedůstojně. Obtěžoval jakousi ženu a ta mu do hlavy zaťala srp. Buď byl zdejší drak nějaký invalida, nebo to s těmi pohádkovými boji princů, hloupých Honzů a Bajajů o princezny nebylo zas tak horké.

K poznání skutečné tváře naší planety se začali zeměpisci a námořníci s velkou námahou přibližovat teprve v 15. a 16. století. O to více překvapují staré mapy, které ukazují tehdy ještě neobjevená pobřeží nebo dokonce krajiny již tisíce let pokryté ledem.

Lidé se ztrácejí leckde a často proto mají dobrý důvod. Existují však místa, kde se dá zmizet i jaksi proti své vůli. Patří k nim zejména některé oblasti oceánu, kde se ztrácejí lodě a letadla i v éře radaru, meteorologických družic a satelitní navigace. K těm nejobávanějším patří bermudský trojúhelník smrti.