Novákoviny

Téma návštěv výprav jiných civilizací na naší planetě je stále vděčné - a právě jemu se věnuje kniha Magdaleny Zachardové Stopy bohů. Publikace vydaná nakladatelstvím Alpress představuje jakýsi průřez archeoastronautikou, oborem, ze jehož otce je považován populární Erich von Däniken a který má celou řadu nadšených příznivců i zarputilých odpůrců.

Strašidelné čtení postavené na angažmá záhrobí v našem světě patří z jakéhosi zvráceného důvodu k nejoblíbenějším odrůdám oddechové literatury. Přinejmenším od časů legendární Tiché hrůzy se velké pozornosti těší i sbírky povídek, z nichž běhá (nebo alespoň má běhat) mráz po zádech. Tuto formu zvolil také editor Antonín K. K. Kudláč, když připravoval publikaci Cáry rubáše: jde o soubor šesti povídek od různých autorů. Mají ale jedno společné: duchové, svět na druhé straně, paranormální jevy, strašidla...

Děti a duchové, děti a strašidla, děti a síly, které nejsou z tohoto světa... to jsou témata vděčná a nevyčerpatelné. Počínaje rozverným filmem Ať žijí duchové, až po temné Rosemary má dětátko, nebo Bradburyho hororové povídky. Ilona Fryčová na to šla z té méně ponuré stránky: její duchové jsou vesměs dobří a dětem pomáhají. Což je někdy více než potřebné, protože dětský svět zdaleka není tak prosluněný, jak se dospělým v idealizujícím zpětném zrcátku často zdává.

Říkat městečko díře, kde žije 212 obyvatel je asi možné jen v Americe, nicméně právě atmosféra osady, v níž každý zná každého, hraje v knize svou roli. Už proto, že podivné zmizení Tiffany Quinnové a později i Nico Cruze tu nezapadne tak, jak by asi zapadlo v nějakém skutečném městě. A rozhodně nevymizí z paměti jejich spolužačky a kamarádky Kendall Fletcherové, kterou začne záhada vzrušující celou osadu, vtahovat do své gravitační sféry postupně víc a víc.