Novákoviny

Gigantická šestimetrová postava namalovaná okrem na skále jedné ze saharských roklí svého času posloužila Erichu von Dänikenovi jako pádný důkaz o návštěvě mimozemšťanů. Není divu: obr má na sobě oblek připomínající skafandr, včetně podivné helmy se štěrbinovými průzory. Už objevitel této kresby, francouzský etnograf Henry Lhote jí dal sugestivní název "Velký marťanský bůh". Astronautickou interpretaci ještě posilovaly další skalní malby v okolí, které znázorňovaly postavy oblečené v podobných "skafandrech" (navíc ještě s "anténami" na hlavách), lidi vznášející se jakoby ve stavu beztíže, nebo podivné tvory nepřipomínající žádná pozemská zvířata.

Kanárské ostrovy jsou pro většinu návštěvníků především krásné pláže a exotická příroda. Ve skutečnosti je to ale také místo, kam mnozí kladli Atlantidu. Jednu z největších záhad tohoto souostroví představují původní obyvatelé - Guančové.

Podivný byl už způsob života Guančů. Když sem v 15. století připluli Španělé, našli světlovlasé modrooké lidi, kteří žili na úrovní doby kamenné: neznali kovy, bydleli v jeskyních a primitivních chatrčích, jejich kněžky nápadně připomínaly Věstonickou venuši - to všechno v době, kdy Evropa prožívala úsvit novověku. Současně ale uměli provádět úspěšné trepanace (otevření) lebky, které pacienti prokazatelně přežívali. Své mrtvé balzamovali a používali jakési značky, které jsou totožné s některými symboly na jeskynních kresbách z doby kamenné. Používali také zvláštní hvízdavý jazyk, který nemá obdoby nikde jinde na světě.

Letních bouřek přibývá – a spolu s nimi roste i pravděpodobnost setkání s jevem, který stále představuje velkou záhadu přírody. Teorií snažících se vysvětlit podstatu kulového blesku jsou desítky, žádná z nich ale nepostihuje všechny jeho projevy.

"Přes neustále rostoucí výčet vlastností, jak je popsali důvěryhodní očití svědkové, dodnes nemůžeme o kulovém blesku vyslovit nic určitého. Mnoho vědců je však stále více přesvědčeno, že jednoho dne jej vysvětlit dokáží."

Tato slova napsal o záhadě kulového blesku známý britský spisovatel Arthur C. Clarke už v 80. letech minulého století - a dodnes na nich není třeba nic měnit. Ale i pouhé přesvědčení badatelů, že jev objasnit lze, bylo tehdy velkým krokem vpřed.

Je letní slunovrat – a to se prý v menhirech a dalších megalitických stavbách probouzí tajemné sily. I letos tedy zřejmě budou novodobí Keltové, šamani a další vyznavači přírodní magie  putovat k těmto objektům. Nemusí přitom ani moc daleko - nejslavnější megalitický objekt je sice Stonehenge, kameny vztyčené neznámou kulturou (menhiry) však máme i u nás. Největší z nich stojí u Klobuk na Slánsku a dosahuje výšky přibližně tři a půl metru. Smysl těchto objektů zatím není přesně znám, hypotéz je ale hodně - od velmi umírněných až k poněkud neobvyklým. K těm druhým patří právě názor, že megality byly jakési akumulátory energie naší planety. která je schopná ovlivňovat lidskou psychiku a dávat jí netušené schopnosti. A že takto fungují dodnes. A tak se tu za letního slunovratu dějí podivné věci...