KomentářePočítačový model místo děda Vševěda
S větou začínající slovy "Počítačový model ukazuje,..." se setkáváme stále častěji. Připomíná pohádku o dědovi Vševědovi - neznalý vědec se ptá a zázračně chytrý počítač správně odpovídá. Tak nějak nejspíš lidé antiky přistupovali k věštbám delfské Pýthie a podobně dnes berou výsledky modelů: mají se jimi řídit ekonomové, politici, státy, svět. Jenže počítačový model není kouzelný dědeček, zato má hodně blízko právě k fungování věštírny v Delfách. Je to lidský výtvor se vším, co k tomu patří - a kupodivu pracuje skoro stejně, jen na vyšší technologické úrovni. Delfští kněží shromažďovali informace, na základě svých zkušeností z nich vyvozovali výsledky a ty si občas ještě upravili pro své potřeby. Model je (zjednodušeně řečeno) lidská zkušenost zakletá do stroje, je vytvořený na základě vědomostí své doby a hypotéz svých tvůrců, přičemž obojí obvykle bývá záhy překonáno. Počítač k tomu nic navíc nepřidává, jen toho umí sežvýkat hodně najednou a rychle. Správný tedy nemusí ani samotný postup konstrukce modelu, ani data, jimiž je krmen. O zlém úmyslu toho, kdo práci moderní věštírny řídí, ani nemluvě. Winston Churchill říkal, že věří jen té statistice, kterou si vlastnoručně zfalšoval - proti modelům je ovšem i ta nejsložitější statistika křišťálově průzračná záležitost.
Jan A. Novák Psáno pro Hospodářské noviny Digitální čeština
Neřeknu nic nového, když budu konstatovat, že pravopis mailů, internetových diskusí a SMS zpráv je hrozný. Nemíním se ale pohoršovat nad úpadkem českého jazyka, protože to už v hojném počtu obstarali jiní. Zdánlivě neblahý jev totiž možná ukazuje na skutečnost, že klasická mluvnice se pro potřeby digitální komunikace přežila. Poprvé se to projevilo u háčků a čárek, bez nichž se zjevně dá docela dobře žít, stejně nadbytečná může být tvrdost a měkkost hlásky "i" a už jsem viděl také koumáky, kteří se obejdou bez mezer mezi slovy - nahrazují je velkým počátečním písmenem. Neznamená to nutně, že klasický pravopis zanikne. Staří Egypťané měli jedno velmi jednoduché písmo pro prostý lid, a jiné komplikované pro vrstvu vzdělaných kněží. Možná, že my jednou budeme mít jednu češtinu pro mobily a počítače, druhou pro literaturu. Pokud tomu tak v podstatě není už dnes. Jan A. Novák psáno pro Hospodářské noviny ZOO není zvěřinec
Pražská ZOO dostala nového šéfa, bylo by ale škoda, kdyby tím pozornost veřejnosti vůči těmto institucím zase skončila. Zoologické zahrady jsou potomkem zvěřinců sloužících k pobavení publika na úkor uvězněných tvorů - a jako takové by vlastně neměly v moderní společnosti co pohledávat. Jejich existenci ospravedlňují jen nová poslání: zachování ohrožených druhů, výchova, osvěta a výzkum, to vše samozřejmě při zachování maximálních ohledů na přirozené potřeby zvířat. V uplynulých letech se v tomto směru hodně udělalo, cesta od zvěřince k moderní přírodovědecké instituci ale zdaleka není u konce. A nebude, dokud hlavním hlediskem hodnocení zůstane počet návštěvníků a ekonomické ukazatele. Jinými slovy: moderní ZOO by měla být v podstatě dočasným řešením, jakousi Noemovou archou, na níž zvířata i lidé společně směřují do časů, kdy vztah mezi civilizací a přírodou bude vyváženější. Tam, kde tento záměr není na prvním místě, nejde o ZOO, ale o zvěřinec. Rozlišovat mezi ZOO a zvěřincem je důležité. Zoologické zahrady jsou ze své podstaty nevýdělečné, je proto správné, když se financují do značné míry z daní - i když ještě správnější by bylo, kdyby je štědře platily subjekty poškozující životní prostředí. Naproti tomu zvěřinec je zařízení nemravné, jehož podpora z veřejných prostředků by byla absurditou. Nedlužím nic
Znovu, již po několikáté, jsem se rozčílil nad neomalenou drzostí médií, která mi, jakožto občanovi, periodicky vnucují myšlenku, že mám jakýsi podíl na státním dluhu a vypočítávají mi výši mého údajného podílu. Důrazně opakuji, že jsem si od nikoho nic nepůjčil a nikomu nic nedlužím. Nikdo, ani stát, není oprávněn půjčovat si mým jménem a zadlužovat mne. Defacto by se jednalo o trestný čin. Nic také nikomu nebudu splácet. Číst dál: Nedlužím nic
Válečné rozjímání ve svátečním čase
Sluší se o svátcích na konci roku rozjímat o míru mezi lidmi i národy - ale nebojte se, pokusím se být originální. Jestli totiž přestalo být u vyspělých států zvykem vyřizovat si účty pomocí armád, pak především proto, že pokrok vědy a techniky to hodně prodražil. Zatímco ještě v časech křesadlových pušek poklady uloupené u slabšího souseda při troše štěstí převýšily provozní náklady, s nadzvukovými letadly nebo inteligentními střelami je i vítězná válka hodně prodělečný podnik, na jehož konci vedle zničeného poraženého stojí zruinovaný vítěz. Zdánlivě dobrá zpráva, bohužel to ale neplatí všeobecně. V režimech a ideologiích, které mají k dispozici (nebo cílevědomě vytvářejí) dost ke všemu odhodlaného lidského materiálu, stále platí, že poměr cena-výkon u zfanatizovaného civilisty omotaného Semtexem je mnohem lepší než u letadlové lodi napěchované nejmodernější technikou. Co z toho vyplývá? Závěrů je celá řada a není těžké je domýšlet. Skoro žádný z nich sice nezní moc optimisticky, jeden ale poněkud paradoxně ano: vývoj technologií v nebezpečných státech může mít v dlouhodobém horizontu nečekaně příznivé výsledky: války se pro ně stanou drahé. Má to jen jeden háček: pro nás už to nejspíš přijde pozdě… Psáno pro Hospodářské noviny Další články... |
Tohle mi přistálo v mailu a nějak nejde se s tím neztotožnit. Tak to tu máte - slibuji, že výjimečně, protože ekonomika a politika jinak není tématem tohoto webu:
Ze stejného soudku |