Novákoviny

Tvrzení, že příští rok nastane konec světa by asi nestálo za komentář - kdyby mu nevěřilo tolik lidí. Jedním z charakteristických rysů dnešní civilizace je i to, že myšlenka nemá váhu podle toho nakolik odpovídá realitě, ale podle toho, kolik jí věří lidí. Váhu nejen ekonomickou (konec světa je artikl, který jde dobře na odbyt), ale i sociální a politickou: vypovídá o spodních proudech ve společnosti. V časech technologického optimismu v polovině minulého století by nad tímhle proroctvím asi normální člověk mávl rukou - naši vědci a inženýři s každým koncem světa přece rázně zatočí. Dnes je tomu úplně jinak a není tak těžké vytušit proč. Obyčejní lidé žijí ve světě, mezi technologiemi, kterým nerozumějí, ve světě, který z jejich perspektivy nemá srozumitelné cíle ani ideály - a přitom jsou obklopení společenskými i ekonomickými mechanismy, které se čím dál víc jeví jako nepřátelské. Není vyloučené, že kdesi v hlubinách jejich podvědomí proto dřímá touha po konci takového systému - a že na povrchu vykrystalizovala v radostné přijetí mayského proroctví. Je to nebezpečnější jev, než se na první pohled zdá, protože některá proroctví mají schopnost vyplňovat sama sebe už jen tím, že byla vyslovena. I když mayský kalendář v tom bude nevinně.

Jan A. Novák

Pokusy amerického námořnictva postavit elektrické dělo inspirují kutily celého světa pokusit se o totéž - a na YouTube můžete najít záplavu videí dojemně ilustrujících výsledky. Většinou to vypadá nějak takhle: plný stůl součástek, drátů a blikajících diod, pak prst tisknoucí jakousi spoušť, asi tak o metr dál poskočí kelímek od kokakoly a nakonec se v záběru objeví kutilův triumfální škleb. Na příslušných webech nechybí ani dlouhé diskuse, jak těchto skvělých efektů dosáhnout. Tedy s výjimkou diskusí českých. Tam pod texty o elektrickém dělu nejčastěji najdete pár anarchistických výlevů o amerických válečných štváčích obvykle následovaných dlouhou řadou rozborů, proč to nikdy nebude fungovat. Zjevně pocházejí od znalců na slovo vzatých - od bývalých záložáků dělostřelectva Československé lidové armády, přes studentíky s egem zbytnělým po úspěšném zdolání prvních testů až po bohorovné docenty, jejichž jedinou pracovní náplní je být chytřejší než zbytek lidstva. Nevím proč, ale ti amatérští šílenci z YouTube, mi jsou nějak sympatičtější.

Jan A. Novák

Psáno pro Hospodářské noviny

Čím dál víc zaměstnavatelů očekává, že pro ně lidé budou dělat zadarmo, nebo skoro zadarmo. Záminky jsou různé: zkušební doba, možnost "udělat si jméno", krize a slib, že až jednou bude lépe... Dělají to už nejen majitelé barů, ale stále častěji webové servery, redakce, nakladatelství, televizní a rozhlasové stanice - a některé podnikatelské projekty jsou na tom přímo postavené. Někdy to zkoušejí plíživě: najednou zjistíte, že máte dvakrát, třikrát víc práce, ze stejně nebo míň peněz... 

Nenechte si věšet bulíky na nos: ti pánové (a dámy), kteří počítají s vaší altruistickou pracovitostí, jsou sami většinou honorováni docela dobře a někteří z nich se zadarmo ani nenadechnou. Bez mzdy pracovali tovaryši ve středověku, jejich odměnou ale byl know-how živící je zbytek života. Podobně se to dá chápat u studentů toužících po získání praxe, které navíc živí tatínek s maminkou. Všechno ostatní ale je naivita vytvářející nekalou konkurenci podobnou levné pracovní síle z Asie. Pokud to děláte, tak ale neškodíte jen druhým - škodíte především sobě, a to nejen finančně. Devalvujete svou cenu, děláte si pověst amatéra a tak trochu i trouby: ne nadarmo se říká, že co je zadarmo, to nestojí za nic. Když už máte volnou pracovní kapacitu, chuť něco dělat a dobré nápady, pak jen blázen to věnuje někomu, kdo plody sklízí za něj.

Jan A. Novák

Psáno pro Novákoviny

Po teroristickém útoku na WTC, kdosi prohlásil "Teď jsme všichni Američané" a nepochybně tak vyjádřil pocity všech slušných lidí. Počet obětí na ruském letišti Demodědovo je sice nesrovnatelný, přesto by se asi slušelo říci "Teď jsme všichni Rusové". A to i navzdory tomu, že vztah k Rusku může být u leckoho oprávněně přinejmenším... no, ambivalentní. Někteří Rusové dokázali úžasné věci, jiní napáchali strašlivá zvěrstva a někteří dokonce stihli obojí. Kde je jich moc, tam většinou není moc dobře. Pokud ale někdo proti nim něco má, ať si to vyřizuje s těmi, kteří zlo opravdu páchají. Když ale zbaběle zabíjí nevinné, není jen nepřítelem Rusů. Je - stejně jako v případě WTC - nepřítelem všech slušných lidí.