Novákoviny

Nedávno jsme nic zlého netuše přinesli v Hospodářských novinách a na iHnedu článek o tom, že izraelští antropologové zřejmě našli zuby, které by mohly být nejstarší památkou na existenci člověka našeho druhu. Pochopitelně na území Izraele - i vědci to mají rádi blízko do práce. Reakce v diskusi pod článkem ovšem překvapily. Ani ne tak proto, že se jejich nezanedbatelná část nesla v antisemitském duchu (to už je v české internetové kotlině skoro pravidlem), jako spíš argumenty, které se v ní opakovaně objevovaly. Tuzemští náckové totiž pozoruhodným myšlenkovým postupem dospěli k závěru, že podle izraelských vědců byl první člověkem Žid. A že i oni by tedy mohli být Židé, což je pochopitelně rozrušilo. Usuzovali proto, že nález je další lstivý manévr Velkého Žida jak si podrobit svět. Takže spěchám, abych je uklidnil: izraelské antropology (a žádné vědce hodné toho označení) by ani ve snu nenapadlo spojovat paleolitické nálezy s otázkami národa nebo konfese. Mezi vznikem národů a stářím zubů z izraelské jeskyně zeje propast hluboká 100 až 200 tisíc let - s Židy tedy mají společného ještě mnohem méně než Věstonická venuše s Václavem Klausem. Přesto ty názory v diskusi jakousi vědeckou vypovídací hodnotu mají: ukazují, že antisemitismu se nejlépe daří tam, kde chybí přirozená inteligence a kvalitní vzdělání.

Jan A. Novák

Immanuel Kant, jeden z největších filosofů 18. století prý pravil, že nejvíc ho udivuje hvězdné nebe nad hlavou a mravní zákon v člověku. Vědci z Massachusetts Institute of Technology, ale přišli na to, že morálka zas tak velký zázrak není: stačí prý na mozek působit magnetickým polem a je po zásadách. Pokud to čtou nějací moralisté, tak asi v tuto chvíli trochu nadskočili, ale zbytečně. Jiné výzkumy ukazují, že morální hodnocení je zřejmě jen jedním z mnoha rozhodovacích procesů a jako takové nemá žádné mozkové centrum, protože se odehrává na mnoha místech zároveň. Magnetické pole zřejmě ovlivní rozhodování jako takové a jaksi mimochodem i posuzování toho, co je a co není morální. Takže sice asi lze magnety vypnout morálku, pokusný objekt se pak ale chová trochu jako cvok. Nevím, k čemu tyhle znalosti použijí Američané, v Česku by ale rozhodně bylo dobré na jejich výzkum navázat. Třeba měřením, jestli na místech, kde se shromažďují zdejší politici a ministerští úředníci, nepůsobí nějaké obzvlášť silné magnetické pole.

Jan A. Novák

psáno pro Hospodářské noviny

Kauza Drobil asi nikoho moc nep?ekvapila - že se tu námi zaplacené daně rozkrádají ve velkém, takže na doktory, učitele, hasiče a důchodce opravdu, ale opravdu zbýt nemůže, to se ví už dlouho. Překvapilo snad jen to, jak snadno a rychle se ten pán dal nachytat. Ale ani to by vlastně nemělo být divné, protože to skutečně divné se odehrálo hned po volbách, když Drobila, který se chtěl stát ministrem průmyslu (a jistě věděl proč a za koho), udělali ministrem životního prostředí (a taky jistě věděli proč a za koho). Už tehdy se mi do radosti nad vítězstvím koalice údajně pravicové a protikorupční vmísila divná pachuť: skuteční bossové ČEZké republiky dosáhli takového stupně sebejistoty, že už si své lidi do vlády dosazují naprosto otevřeně. Tahle sebejistota pak u exponentů kauzy vedla i ke ztrátě nejzákladnějšího instinktu mafiána, totiž pudu sebezáchovy. Absurdní děj pak pokračuje: John (kterého jinak moc nemusím) dobře ví, že obracet se na policii nemá smysl a celkem správně věc přihraje novinářům. Média přesto nepochopitelně rychle přistoupí na snahu ODS udělat z něj spoluviníka nebo dokonce hlavního pachatele. A abychom opravdu věděli, která bije a kdo je tu pánem, tak se Drobila zastane i sám prezident... Nechci být prorokem špatných zpráv, ale myslím, že podle toho celá kauza nakonec i dopadne. Nevylučuji ani, že nemusí jít o chybu v Matrixu, ale jen o nějakou další hru podobnou té, která s ostudou přeťala české předsednictví EU, ne-li dokonce o její pokračování. Stejně mi ale připadá, že tentokrát už by měl pohár naší trpělivosti konečně přetéct.

Jan A. Novák

Časopis Respekt v posledním čísle pod názvem "Mám peníze na to být proti" uveřejnil pozoruhodný rozhovor s historičkou na volné noze Pavlínou Rychterovou, která oproti očekávání vůbec nefňuká, že má na svou práci málo peněz. Rozhodla se totiž nejít cestou poklonkování autoritám a opatrného stoupání po zatuchlých akademických stupních, ale shání si finance na svou práci sama, což jí dává svobodu dělat co považuje za správné. Řeklo by se, že je to skvělá zpráva, tím spíš, že v normálním světě takto vědci fungují běžně. Jenže četba diskuse pod internetovou verzí článku vás rychle vyvede z omylu. Dočteme se tu, že badatelka i tak ubírá peníze na užitečnější věci, ve skutečnosti vůbec není vlastním pánem, protože svou prací slouží bůhví komu, možná také něco tuneluje, pere špinavé peníze, kdoví s kým kvůli tomu spí... Zkrátka, jedna z obzvlášť odporných variant české závisti: nenávist k lidem, kteří dokázali víc, protože se nebojí kormidlovat si vlastní život sami. A mimochodem jeden z podstatných důvodů toho, proč na tom jsme tak jak jsme. Nejen ve vědě.

Jan A. Novák