Novákoviny

Když se projdete po Loretánském náměstí nad Pražským hradem, jistě si budete všímat hlavně Lorety. Zdánlivě není důvod si všímat kamenné zdi pod Černínským palácem směrem do náměstí - ale přesto to udělejte. Asi vám neunikne, že v poměrně nové vyzdívce z menších kvádříků jsou na několika místech neorganicky vsazené mnohem větší a hrubší kameny z odlišného materiálu. S velkou pravděpodobností jde o zbytky jakéhosi zničeného megalitického objektu, který kdysi stával buď přímo tady, nebo na sousedním Petříně.

Už v minulé kapitole jsme viděli, jak se na Moráni podle pověstí přeměnilo pohanské posvátné místo do církevních objektů - a tedy to nejspíš bude velmi podobný případ. Nasvědčují tomu některé  podivné místní legendy.

Právě z Petřína má podle některých pramenů pocházet záhadný Čertův sloup, který se dnes nachází na Vyšehradě. Na Petříně také měly být jámy, na jejichž dne hořel věčný oheň, u něhož pohanští kněží prováděli své rituály.

obr: Podivné kameny zabudované do zdi pod Černínským palácem na Loretánském náměstí

Podle jednoho z výkladů ve skutečnosti šlo o metalurgické pece. Některé geologické vrstvy kopce obsahují železité pískovce, které šlo pro takovou výrobu použít, jsou tu i uhelné sloje. Při archeologickém výzkumu se tu skutečně našly železářské pece pocházející z 10. století, nelze ale vyloučit, že navazovaly na provozy mnohem starší.

V souvislosti s již zmiňovanou germánskou železářskou osadou na břehu Vltavy to opět ukazuje na Prahu jako místo, jejíž mystika vzešla z rituálů spojených s výrobou a zpracováním kovů. A hradčanský hřbet místem, které leželo právě mezi dvěma železářskými lokalitami.

Nemusíme, ale zůstávat na okraji, další podobná pověst nás zavede přímo na tento hřbet. Ještě v roce 1788 tu stál u Loretánského náměstí kamenný obelisk známý jako Drahomířin sloup - možná jeden z pozůstatků megalitického objektu, jehož zbytky jsme viděli ve zdi pod Černínským palácem.

Nechybí sice výklad, že jde o zbytky jakési starší křesťanské sakrální stavby, ale povaha jen hrubě opracovaných kamenů tomu moc nenazvědčuje.

Podle staré legendy stál na místě, kde se pod pohanskou kněžnou Drahomírou rozevřela země, vyšlehly plameny a pohltilo ji peklo. Pověsti související s peklem se vyprávějí i o podzemí Černínského paláce (a moderní době jeho prokletí ještě posílila dodnes nevyjasněná smrt Jana Masaryka, byť ta souvisí s pekelnými silami zcela jiného druhu).

A nechybí dokonce ani pověst, že jeskyně s hořícím věčným ohněm se nacházela přímo pod dnešním Hradem a byla zasypaná při jeho osidlování.

Archeologický výzkum prováděný poblíž Lorety ve 30. letech minulého století tu našel pohřebiště s několika stovkami hrobů. Pocházelo z raně křesťanské doby, zdá se ale, že místo má starší minulost nějakým způsobem spojenou s podzemím, ohněm a jakýmisi dávnými kulty.

- - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - -
TIP:

Text je ukázkou z knihy Karel IV., mystik a čaroděj, kterou vydalo nakladatelství Alpress. Přímo u nakladatele si ji můžete se slevou objednat zde
- - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - -

Jak to souvisí s nedalekou Svatovítskou katedrálou?

Překvapivě těsně. Podle zmínek ve starých kronikách (poprvé v Kosmovi) byl na ještě neosídleném hradčanském hřbetu vyvýšený pahorek, skalnatý výchoz, o němž se věřilo, že z něj proudí energie Matky země. Magickou moc místa ještě zesiloval pramen, který u něj vyvěral.

Konaly se tu pohanské obřady, kněží rozmlouvali s nadpřirozenem, obětovalo se božstvům, našly se tu staré předkřesťanské hroby. Pahorku se říkalo Žiži, což s největší pravděpodobností nějak souvisí s žárem a ohněm, možná to znamenalo něco jako posvátné místo žáru.

Archeologové soudí, že šlo o rituální ohně, nebo pohřby žehem, nechybí ale ani názory, že to bylo přesně obráceně: jakýsi přírodní ohnivý jev sem přivedl uctívače. Nebo to má nějakou souvislost s pravěkými železárnami? S uhelnými slojemi v nitru sousedního Petřína?

Nevíme, není ale tak těžké si představit posvátný okrsek související s kultem ohně, který zahrnoval celý hradčanský hřbet až po dnešní Loretu včetně přiléhajícího Petřína.

obr: Podle mnoha badatelů byl pahorek Žiži na místě dnešního obelisku. Nechybí ani názory, že umístění obelisku nějak souvisí s údajnými energetickými toky proudícími tu ze země...

Podle jedné z teorií se pahorek Žiži tyčil někde mezi dnešním Proboštským palácem a obeliskem. Staré kroniky v souvislosti s ním mluví také o jakémsi kamenném stolci (nebo také knížecím stolci), na který byli slavnostně uváděni zvolení panovníci v časech prvních Přemyslovců.

Symbolika a rituály kamenného stolce souvisejícího s legitimitou panovnické moci je přitom v Evropě velmi rozšířená a nejspíš dost stará. Na kamenný objekt buď přírodního původu, nebo složený ze zbytků svatyň ještě starších byli obřadně uváděni vládcové Skotska, Anglie, Korutan.

Jeho odrazem nejspíš je i Kamenný stůl v artušovských legendách, což by mohlo vést k době Keltů. Nebo k časům ještě starším a záhadnějším, protože tímto způsobem je možné vykládat některé z megalitických objektů roztroušených po celém světě.

Na obřady souvisejícími s uváděním panovníka na kamenný stolec se tiše zapomnělo, když místo stařešinských voleb se začala vláda dědit a když jeho moc nelegitimovaly lokální obřady, ale souhlas římské říše. Nicméně teprve Karlův Korunovační řád dal předávání panovnické moci pevný rámec - a jaksi mimochodem tak definitivně zrušil rituální působnost kamenného stolce. Nedá se vyloučit, že společně s jeho dalšími stavebními aktivitami na Hradčanech šlo o úmysl s náboženským, ideologickým, ale možná i mystickým podtextem.

Jak přesně kamenný trůn vypadal a kde se nacházel, nevíme, většinou ale bývá lokalizován právě do oblasti pahorku Žiži. Mohl být dokonce přímo jeho součástí, nedá se ani vyloučit, že to byl přírodní útvar podobný trůnu. Esoterikové tvrdí, že vladaři tu sedávali, aby čerpali sílu země a naslouchali hlasu nebe. Jako poslední prý byl tím darem obdařen právě Karel IV., pak se pramen energie uzavřel. Ale nevyschl definitivně, jen v skrytu čeká na ty, kdo budou jeho síly hodni...

Nechybí dokonce ani názory, že Žiži (podobně jako charakteristické vulkanické kopce Českého středohoří) vznikl z odolnější horniny ztuhlého sopečného magmatu, zatímco jeho měkčí okolí odnesla eroze. Jinými slovy: byla tu kdysi malá sopka, jejíž magmatický krb sice vyhasl, po vodivé dráze dávného sopouchu ale dál k povrchu proudí telurické energie.

Zní to zajímavě, ale geologické sondy říkají bohužel něco jiného: hradní ostroh tvoří usazené horniny letenského a vinického souvrství, tedy pocházející z prvohor (ordovik). O nějakém vulkanickém tělese ani zmínka, nicméně v místech mezi Mihulkou a třetím nádvořím hřbet protíná výrazná tektonická porucha, která ho dělí na dvě kry. A na takové lokality obvykle reagují proutkaři a další senzibilové a i jinak se na nich občas dějí divné věci, takže jakási psychická energie tu působit může (ať už si pod tím představujeme cokoliv).

Nabízí se dokonce myšlenka, jestli poltergaist strašící v purkrabském paláci, kterého Karel tak působivě popsal ve svém životopise, nesouvisí právě s energií této poruchy.

Jan A. Novák

You have no rights to post comments