Novákoviny

Záhad je na světě mnoho, ale jen jeden stát se může pochlubit tím, že se jimi bezmála profesionálně zabýval jeho panovník. Ano, jedná se o legendami opředeného Rudolfa II., císaře Svaté říše římské a českého krále. Jeho vztah k alchymii je pověstný, pán Pražského hradu ale měl i jiné pozoruhodné zájmy. Většina lidí u nás jej zná jen jako pomateného geronta z filmu Císařův pekař, ve skutečnosti to však byl mimořádně vzdělaný člověk - jeden z mála panovníků, který s umělci a vědci nemusel jednat jako mecenáš povýšeností zakrývající neznalost, ale jako rovný s rovnými. Pokud v této zemi dodnes zůstal nepochopen, není to jeho chyba. 

Vyhlazení Lidic jistě bylo zločinem, který je třeba si pietně připomínat. Humbuk, který se ale odehrává kolem současného výročí, spíš než pietní vzpomínku připomíná někdejší komunistické taškařice. A vzbuzuje podezření, že stejně jako tehdy, i tentokrát nejde ani tak o Lidice samotné, jako spíš o ryze současné propagandistické cíle zdejších slavjanofašistů: o snahu ukázat Němce jako lidi, kteří mají vraždění Čechů navěky zakódované v genech - s nevysloveným závěrem, že nás proti nim ochrání jen Velký Bratr z Kremlu. A současně může vhodně posloužit i jako clona, která má zakrýt trapnou roli, kterou v případu sehrálo několik Čechů.Takže se raděj pojďme podívat na jednoho z málo známých aktérů tragédie, na továrníka Jaroslava Pálu, který tehdy nacistům přihrál záminku k akci.

To, že je pátek nešťastný den, věděla už hrdinka Erbenovy Kytice, natož pak když ještě ke všemu připadne na 13. v měsíci. Přesto právě v takový neblahý den roku 1952 odstartovalo švédské letadlo typu Douglas DC-3A k letu nad Baltským mořem. Na palubě bylo několik vysokých důstojníků leteckých sil, o neblahém osudu stroje ale zřejmě rozhodlo, že v něm cestovali i příslušníci složky FRA zabývající se elektronickou špionáží. Krátce po startu se letoun odmlčel, pozdější rekonstrukce událostí naznačila, že se ztratil někde v blízkosti ostrova Gotska Sandön, který leží asi 40 kilometrů severně od Gotlandu.

Blížící se výročí atentátu na Reinharda Hendricha vyvolalo vlnu mediálního zájmu – většinou ovšem jen rozmělňujícího stará schémata komunistické a národovecké propagandy z žabí perspektivy poraženého a okupovaného národa. Heydrich, jeden z nejschopnějších lidí ve vedení Třetí říše by si ale zasloužil mnohem hlubší pohled. Už proto, že jeho smrt zřejmě přehodila výhybky d?jin ještě významnějším způsobem, než se na první pohled zdá. Proto sem dávám část mírně upraveného textu na toto téma  z mé nové knihy „LÉTAJÍCÍ TALÍŘ PRO HITLERA“, která právě přichází na knižní trh.