Novákoviny

V neděli 8. července uplynulo přesně 175 let ode dne, kdy se narodil hrabě Ferdinand von Zeppelin - muž jehož jméno je navždy spojené se vzduchoplavbou. Právě on má největší zásluhu na tom, že vzducholodě přestaly být pochybnými experimenty a uplatnily se v dopravě, ve válce i na výzkumných cestách. Jeho životní příběh je inspirující: kariéru slavného vynálezce nastoupil teprve ve věku 60 let.

Když i mainstreamovými médii proběhly zprávy o tom, že vědci z evropského centra jaderného výzkumu CERN zřejmě objevili dlouho hledanou částici zvanou Higgsův boson, reakce laické veřejnosti na internetových diskusích byly rozporuplné. Objevily se i názory typu "A co má být? Bude snad chleba levnější?"

Dva dny volna na začátku července jsou vlastně největší svátky roku - a pro většinu lidí jen jakási letní protiváha Vánoc, kdy se taky nemusí fachat. Když si ale uvědomíme, co vlastně slavíme, tak z toho trochu běhá mráz po zádech.

Čtvrtý červenec, Den nezávislosti je asi nejoblíbenější svátek Američanů - a od roku 1997 by ho jejich zásluhou mohli slavit také Martané, kdyby nějací existovali. Toho dne totiž na jejich planetě přistál první automobil. Vlastně spíš miniautomobil, jehož velikost novináři tehdy přirovnávali k laserové tiskárně, přesto šlo o historickou událost: vozítko Sojourner vysazené sondou Pathfinder bylo první pohyblivou laboratoří na Rudé planetě.

Vyjmenovat všechny slavné mágy, astrology, lékaře, alchymisty a další učence, které na svůj pražský dvůr přilákal císař Rudolf II., nejde, protože by se z článku stal jen seznam jmen. Vzpomeňme proto v závěru tohoto miniseriálu jen některých - i za cenu, že jiné nespravedlivě opomeneme. A pietně si tak připomeňme, že bývaly časy, kdy Praha představovala centrum světové učenosti…

Dnes (tj. v sobotu 30. června) uplynulo 104 let od záhadné události v sibiřské tajze, pro kterou se vžilo označení tunguzský meteorit. Nejméně sto hypotéz se od té doby snažilo vysvětlit o co vlastně šlo, přesto výbuch srovnatelný s nejsilnějšími termonukleárními pumami stále představuje jednu z největších záhad minulého století. Oficiální věda tvrdí, že šlo o asteroid nebo kometu, celá řada okolností se tomuto pohodlnému vysvětlení ale vymyká. A tak nechybí ani názor, že šlo o havárii kosmické lodi mimozemšťanů nebo o pokus geniálního vynálezce Nikoly Tesly.

Ptáci si teď užívají vrchol sezóny a ti, kdo je mají rádi, pochopitelně také. Staří Římané sice tvrdili, že ptáka poznáš po peří ("E plumis cognoiscitur avis"), jenže ne každý pták ho rád ukazuje. Mnozí o sobě dávají vědět raději zpěvem - a právě na to mysleli v nakladatelství Alpress, když vydali knihu Hannu Jännese a Owena Robertse nazvanou prost? Ptáci. Nejde totiž jen o klasický atlas; jeho součástí je také cédéčko, kde jsou hlasy bezmála stovky nejběžnějších druhů nahrané.

Mafiánští loutkovodiči našich politiků zřejmě s úlekem zjišťují, že k rozkradení tu toho zbývá stále méně. A tak oprášili scénář, který se už jednou občanským iniciativám podařilo smést ze stolu: rádi by sem vpustili zahraniční společnosti, aby těžily zlato pomocí kyanidů.To se týká především povodí Vltavy od Slapského jezera kamkoliv po proudu (ložiska Mokrsko a Čelina jsou v těsném sousedství řeky) a Šumavy (okolí Kašperských hor), ale i mnoha jiných míst. Uvažuje se rovněž o otevření ložisek wolframu pro těžbu devastující životní prostředí.

Záhadné živočichy zoologové i dobrodruzi obvykle hledají v hlubinách moří nebo nepřístupných pralesích, přinejmenším jeden ale žije i u nás. Je to tvor, který znepokojuje přírodovědce už několik tisíc let, ryba vypadající jak had. Ano, jde o zdánlivě obyčejného úhoře. Ryba, v níž lidé většinou vidí jen vyhlášenou a dnes už poměrně vzácnou lahůdku, ve skutečnosti ukrývá nejedno tajemství - včetně těch, která se týkají bájné Atlantidy.

Na pražském dvoře císaře Rudolfa II. působila celá řada nejslavnějších vědců, mágů a astrologů své doby. Nepochybně nejslavnější z nich byli Tycho Brahe a Johannes Kepler, kteří lidstvu otevřeli okna do vesmíru. Jejich pobyt v Praze je poznamenaný i podezřením, že Kepler Tychona zavraždil, aby se zmocnil jeho vědeckých záznamů. Spor o tuto pozůstalost pak vyřešil právě Rudolf II - a učinil tak způsobem velmi moudrým.

Sci-fi filmů, v nichž se hrdinové zmenší, aby mohli prožívat neuvěřitelná dobrodružství v mikrosvětě, je spousta - namátkou vzpomenu na klasiku v podobě Spielbergova Vnitřního vesmíru nebo Fantastickou cestu s tehdy krásnou Raquel Welch. Tak trochu něco podobného dneska umožňují USB mikroskopy připojené na počítač. Zdaleka ne všechny jsou totiž určené pro vědce, mnohé z nich konstruktéři navrhli přímo pro hraní, nebo provozování různých hobby.

Podstatnou část svého vzdělání získal Rudolf II. v Madridu, kam byl společně se svým bratrem Arnoštem odeslán z Vídně roku 1563. Cesta tam se ovšem trochu protáhla, protože zřejmě plnila i funkci jakéhosi poznávacího zájezdu po západním Středomoří. Do Madridu oba mladí šlechtici dorazili v létě následujícího roku, aby se do Vídně vrátili až po sedmi letech. Mezi tím ale získali vzdělání, které v tehdejší době představovalo vrchol, jehož bylo možné dosáhnout, a jaké by jim mohli závidět i mnozí dnešní absolventi vysokých škol.

Moje cesta k poznání, že Jiří Olšanský je na zdejší poměry mimořádný autor, byla zpočátku dost klopotná - a pořád ještě jsem se nedokázal rozhodnout, jestli za to může moje intelektuální nedostatečnost, nebo redakční zpracování jeho sbírky Stroj do lepších časů. Skrz její první povídku Militantní pohádka jsem se totiž prokousal jen díky povinnosti napsat o knize recenzi - zato pak jsem nestačil zírat. Militantní pohádku proto milosrdně pominu (stejně, jako statistikové osekávají okraje Gaussovy křivky) a pustím se rovnou do podstaty.

Když se beze stopy ztratí obyčejný smrtelník, je to záhada. Když se ale ztratí geniální vědec zabývající se nukleární fyzikou a ještě ke všemu v předvečer války, v níž jaderné zbraně sehrály významnou úlohu, je to víc než jen divné. Přesto dnes jméno Ettore Majorana něco říká jen málokomu.

Záhad je na světě mnoho, ale jen jeden stát se může pochlubit tím, že se jimi bezmála profesionálně zabýval jeho panovník. Ano, jedná se o legendami opředeného Rudolfa II., císaře Svaté říše římské a českého krále. Jeho vztah k alchymii je pověstný, pán Pražského hradu ale měl i jiné pozoruhodné zájmy. Většina lidí u nás jej zná jen jako pomateného geronta z filmu Císařův pekař, ve skutečnosti to však byl mimořádně vzdělaný člověk - jeden z mála panovníků, který s umělci a vědci nemusel jednat jako mecenáš povýšeností zakrývající neznalost, ale jako rovný s rovnými. Pokud v této zemi dodnes zůstal nepochopen, není to jeho chyba. 

Studená válka skončila, zapomeňte - tak by se dal pojmenovat dnešní postoj k celé druhé polovině 20. století. Pod příkrovem mlžení tak zůstala pohřbená řada událostí, které se dodnes nepodařilo vysvětlit. Jedním z nich je i takzvaný incident v Golfo Nuevo. Tajemné podmořské objekty zjevující se u pobřeží Argentiny jsou pro jedny hitlerovské ponorky převážející uprchlé nacisty do bezpečí, pro jiné podmořské lodě mimozemšťanů či civilizace ukryté v hlubinách, pro další pak tajné zbraně supervelmocí...