Novákoviny

Zpráv o prospěšnosti pití kávy se objevuje hodně, většina ale nezapomene varovat, že jsou výjimky: povzbuzujícímu nápoji by se měli vyvarovat lidé trpíci nemocemi slinivky. Zdá se ale, že ani to není jednoznačné. Britští vědci zjistili, že káva brzdí negativní vliv alkoholu na tento důležitý orgán.

Parapsychologie, zkoumání aury, psychotronika, léčivé energie, léčitelství - to všechno jsou jevy, které dnes jedni nekriticky vzývají, zatímco jiní je stejně nekriticky odmítají. Jedním z průkopníků těchto bádání byl Karl von Reichenbach, který významnou část svého života strávil na Moravě.

Blížící se za?átek školního roku mi p?ipomn?l, jak jsem onehdá ?etl, že naše školství žáky zbyte?n? p?et?žuje znalostmi, které nikdy nebudou pot?ebovat. Sta?í ?ekové, Ohm?v zákon, Darwin, Robespier a další haraburdí, které je p?ece budoucím manažer?m, tenist?m, lobbyst?m... a hlavn? konzument?m trend? a slev úpln? k ni?emu. A n?kdy dokonce m?že odvád?t od mnohem d?ležitejších zájm?, jako t?eba co zrovna d?lá Iveta Bartošová, jak nejlépe zhubnout, nebo jaká zna?ka vozu je nejvíc in.

Pro středověkého rytíře byl meč tím, čím pro současného muže automobil: nejen sloužil, ale také (někdy i především) reprezentoval. A čím je dnes mezi vozy ferrari, tím byly mezi sečnými zbraněmi výrobky z damascénské oceli pocházející z oblasti Blízkého východu. Křižáci byli vlastnostmi těchto zbraní fascinování, tajemství její výroby se však nikdy nedověděli a nakonec se nenávratně ztratilo. Dnes se sice nabízejí zbraně z "damašku", skutečná damascénská ocel to ale není.

V sobotu 25. září zemřel Neil Armstrong velitel lunární mise Apollo 11, první člověk, který stanul na povrchu Měsíce, jeden z hlavních hrdinů největšího dobrodružství a největšího úspěchu, který lidstvo dosáhlo. Weby teď nejspíš zase zaplaví žvásty zamindrákovaných magorů tvrdících, že Američané na Měsíci nikdy nebyli, my si tu ale raděj připomeneme život tohoto astronauta.

Byla by to asi největší revoluce v technice za posledních sto let: kdybychom měli vodiče bez elektrického odporu (supravodiče), náš svět by se nejspíš změnil stejně dramaticky jako po vynálezu parního stroje. Ale možná ještě mnohem víc, protože mnoho aplikací tohoto jevu si dnes ani neumíme představit.

Soud v Oslu právě rozhodl, že Anders Breivik byl během spáchání svých činů příčetný a poslal ho do vězení na 21 let (z čehož se odečítá dosavadní doba vazby). Odsouzený přijal verdikt s lehkým pousmáním a zjevným uspokojením - předem ohlásil, že pokud bude prohlášen za nepříčetného, tak se odvolá. O méně známých aspektech případu jsme na Novákovinách psali zde, zde a zde.

V srpnu 1968 mi bylo šestnáct, měl jsem za sebou první rok průmyslovky, pracoval na brigádě v pražském podniku ZPA - a psal jsem si deník. Literární i myšlenková úroveň odpovídá věku, takže od čtenáře vyžaduje jistou shovívavost, přesto ale má svou cenu: jde o svědectví zcela bezprostřední a nezkreslené více než čtyřmi desetiletími, které od té doby uplynuly.

60. léta byla doba, na kterou se nezapomíná - a San Francisco byla její hymna. Její autor a interpret Scott McKenzie teď odešel, tahle píseň tu už ale zůstane. Stejně jako všechno, čím se to krátké, ale extaticky oslnivé období zapsalo do historie. 

Kmen Čechů jindy spíš nesvorný, je náhle téměř jednotný v otázce církevních restitucí. Hlas lidu to vyjadřuje úderným sloganem "Černoprdelníkům nic nevracet". Populisté všech odstínů se snaží na vzedmutou vlnu lidového hněvu naskočit pomocí komplikovaných myšlenkových konstrukcí, na zdejší proletariát ale působí spíš jednoduché slogany kolující internetovými diskusemi. Pojďme se na nejspodnější a současně nejsledovanější patro restituční debaty podívat blíž.

Poslední dinosauři opustili náš svět před více než 60 miliony let. Doba, o kterou jsme se s nimi minuli v čase, je tedy dostatečně dlouhá na dokonalé zapomenutí - mnoho zcela současných událostí se z mysli vypaří nesrovnatelně rychleji. Nicméně i letmý pohled kolem ukazuje něco zcela jiného: dávní ještěři tu jsou stále s námi. Nejen proto, že se jimi zabývají vědci. Jsou přítomni i v každodenním životě, od oddechových filmů až třeba po dětské hračky a omalovánky.

Na patentu Grahama Bella z roku 1876 ještě skoro ani neoschla úřední razítka a už se první telefony objevily i v Čechách Skutečný začátek nové éry komunikace u nás ale nastal roku 1882: 11. srpna uplynulo rovných 130 let od zřízení první telefonní ústředny v Praze. Spojovala sice pouhých deset účastníků, ale každý začátek je těžký. Málokdo ví, že tento průkopnický podnik měl něco společného i s "otcem národa" Františkem Palackým.

Údajná hrozba globálního oteplování inspiruje vědce k vytváření záplavy stále nových a často protichůdným teorií. Se zatím poslední přišel tým vědců vedený Ashleyem Ballantinem z University of Colorado Boulder. Ve studii zveřejněné v srpnovém čísle prestižního vědeckého časopisu Nature dokládají, že ačkoliv emise oxidu uhličitého za posledního půl století vzrostly čtyřnásobně, v atmosféře zůstává jen polovina tohoto množství. Zbytek je pohlcen planktonem v oceánu, korálovými útesy, rostlinami a dalšími složkami ekosystému planety.

Podle jedněch je to zdroj síly pro skvělou zelenou budoucnost, podle jiných neperspektivní a těžkopádné řešení, které představuje jen slepou cestu technického vývoje. Řeč je o Strilingově motoru - vynálezu, který byl nejdřív zavržen a zapomenut, aby se po dlouhé řadě desetiletí probudil k druhému životu.

Když nedávno dosedlo na povrch Rudé planety vozítko Curiozity, zahřměl řídícím sálem mise oprávněný výbuch nadšení. Bývaly časy, kdy se exploze radosti prostory americké kosmické agentury NASA ozývaly často - ale to už je pryč. Američtí vědci a inženýři si takhle pěkně od srdce znovu hned tak nezařvou, protože budoucnost kosmických programů je nejistá.

Eric Shaw je filmař, ale do hvězd branže má pořád hodně daleko, a tak musí brát, co je, včetně rodinných videí. Je vděčný i za zakázku na dokument o miliardáři a zapadlém lázeňském městečku v Indianě, z něhož pochází. Vyskytuje se tam i minerální voda opředená jakousi legendou - což sice tajemnem tak trochu zavání, ale která minerálka nějakou tu legendu nemá, že. Takže na první pohled nic, co by slibovalo strhující děj. A přesto se pomalu gradující rytmus vyprávění postupně dostane do obrátek, který nejednoho čtenáře chytne a už nepustí... Řeč je o románu Tak chladná řeka od Michaela Koryty.