Novákoviny

Za dost vlažného zájmu médií se Jamesi Cameronovi poda?ila neuv??itelná v?c: režisér film? Titanic a Avatar sestrojil hlubinnou ponorku a sestoupil s ní na nejhlubší místo sv?ta - na dno Marianského p?íkopu. Na rozdíl od Titanicu se pak zase úsp?šn? vyno?il, což je o to obdivuhodn?jší, že p?edtím se to poda?ilo jen jednou a za vydatné pomoci vlády i armády USA, zatímco Cameron pracoval ve vlastní režii. Jaksi mimochodem tím možná také nazna?il kudy se bude ubírat výzkum v ?asech, kdy politikové - a v?tšinová spole?nost v?bec - o v?du ztrácí zájem. K Cameronov? fantastické cest? se tu ješt? v budoucnu vrátíme podrobn?ji. 

Předešlý článek o latimerii doplňujeme videozáběry této živé zkameněliny. Zajímavý je především detail práce ploutví, který pěkně ukazuje, proč se z nich mohly vyvinout končetiny suchozemských tvorů - včetně nás.

Byla to asi největší zoologická senzace 20. století: v moři se podařilo ulovit rybu, o níž se vědci domnívali, že vyhynula před 70 miliony let. Kolem latimerie podivné je dodnes mnoho nejasného a vedou se o ní spory nejen vědecké, ale i náboženské.

Stalo se to v době, kdy byl chycen už druhý exemplář a i mnozí skeptikové začínali věřit, že "živá zkamenělina" opravdu existuje. Tehdy za jejím objevitelem Jamesem L. B. Smithem přišel jeden renomovaný vědec, zasmušile mu pohlédl do očí a vážně pravil:

"Doktore, kdo vás k tomu nutil? To je hrozné, takhle si zkazit vědeckou pověst!"

Smith nevěděl, o čem kolega mluví, a tak návštěvník pokračoval:

"No přece to tvrzení, že jste objevil vyhynulého coelacantha..."

Zoolog pořád ještě neviděl důvod, proč svůj životní objev odvolat, jeho vědecký přítel ale přišel s argumentem, který šlo jen těžko vyvrátit: "Všichni, kdo v oboru něco znamenají, přece vědí, že to je úplně obyčejná ryba - jen má zdegenerovaný ocas!"

Agent hvězd není sci-fi jako ostatní - a to hned z několika důvodů. Ten první se skrývá ve skutečnosti, že John Scalzi knihu začal psát v polovině 90. let jako neznámý redaktor a podle vlastního tvrzení jen pro svou zábavu. Roku 1997 ji dal na internet s tím, že komu se líbí, může mu poslat deset dolarů. K vlastnímu překvapení si tak vydělal nejen na hromadu pizzy, ale i na notebook, což jej nakoplo k dráze profesionálního spisovatele, která zatím vyvrcholila udělením prestižní ceny Hugo za jinou knihu (Old Man°s War, 2005). Nakonec se papírové podoby dočkal i Agent hvězd, když jej rovněž roku 2005 vydalo nakladatelství Subterranean Press.

Vyrobit umělý diamant bylo pochopitelným snem mnoha vědců celou řadu staletí – na této myšlence je postaven i děj známého románu Hvězda jihu od Julese Verna. Skutečný úspěch se ale dostavil až roku 1954, kdy Tracy Hall ze společnosti General Electric postavil zařízení napodobující podmínky při vzniku přírodních diamantů.

Nemine dne, abychom se nedověděli o nějaké přírodní pohromě: tajfun, hurikán, zemětřesení, povodně, sopky, sesuvy půdy, sucho, neúroda... Svět v mediálním obraze je místem, kde na každém kroku hrozí smrt. Část odborníků s tím souhlasí, jiní ale tvrdí, že je to klam. Dokonce možná klam záměrně pěstovaný.

První zkušební let na hranici vesmíru podnikne turistická kosmická loď SpaceShipTwo koncem letošního roku. V únoru to oznámili představitelé společnosti Virgin Galactic. Pokud budou testy úspěšné, vzlétne loď pokřtěná na Enterprise na přelomu let 2013 a 2014. Jedním z pilotů doprovázejících turisty do vesmíru možná bude i někdejší závodník F1 Niki Lauda, s nímž Virgin Galactic jedná o angažmá. Má už pilotní průkaz na sportovní i velká dopravní letadla, jen kosmické lodě mu ve sbírce ještě chybí... Před motorovými lety musí SpaceShipTwo uskutečnit celkem 16 klouzavých. První z nich proběhl 4. května 2011 a zde je působivý videozáznam testu.

Téměř půl roku trvající rozruch kolem neutrin, které při experimentu OPERA překročily rychlost světla, skončil trochu komicky: za zdánlivě senzační výsledek nejspíš může špatně připojený konektor. Anekdotický příběh se tak nejspíš připojí k dlouhé řadě vědeckých chyb a omylů, které bývají připomínány často a rády. Ve skutečnosti ale je existence těchto historek dobrá zpráva - věda (na rozdíl od většiny jiných oblastí lidské činnosti) má mechanismy, které umožňují chybu odhalit, přiznat a zveřejnit.

Děláte z ničeho nic věci, které vás dřív ani nenapadly? Příznivci konspiračních teorií vám nejspíš řeknou, že za to může podprahové ovlivňování psychiky - reklamou, tajnými společnostmi, státem... Je to sice zákonem zakázané, ale už z podstaty věci těžko odhalitelné. Manipulace s psychikou ostatně nejsou nic nového, provozovali je šamané doby kamenné stejně jako kněží mnoha pozdějších náboženství. Někteří k tomu používali techniky, které dodnes představují velkou záhadu.

Anonymous hrozí, že koncem března ukáží světu svoji sílu tím, že vyřadí celý internet. Možná to byla jen snaha upoutat pozornost, možná plané vychloubání, možná prohlášení někoho, kdo si na Anonymous jen hraje - jenže právě v tom je kámen úrazu: Členem anonymního hnutí je každý, kdo se za něj prohlásí. V každém případě je to prohlášení užitečné: ukazuje, nejen kým Anonymous doopravdy jsou, ale hlavně kam směřují. A že záměr vypnout internet dementovali? Anonym už z podstaty nic věrohodně dementovat nemůže – právě proto, že nemá tvář, které by bylo možné věřit.

O tom, že uhlí se u nás ve velkém těží nebo těžilo na Ostravsku, v Pokrušnohoří a na Kladensku, se učí děti už v základní škole. Málokdo ale ví, že dolování této významné suroviny probíhalo také v Praze. A i když těžba málokdy splnila očekávání investorů, uhlí se tu opravdu vyskytovalo a na některých lokalitách možná někde dodnes vyskytuje.

Špicberky nejsou běžnou rekreační nebo potápěčskou destinací. Jak se tam běžný Evropan ocitne? Potápěči Eva Kašparová a Mejla Dvořáček se tam ocitli z různých důvodů na stejném míst? ve stejnou dobu. Mejla je známý jeskynní potápěč a kameraman v jeskyních Českého krasu, na Sardinii i v Mexiku, nyní profesionál, nicméně stále napůl dobrodruh. O jejich cestě na Špicberky bude 14. března přednáška uspořádaná klubem Barakuda v plaveckém stadionu Eden v Praze

Šambala, Shamballa, Shambhala, Xambala ... říše možná ještě tajemnější než Atlantida, protože se rozkládá všude a nikde a její podstata má být především duchovní. Často bývá spojována se jménem Nikolaje Konstantinoviče Roericha, muže, který byl stejně záhadný, jako Šambala sama.

"Neuvěřitelná škála barev!" vykřikl ve své kosmické lodi Jurij Gagarin, když jako první člověk spatřil východ slunce z oběžné dráhy. "Je to úplně stejné jako na obrazech Nikolaje Roericha!"

Roerichovy obrazy ale neznázorňovaly vesmír. Zato se nápadně často zabývaly právě Šambalou a jinými mystickými motivy - jejich autor však zdaleka nebyl jen malíř.

"Hvězdné nebe nad hlavou a mravní zákon ve mě," odpověděl prý slavný filosof 19. století Immanuel Kant na otázku, co ho nejvíc udivuje na tomto světě. Hvězdné nebe zmizelo za světelným smogem a mravní zákon měl tvrdě prověřit internet. Ten velmi rychle ukázal, že Kantův předpoklad o vrozenosti mravních zásad neobstojí - v okamžiku, kdy mohl kdokoliv anonymně zveřejnit cokoliv, Síť vychrstla na svět záplavu špíny. A to ani nemusím mít na mysli pornografii, ostatně už Limonádový Joe říkal, že někdo má rád holky, jiný...

Mávnutí křídla motýla na jednom konci světa prý může způsobit tajfun na konci druhém. Je to tvrzení, které sice jako první vyslovil přírodovědec, ale je tak efektní, že má velký úspěch i mezi humanitními intelektuály. Často však bývá používáno v souvislostech přinejmenším problematických. Může něco tak malého opravdu mít tak dalekosáhlé důsledky?

Velká Británie se vrhla na řešní nového problému: děti nechtějí studovat obory zaměřené na informační technologie a telekomunikace. "Vyučování informatiky na školách je demotivující a nudné," konstatuje dokonce i tamní ministr školství Michael Grove. Ian Livingstone z herního studia Eidos je konkrétnější: "Děti se otravně učí, jak ovládat Excel, přestože už v 11 letech by mohly vytvářet 2D animace. Současný způsob výuky je bezcenný pro generaci, která dokáže ovládnout PowerPoint během jediného týdne. Děláme z nich otroky uživatelských rozhraní, což k dalšímu studiu informatiky inspiruje jen ztěží."

Některé nám mohou spadnout na hlavu, jiné dokáží vyřadit z provozu satelit, ohrozit kosmickou loď nebo orbitální stanici. Nedávno ohlášený švýcarský program CleanSpace, jehož cílem je likvidace nebezpečných trosek na oběžné dráze, znovu upozornil na skutečnost, že trosky raket, družic a další kosmické smetí se stává stále větším problémem.