Novákoviny

Pro ty, kdo mají rádi teplo, není současná vlna mrazů nic příjemného – na Mrazíka se možná dobře kouká v televizi (tedy, jak komu...), ale bližší kontakt s ním není nic moc. Může vás ale hřát vědomí, že mnoho živočichů si musí i bez kabátu poradit s mnohem nižšími teplotami.

Rekordmanem asi je bezobratlý živočich želvuška, která přežije osmihodinové ponoření do kapalného hélia (-267 stupňů Celsia). Tučňák císařský žijící v Antarktidě sedí na vejcích bez jakékoliv ochrany při teplotách okolo -40 stupňů Celsia. Skokan lesní ze Severní Americky přežívá zimu zmrzlý na teplotu i desítek stupňů pod nulou.

Rekordmanem mezi studenokrevnými vodními obratlovci jsou ryby v oblasti Antarktidy, které mají v krvi proteiny fungující jako nemrznoucí kapalina. Tak třeba ryba Macropteris maculatus běžně žije ve slané vodě teplé -1,8 stupňů Celsia.

I spát se dá bez topení a při otevřeném okně - při správné genové výbavě: tělesná teplota sviště během zimního spánku klesá na +4 stupňů Celsia

Už je ti teplo, děvenko?

(Figurka v titulku je dílem výtvarnice Judy Raley)

Před časem médii proběhla zpráva agentury DPA, že tým německých vědců na pravěké lebce objevil stopy neurochirurgického zákroku. Pacient žil před přibližně 4500 lety, tedy v mladší době kamenné, kdy "chirurgové" měli k dispozici pouze pazourky. A přesto se rána zjevně zahojila, takže majitel lebky šťastně přežil. Zdaleka nejde o jediný nález tohoto druhu - náročnou a nebezpečnou operaci zvanou trepanace prováděli lidé celá tisíciletí na různých navzájem vzdálených místech světa. Odkud se znalost riskantního postupu vzala a k čemu trepanace sloužily, je stále záhadou

Od počátku 60. let minulého století se poměry v tehdejším Československu začaly nenápadně lepšit. Díky tomu bylo aspoň tu a tam možné se znovu začít veřejně zabývat i parapsychologickými tématy. Badatelé na tomto poli to ale stále neměli lehké. poprvé ale také vznikly oficiálně uznané (a veřejně přiznané) subjekty, které se bádání na poli mimosmyslového vnímání věnovaly.

O Mezinárodní kosmické stanici (ISS) se nějak přestalo mluvit, pořád ale funguje. Připomenout si to můžete na těchto úchvatných záběrech noční tváře planety Země pořízených z její paluby: osvětlená velkoměsta, záblesky bouří, polární záře, svítání... Trochu nadhledu nikdy neuškodí - a tenhle je navíc i krásný.

V komunistickém Československu byla psychotronika vyhlášena za buržoazní pavědu odporující dialektickému materialismu - a běda tomu, kdo by se jí chtěl zabývat. Ovšem jen oficiálně. Ve skutečnosti se tajné služby o tento výzkum intenzívně zajímaly.A když papalášům přestalo zdraví sloužit, většinou šly poučky marxismu-leninismu stranou.

Na socialistickou éru má někdo vzpomínky nepříjemné, jiný příjemné, další žádné - se záhadami by ji ale asi spojoval málokdo. A přece jich po sobě tento režim zanechal pozoruhodné množství. Ponechme stranou ty, které se dotýkají mocenských hrátek a všimněme si raději těch, které jakoby navazovala na mystiku mnohem starší: na výzkum neznámých sil lidské psychiky. Zde je první díl série článků stručně shrnující vývoj snah o parapsychologické bádání u nás.

Fotovoltaické panely pro výrobu elektřiny ze slunečního světla se zatím potýkají s nízkou účinností. Vědci proto zkoumají struktury, které mikroorganismům umožňují získávat energii i z velmi slabého světla. Výsledkem by měla být nová generace solárních článků.

Je to doslova otázka života a smrti celé naší civilizace: za jak dlouho vyčerpáme zásoby fosilních paliv, za něž zatím stále ještě nemáme plnohodnotnou náhradu? Zatímco jedni tvrdí, dno už je na dohled, podle jiných jsou zdroje prakticky nevyčerpatelné.

Shoda zatím panuje jen v tom, že nehrozí vyčerpání zásob uhlí - jenže tím nejde pohánět automobily, protože výroba syntetického benzínu zavedená za druhé světové války Němci je v mírových podmínkách nerentabilní. A tak se pozornost soustřeďuje především na ropu.

Herní konzole, hry, v mobilu, budování civilizací nebo střílečky v supernadupaných pécéčkách jsou skvělé věci, byť nezřídka poněkud konzumní a občas ne právě levné. Nedávno jsem čistě náhodou objevil jiný druh elektronického hraní, který je na první pohled hodně nenáročný, trochu ujetý - a připomíná malé děti, které neznajíce ještě skutečné hodnoty věcí, dají před dokonalým autíčkem přednost střepům ze smetiště (nebo z onoho autíčka ty střepy udělají). Ta dětinská nenáročnost ale je za určitých okolností klamná, protože pro někoho může být právě tenhle druh hraní začátkem dlouhé a dobrodružné cesty.

Konec dinosauřích vládců druhohor je spojován se srážkou Země s velkým asteroidem před 65 miliony let. Poslední dobou však tato teorie dostávala trhliny a nyní se zdá, že za genocidou dinosaurů stojí jiný pachatel: sopky.

"Shromáždili jsme důkazy, v jejichž světle teorie o vyhynutí v důsledku pádu jediného asteroidu neobstojí," uvedla koncem minulého roku v odborném časopisu Earth and Planetary Science Letters Gerta Keller z Princeton University. "Je to dnes už víc slepá víra než vědecká hypotéza. Vznik meteorického kráteru Chicxulub v dnešním Mexiku nebyl dost katastrofický na to, aby způsobil masové vymírání druhů."

Bez vynálezu fotografie by naše civilizace neměla mediální svět v dnešní podobě, ztratila by podstatnou část své paměti - a nejspíš by vypadala úplně jinak. Její zrod je ale poznamenán záhadami, skandály a spory o prvenství.

"Fotografie je něco jako univerzální jazyk," řekl slavný americký fotoreportér a držitel Pulitzerovy ceny Bill Frakes. "Představuje jeden z nejlepších způsobů komunikace." Opravdu dobrá fotografie navíc není pouhým zachycením reality, ale také uměleckým dílem, které odráží osobnost člověka za kamerou. William E. Smithe, který pracoval mimo jiné i pro časopis Life to vyjádřil slovy: "K čemu je hloubka ostrosti, když chybí hloubka citů?"

Vydat sborník povídek od různých autorů se dnes už nenosí tolik jako za lepších časů sci-fi, kdy vznikaly výběry téměř legendární - připomeňme třeba Tunel do pozítří. Výjimku tvoří almanachy poskládané z příspěvků do literárních soutěží. Budiž za to nakladatelům chvála, protože už vydávání samo o sobě je adrenalinová záležitost. Ale vydat navíc nesourodou směs povídek více či méně začínajících autorů různého zaměření a různého talentu - to už chce odvahu hodnou Luka Skywalkera a Darth Vardera dohromady.

Jedním z takových počinů je sborník Kočas 2011 sestavený Jiřinou Vorlovou z děl zaslaných do soutěže o Cenu Karla Čapka při setkání fanoušků sci-fi a příbuzných žánrů Parcon 2011. Čtenář tu tedy najde od všeho něco: nechybí čistá sci-fi, ani módní fantasy, trpět nouzí nebudou milovníci záhad, křehké lyriky, nebo upírů. Riziku, že výsledek by mohl způsobit stejné zažívací potíže, jako když pejsek s kočičkou vařili dort, se výběr zdařile vyhnul tím, že kvalita většiny povídek je na slušné úrovni.

"Máňo, jak se máš? Já skvěle. Ty taky? No, to je skvělý! Tak já ti zase za chvíli zavolám." Pán přede mnou v nedlouhé frontě u pokladny supermarketu slib opravdu splnil: "Holka, tady to jde rychle, už budu na řadě. Tak už musim končit, pak se zas ozvu..."

Otevřené softwarové platformy asi není potřeba představovat: třeba takový Linux léta úspěšně vzdoruje nejtěžší váze softwarového podnikání. Ale open source hardware - pod tím si asi málokdo umí něco představit. A přece jde možná o něco, co má potenciál být zárodkem revoluce proti sériové výrobě a systému konfekčního konzumu.

Měsíc, nejbližší svět, inspirace básníků, náhradní světlo pozemských nocí... Žádná jiná ze známých planet pozemského typu nemá průvodce, který by byl tak velký - ale kde se tady vzdal? Teorií, jak jsme k Měsíci přišli, je mnoho, a nové stále přibývají.

Kus látky s údajným otiskem tváře Ježíše Krista nepřestává budit emoce mezi vědci, duchovními i laiky. Zatím s poslední teorií týkající se původu záhadného turínského plátna přišel italský restaurátor Luciano Buso: jde o podvrh vytvořený slavným malířem Giotto di Bondonem.

"Nemyslím, si, že by Giotto úmyslně podváděl," uvedl Luciano Buso pro list The Independet. "Zanechal totiž na plátně něco jako podpis a letopočet, což by podvodník neudělal. Spíš se domnívám, že dostal za úkol vypracovat kopii skutečného plátna, v němž byl opravdu zabalen Ježíš Kristus. Třeba proto, že originál se ztratil, byl zničen nebo vážně poškozen."

Profese proroků konce světa je při troše šikovnosti docela výnosná, jenže od roku 2000 byl vhodný letopočet v nedohlednu. Hlasatelé Apokalypsy ale nerezignovali a místo křesťanského kalendáře, sáhli po kalendáři starých Mayů. Ten je totiž tak složitý a jeho vztah ke kalendáři našemu tak mlhavý, že se s ním dají dělat divy. Podle něj stanovili nové datum konce světa na 21. prosince 2012, vědci s tím ale nesouhlasí.