Novákoviny

Konflikt mezi euroamerickou a islámskou civilizací se nebezpečně rozjíždí a spolu s ním i propaganda mířící na nižší pudy.  Její častou součástí je tvrzení, že „oni“ jsou za námi přibližně o půl tisíciletí pozadu. Nic však není tak vzdálené pravdě – byly časy, kdy my jsme byli za nimi pozadu možná ještě o víc. Je nutné si to uvědomovat přinejmenším ze dvou důvodů: jednak podceňování (kohokoliv) se obvykle nevyplácí, jednak není dobré vidět v islámském světě jen homogenní nepřátelskou masu, a tak je zahánět imámům do stáda.

Dnes, kdy internetem kolují videa, na nichž islámští duchovní popírají kulatost Země, to možná zní trochu neuvěřitelně, ale byly časy, kdy v Evropě vládl tmářský náboženský fanatismus, zatímco Arabové svobodně pěstovali vědy. Za oněch dob vyplňujících zdánlivé myšlenkové vakuum mezi koncem antiky a počátkem evropského novověku  byl svět Pohádek tisíce a jedné noci plný vynikajících učenců.

obr: Roku 1206 arabský učenec Al Jazairí vymyslel a popsal automat na vydávání nápojů a mnoho dalších strojů. V téže době byly téměř všichni evropští panovníci negramotní a do vzniku prvních česky psaných písemností chybělo nejméně jedno století

Pokud si uvědomíme toto, tak už nebude tak šokující ani zjištění, že v oněch dobách Ibn al-Nafis (1213-1288) objevil malý a velký krevní oběh a vynikající učenec Abú Bakr Muhammad ibn Zakkaríja ar-Rází, říkal věci, které nám dnes s arabským světem nějak nejdou dohromady. Třeba, že všichni lidé jsou si rovni a od Boha stejně vybaveni rozumem, jenž nesmí být haněn v zájmu slepé víry. Nebo že svaté knihy judaismu, islámu a křesťanství jsou bezcenné a způsobily víc zla než dobra, zatímco spisy antických učenců byly mnohem užitečnější...

Není přitom bez zajímavosti, že v oné době, kdy Evropa prožívala svůj nejtemnější středověk, zřídil bagdádský vládce al-Ma´mún instituci nazvanou Dům moudrosti. Shromáždil tu všechny dostupné knihy (včetně děl antických a jejich arabských překladů) a všechny významné muslimské učence. Údajně ho k tomu inspiroval sen, v němž se mu zjevil sám Aristoteles.

Nechybí ani názory, že Arabové těch časů představovali lepší variantu k tehdejší evropské kultuře - a kdyby například pod náporem křesťanů nezanikl Cordobský kalifát na Pyrenejském poloostrově, mohly být už pár století na Měsíci lidské osady, v nichž se mluví arabsky. Jenže skutečná historie nezná "kdyby"...

Učenci oněch lepších časů arabského světa se pochopitelně zajímali také o matematiku. Na matematické umění starých Indů navázal zejména bagdádský matematik al-Khwarizmi (780-850 n.l.). A právě u něj první Evropané narazili na arabské číslice, poziční soustavu a nulu. Díky tomu se našim znakům pro číslovky říká arabské.

Dědictví někdejší arabské kulturní převahy nad Evropou tak máme stále na očích všude kolem sebe – a není to jen „kulaté nic“ bez kterého by nefungovala matematika, ale i mnoho dalších věcí. Patří mezi ně i skoro všechna slova začínající na „al“ – alkohol nevyjímaje...

- - - - - - - - - - - - - - - - - - - -

TIP:

Text je ukázkou z knihy Záhadné vynálezy, kterou vydalo nakladatelství Alpress

- - - - - - - - - - - - - - - - - - - -

Mělo by nám to připomínat, že věda, vzdělání a kultura jsou křehké květiny, které kvetou jen tam, kde se o ně pečuje. A které rychle uvadnou tam, kde převládne pověry a nízké pudy. To co se stalo arabskému světu, se může velice snadno přihodit i nám – pokud už po této sestupné cestě ve skutečnosti nějaký čas nejdeme.

A tak bychom se nejspíš měli snažit islámský svět poznávat mnohem důkladněji než jen prostřednictvím primitivních propagandistických sloganů. Nejen v duchu hesla „poznej svého nepřítele“, ale i proto, abychom nedopadli stejně jako oni.

Jan A. Novák 

obr: Al Jazairího loď s mechanickým pohonem na ilustraci z roku 1206

You have no rights to post comments