Novákoviny

Čas a místo děje: 12. října 312, Milvijský most u Říma. Rozhodně žádná idyla,  proti sobě tu stojí armády dvou císařů soupeřících o vládu nad říší a co nevidět poteče krev. O výsledku bitvy - alespoň podle křesťanského kronikáře - rozhodl dramatický nebeský úkaz, k němuž vědci nedávno možná našli i odpovídající kráter.

Meteority zřejmě mají na svědomí ledacos a není vyloučeno, že zasahovaly i do lidských věcí. Dokonce mohly ovlivnit i počátky křesťanství. A to docela zásadním způsobem: možná přiměl římského císaře Konstantina, aby postavil nové náboženství na roveň všech ostatních a později dokonce konvertoval.

Konstantin zdědil císařskou funkci po svém otci Constantiovi Chlorovi po jeho smrti v roce 306 našeho letopočtu. Společně s titulem ovšem podědil také systém spolucísařů, který sice umožňoval lépe spravovat obrovskou říši v době bez telefonů a dálkových spojů, byl ovšem nepříjemně náchylný k mocenským rozkolům. Konstantin se postupně s většinou "pomocných císařů" po dobrém či po zlém vypořádal, až zůstal jen jediný: Maxentius. Když 12. října 312 stála obě nepřátelská vojska u Milvijského mostu proti sobě, bylo zřejmé, že se schyluje k osudovému rozhodnutí. A pak se stalo něco podivného.

obr: Bitva u Milvijského mostu na obraze některého z Rafaelových žáků. Císař Konstantin pozoruje nebeské znamení

"Když se připravoval k bitvě, objevilo se nad ním znamení nevídané a dosud nikým neviděné...Bylo kolem poledne, když na vlastní oči uviděl kříž světla na nebesích nad sluncem a řecký nápis Tuútó níká (V tomto znamení zvítězíš). A viděli znamení všichni kdo byli s ním," píše křesťanský historik Eusebius v díle Život císaře Konstantina.

Po takovém úkazu snad ani nešlo bitvu nevyhrát, což se také stalo. Jak si boží znamení vyložil Maxentius, bohužel nevíme, protože při útěku z bojiště utonul v Tiberu.

Událost je ostatně i námětem slavných fresek ve Vatikáně a Milvijský most v téměř nezměněné podobě stojí v Římě dodnes. Skutečností také je, že Konstantinovi - na rozdíl od mnoha jeho předchůdců - už předtím křesťané nijak zvlášť nevadili a mnoho jich bojovalo v jeho vojsku. A je nepochybnou historickou pravdou, že už následující rok vítězný císař vydal slavný Milánský edikt, který křesťanství zrovnoprávnil s ostními náboženstvími říše. Sám se však nechal pro jistotu pokřtít až na smrtelném loži.

Tím by mohla celá historie skončit, kdyby v 90. letech minulého století neupoutalo pozornost švédského geologa Jense Ormö ze stockholmské univerzity zvláštní jezírko ve střední Itálii v Apeninském pohoří. Nápadná okrouhlá prohlubeň velikosti fotbalového hřiště nazývaná místními Sirente je po většinu roku naplněná vodou a i lidové pověsti ji spojují s nebeskými úkazy.

Ormö provedl meření magnetického pole a zjistil výchylky naznačující, že pod zemí by se mohly ukrývat zlomky meteorického tělesa. Objevil v okolí také několik menších kráterů. Mnozí geologové věří, že právě sem dopadlo těleso, které Konstantinovi pomohlo zvítězit nad Maxentiem - a křesťanům otevřelo cestu k moci. Exploze měla mít sílu asi patnácti hirošimských bomb, tedy okolo 200 kilotun TNT.

- - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - -

TIP:

Text je ukázkou z knihy Tunguzský meteorit - záhada na víc než jedno století. V knihkupectvích se už nevyskytuje, je ale možné ji objednat na adrese Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.

- - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - -

Ormö ale má i kritiky. Podle jedněch v Sirente pouze explodoval bahenní plyn, podle dalších nápadně okrouhlou jámu vykopali lidé, aby získali vodu pro napájení skotu. A nechybí ani tvrzení, že si tu za 2. světové války ulevil od přebytečné těžké bomby některý spojenecký letoun vracející se z akce. Zjištěné magnetické anomálie by pak způsobovaly střepiny. Nicméně radiokarbonová datovací metoda provedená v roce 2002 prokázala, že jezero opravdu vzniklo ve 4. až 5. století našeho letopočtu. Pátrání po zbytcích kosmického tělesa však zatím nebylo úspěšné.

"Jestli se meteorický původ potvrdí, pak je Sirente pravděpodobně jediným historicky doloženým případem dopadu kosmického tělesa do hustě zalidněné krajiny," říkají vědci z Los Alamos National Laboratories v USA.

Možná ale byl meteorit Sirente jen předzvěst věcí mnohem horších. Vědci zkoumající letokruhy stromů ve dřevě staveb a dalších objektů z prvního tisíciletí našeho letopočtu zjistili, že okolo roku 540 n. l. dochází k nápadnému zhuštění. Tehdy náhlé nepříznivé podmínky zpomalily růst růst dřeva. Je tedy zjevné, že krátce po zániku západořímské říše, právě na počátku období označovaného jako "temný středověk" se prudce zhoršilo klima na celé naší planetě.

Přitom nebyly nalezeny vrstvy sopečného prachu ani kovů z asteroidu, proto se někteří vědci domnívají, že na Zemi dopadl úlomek jádra komety. Tomu nasvědčují rovněž staré čínské kroniky z té doby, které mluví o ohnivých dracích na nebesích. Legenda o sv. Patrikovi popisuje jeho několikadenní plavbu na západ od Irska, kde světec nalezl zpustošenou zemi bez lidí.

Těleso tedy mohlo dopadnout někam do oblasti severozápadního Atlantiku. Je proto možné, že začátek středověku byl temný doslova a do písmene - množství materiálu vyvrženého explozí způsobilo pokles slunečního záření a prudké ochlazení. To se následně promítlo i do vývoje lidské společnosti. Přímé stopy podporující tuto hypotézu však zatím objeveny nebyly.

Jan A. Novák

obr: Jezírko Sirente někteří vědci považují za meteorický kráter

You have no rights to post comments