Novákoviny

Ve 14. století před naším letopočtem se v Egyptě stalo něco divného: poprvé v lidských dějinách (aspoň v těch nám známých) někdo přišel s myšlenkou, že početné panoptikum bohů je nadbytečné, protože úplně stačí jeden. V tomto případě se jmenoval Aton, byl univerzální, všemocný a vůbec tak nějak nad věcí, takže žádné spolubohy nepotřeboval. Reprezentoval tvořivou sílu slunce, což samo o sobě je v pouštní zemi rozpalované žhavými paprsky podivné.

Jedním z největších vědců, techniků a vynálezců antiky byl Archimédes ze Syrakús. Jeho poučku o tom, že plovoucí těleso je nadnášeno váhou kapaliny jím vytlačené, se učil v základní škole každý. Méně se ví, že dokázal i některé věci, které jeho době připadaly téměř nadlidské a překvapují i dnes.

Pražský Vyšehrad znovu potvrdil pověst jednoho z nejzáhadnějších míst u nás: v podzemí Starého děkanství našli archeologové základy stavby, jaká nemá obdoby v celé střední Evropě. Jde o kostel neobvyklého půdorysu, o kterém neexistují žádné písemné doklady, přestože měl na svou dobu monumentální rozměry.

V polovině předminulého století potkávali venkované pod Středohořím svéráznou figurku: muže v kněžském úboru, zdánlivě bezcílně se potulujícího krajem. Občas se sehnul, aby sebral něco ze země a uložil do mošny, jindy proměnil svou vycházkovou hůl v motyku a začal usilovně rýt v hlíně. Živil se tím, co příroda dala: lesními plody, ovocem, brambory z polí... Kněžský stav tehdy budil úctu, a tak ho nechali být, i když jiného by ze svých pozemků nejspíš vyhnali.