Novákoviny

Svou zemi jsme zdědili po jiných kulturách, kterých se tu před námi vystřídalo velké množství. Populární jsou Keltové, někdo si možná ještě vzpomene i na Germány, byli tu ale i jiní. K nejvýznamnějším civilizacím české minulosti patří lid knovízské kultury, který je v mnoha ohledech ještě tajemnější (a někdy i děsivější) než dnes všudypřítomní Keltové. Jedním z významných středisek jejich kultury byla oblast Středního Povltaví, kde po nich zůstalo velké množství památek a archeologických nálezů.

Knovízská kultura kvetla na území středních Čech přibližně mezi lety 1300 až 800 př. n. l., tedy v mladší době bronzové. V prostoru přibližně ohraničeném Kamýkem, Sedlčany Příbramí, Dobříší a Slapy zanechali její příslušníci četné stopy své přítomnosti, jako jsou například velká pohřebiště nebo sídliště v Drevníkách, Oborách, Křepenicích a Zvíroticích. Hojnost těchto nálezů vedla k domněnce, že oblast Středního Povltaví měla v rámci knovízské kultury jakési výsadní postavení.

První, o kom víme, že se oppidem na Hrazanech zabýval, byl už v polovině 19. století amatérský archeolog Antonín Maloch. Jeho objev z roku 1846 ale zase upadl v zapomnění, stejně jako práce dalších nadšenců. Až roku 1947 zmínil toto místo v jednom svém článku sedlčanský lékař Antonín Kareš (1908-1979). Ve stejné době připravovali profesionální archeologové Jan Filip a Jaroslav Böhm rozsáhlý výzkum keltského osídlení a Karešova zpráva jim přišla vhod.

Císař římský a král český Karel (1316-1378), toho jména v pořadí čtvrtý, byl jak známo osvícený a na svou dobu mimořádně vzdělaný panovník, rozmnožitel království a stavitel chrámů, zkrátka Otec vlasti jak má být. Skoro nikdo ale neví, že tato nestandardní osobnost jasných světel a hlubokých stínů měla také další a poněkud nečekaný rozměr. Karel IV. byl mimo jiné také tím, čemu se dnes říká senzibil, médium či dokonce svým způsobem jasnovidec.