Novákoviny

Smrt ve vesmíru není jako žádná jiná - když zemřou lidé na palubách kosmických lodí, ztuhne celý civilizovaný svět. Naposledy se to stalo právě před 10 lety. Tehdy se při návratu z oběžné dráhy rozpadl raketoplán Columbia. Dnes už je zřejmé, že to byl bod obratu, kdy se na dlouho zastavilo pronikání lidí do vesmíru.

Nedávno jsme na Novákovinách psali o případech, kdy se na fotografiích objevují věci, které by tam být neměly - mimo jiné i o podivném objektu na fotografii koně pořízené na farmě mé dcery. První zajímavé názory na jeho podstatu došly na diskusi pod článkem (například, že se jedná o stanoviště pro ptáky na stožáru elektrickém vedení). Další poslal mailem fotograf Luboš Kopečný a je rovněž velmi zajímavý. Uveřejňujeme jej s jeho svolením zde.

Při pohledu proti proudu času nejednou s úžasem zjišťujeme, že úsvit věků nepatřil barbarům, ale sídlištím, která předběhla svou dobu o celá tisíciletí. A zanikla způsobem, s nímž si věda dodnes moc neví rady. Například v povodí Indu kdysi stála města, která předběhla dobu možná o tisíce let: žádné okázalé chrámy, ale lázně, žádné honosné budovy panovníka, ale veřejné haly a dokonalá kanalizace, žádné monumentální sochy v jednotném stylu oslavující válečná vítězství, ale pestrá rozmanitost drobných uměleckých předmětů zpříjemňujících každodenní život. Tak vypadala Harappa, Mohenžo-daro a další města prožívající svůj zlatý věk mezi 26. a 17. stoletím před naším letopočtem.

Vědcům, archeologům i záhadologům na celém světě vrtá hlavou již po mnoho desetiletí stále jedna a táž nápadná skutečnost: Proč znovu a znovu nacházíme na naší planetě stále nové, technicky neuvěřitelně vyspělé artefakty, které se nijak neslučují s ustálenou představou postupného vývoje naší civilizace? Autorka se ve své knize zaměřuje na právě takové záhady a provádí nás po místech, která s nimi jsou spojena.

Z předešlého pokračování seriálu víme, že doktor Faust sice je historická osobnost, v Praze však nikdy nežil. I samotná pověst o jeho strašlivé smrti vznikla v německém prostředí. Co tedy způsobilo, že se dnes nejčastěji vypráví o domě číslo popisné 502 na pražském Karlově náměstí? Je to především neobvyklá koncentrace alychmistů, mágů a jiných podivínů, které genius loci tohoto místa přitáhl. Netýká se to jen Faustova domu - celé zdánlivě mírumilovné Karlovo náměstí je opředené strašidelnými pověstmi a ponurými historkami, z nichž dodnes běhá mráz po zádech.

Žít mezi tupci
je daleko těžší
než-li žít se zvěří

V roce 1938 se Československo mnichovskému diktátu nepodřídilo - a kola dějin se začala točit úplně jinak. Krátká válka ukázala, že Wehrmacht opravdu ještě není na velké výpady připravený, generálové proto raději včas odstranili Hitlera a uzavřeli mír. Neúspěch vedl k prozření, Říše se vymanila z vlivu nacistů a pod vedením kancléře Konrada Adenauera se postupně začlenila zpátky do evropské civilizace. Československo získalo na prestiži a stalo se hegemonem Malé dohody. Národy střední Evropy konečně dospěly k poznání, že obchodní spolupráce je lepší než nacionalismus a v oblasti zavládla prosperita. Jenže na východě číhal Stalin, kterému se takový vývoj vůbec nezamlouval. V Československu měl svého koně: chorobně ješitného, ctižádostivého a mstivého Edvarda Beneše, kterého středoevropská integrace odstavila na vedlejší kolej. Schylovalo se k další krvavé válce - tentokrát s nelidským bolševickým režimem...

Nelze vyprávět o Faustově domě a přitom vynechat samotného doktora Fausta. Navzdory pohádkové podobě pověsti totiž zřejmě jde o historickou osobnost - i když je kolem něj mnoho nejasného a v domě, který nese jeho jméno, docela jistě nikdy nebydlel. Skutečný Faust byl Němec a prakticky celá jeho čarodějnická kariéra se odehrávala na území dnešního Německa. I přesto byl svým způsobem krajan a k naší zemi patří – už proto, že i Čechy (stejně jako většina německých států) v jeho době byly součástí Svaté říše římské.

Čas od času se na fotografiích z neznámých důvodů objeví něco, co tam být zjevně nemá - a někdy to vypadá hodně divně: duchové mrtvých, mimozemšťané, létající talíře, podivní tvorové…. Milovníci záhad se o tyto případy velmi zajímají. i když v drtivé většině případů jde jen o technickou vadu nebo výsledek nezkušenosti fotografa. Ale přecejen ne vždy. Donedávna jsem byl k těmto zjevením spíš skeptický, dokud jsem se osobně nesetkal s něčím, co se zatím nepodařilo uspokojivě vysvětlit. Pomůžete nám záhadu podivného objektu na snímku objasnit?

Denis Papin vstoupil do povědomí veřejnosti především jako vynálezce tlakového kuchyňského hrnce "papiňáku", ve skutečnosti ale šlo o jednoho z nejvýznamnějších vynálezců 18. století. Byl jedním z těch kdo ukázali cestu Jamesu Wattovi, kterému učebnice přisuzují vynález parního stroje. Watt však jen završil dlouhou řadu pokusů, kdy každý začínal tam, kde jeho předchůdce skončil. Jedním z velmi významných článků této štafety byl právě francouzský lékař a vědecký samouk Denis Papin.

Baltské moře se týká i nás a nejen proto, že to k němu máme blízko - jsme členy EU, tedy je to i naše moře. Zajímavou diskusi na téma jeho stavu a ochrany pořádá 5. února Fakulta sociálních věd UK. Podrobnosti najdete v pokračování článku.