Novákoviny

Každá zkušená kurtizána ví, že odhalovat se má po částech - a stejnou taktiku zvolil Microsoft při představování nového operačního systému Windows 10. Ale zatímco u kurtizán bývá ohlas jednoznačný, v tomto případě se komentátoři nemohou shodnout, jestli to, co vidí, je opravdu hezké.

Pražský Vyšehrad znovu potvrdil pověst jednoho z nejzáhadnějších míst u nás: v podzemí Starého děkanství našli archeologové základy stavby, jaká nemá obdoby v celé střední Evropě. Jde o kostel neobvyklého půdorysu, o kterém neexistují žádné písemné doklady, přestože měl na svou dobu monumentální rozměry.

Už více než dvě tisíciletí hledají badatelé tajemnou atlantskou civilizaci, kterou údajně v dávné minulosti pohřbil oceán. Zprávy o objevu záhadných trosek na mořském dně nakonec přišly z míst, kde to asi nikdo příliš nečekal: od japonských břehů. Nedaleko ostrova Yonaguni tvořícího jihozápadní výspu japonského souostroví, narazili potápěči na obrovské kamenné bloky, které vypadají jako opracované lidskou rukou.

Je to materiál zcela mimořádných fyzikálních vlastností - uhlíková struktura, o níž někteří vědci tvrdí, že odstartuje novou technologickou revoluci. Grafen má vysokou tepelnou vodivost, rekordní mechanickou pevnost, rekordní specifický povrch a mnoho dalších unikátních vlastností. Výzkumu tohoto materiálu se nyní věnují i čeští vědci.

Vedomník je slovo, jehož význam dnes už zná málokdo - nanejvýš bývá spojováno s čarodějnicemi. Jenže to není tak docela totéž. U čarodějnice, bosorky, strigy se tak nějak automaticky předpokládalo, že své znalosti využívá k tomu, aby škodila lidem, nebo alespoň sledovala pouze své vlastní cíle bez ohledu na zájmy jiných. Podle toho se s ní po případném odhalení také nakládalo. Naproti tomu vedomník, věštec, znachor, ještě častěji vedomkyně, nebo též bohyňa, je člověk znalých věcí tajných a budoucích, který koná dobro. Nebylo ani vyjimkou, že za vedomníka byl pokládán i kněz.

Nestává se často, aby práce českých vědců pronikla na stránky prestižních světových vědeckých časopisů. Tentokrát se jim to navíc podařilo s výzkumem týkajícím se největší záhady vesmíru: zrození života. Článek o vzniku základních stavebních kamenů živé hmoty při napodobení dopadu asteroidu pomocí výkonného laseru otiskl oficiální sborník americké Národní akademie věd PNAS, který je jedním z nejváženějších vědeckých periodik světa.

Vypadá to jako začátek scénáře filmového thrilleru: v několika osadách poblíž zrušeného uranového dolu se začaly projevovat symptomy záhadné nemoci. Vědci vyslaní na místo nezjistili ani zvýšenou radiaci ani jinou kontaminaci, přesto se "nákaza" šíří a postižených přibývá. Příznaky jsou podivné: oběti mají nekoordinované pohyby, často náhle upadají do hlubokého spánku trvajícího i několik dní, trpí zrakovými a sluchovými halucinacemi, stěžují si na výpadky paměti...

Už před třemi miliardami let existovaly na Zemi organismy produkující kyslík. Objev irských vědců přepisuje historii evoluce, protože dosud se mělo za to, že tyto formy života vznikly nejméně o 60 milionů let později.

Vynález kompasu bývá připisován Číňanům: první zmínky o něm ve staročínské literatuře pocházejí ze 4. století př. n. l., do podoby námořního kompasu se tam však vyvinul zřejmě až někdy okolo 11. století. Nedávno se ale objevila hypotéza, podle níž znalosti magnetismu - s jehož podstatou si tak docela neví rady ani moderní fyzika - jsou mnohem starší. Navíc pocházejí od civilizace, která představuje velkou neznámou i v mnoha dalších ohledech.

Astronomové už objevili u jiných hvězd stovky planet, o podmínkách, které na nich vládnou, však zatím mají jen mlhavé představy. Astrofyzička Laura Schaeferová nyní představila model, podle něhož na povrchu některých z nich převládá oceán vhodný pro existenci života.

Popularita Nostradamových věšteb je obrovská, ve stínu jeho slávy ale poněkud nezaslouženě zůstávají další astrologové a věštci té doby. Jedním z nich je anglický renesanční mág William Lilly. Jedním z jeho nejpovedenějších kousků bylo předpovězení obrovského požáru Londýna, k němuž došlo roku 1666.

Nedávné předvedení bojového laseru na palubě válečné lodi USS Ponce ukázalo, že se tyto zbraně po desetiletích obtížného vývoje přesouvají ze stránek sci-fi na skutečná bojiště. Poprvé od vynálezu střelného prachu se opět objevuje prostředek kvalitativně zcela odlišný od všeho co se dosud na válečné scéně objevilo. Předpokládá se, že účinnost střelby laserem se bude blížit 100 procentům, o čemž se všem dosavadním střelným zbraním mohlo jen zdát.

Brutální vyvraždění redakce časopisu Charlie Hebdo je mediální událostí číslo jedna. Média potřebují hesla, snadno uchopitelné symboly, zjednodušení - a tak jsme v přímém přenosu svědky vzniku realitě vzdálených mýtů nikoliv nepodobných legendě o "princezně srdcí" Dianě. S tím rozdílem, že tentokrát už nejde o neškodný bulvár, ale o mýty docela nebezpečné. Na prvním místě to je dělení islámu na dobrý a zlý, s čímž souvisí i bezpochyby tragická smrt "hodného muslima", policisty Ahmeda Merabeta, ale především sebevražedný požadavek ty "hodné" vyzbrojovat a cvičit, aby s těmi zlými bojovali za nás. Stejně nebezpečným zjednodušením pak je i lavinovitě se šířící heslo "My všichni jsme Charlie" - byť nepochybně míněné dobře.

V polovině předminulého století potkávali venkované pod Středohořím svéráznou figurku: muže v kněžském úboru, zdánlivě bezcílně se potulujícího krajem. Občas se sehnul, aby sebral něco ze země a uložil do mošny, jindy proměnil svou vycházkovou hůl v motyku a začal usilovně rýt v hlíně. Živil se tím, co příroda dala: lesními plody, ovocem, brambory z polí... Kněžský stav tehdy budil úctu, a tak ho nechali být, i když jiného by ze svých pozemků nejspíš vyhnali.

Nacistická Třetí říše po sobě kromě milionů mrtvých a zpustošené Evropy překvapivě zanechala i nepřeberné množství mýtů a legend. Přestože pamětníci Hitlerova státu ještě žijí, kolují o něm pověsti, které si v ničem nezadají s Platónovým vyprávěním o Atlantidě. Patří mezi ně i tajemná síla Vril, všemocné létající talíře Haunebu, nebo podivné zařízení die Glocke.

Podle obecné představy bylo hlavní snahou alchymistů získat pomocí kamene mudrců zlato z levnějších ingrediencí. Sice to není tak úplně pravda, mnozí se o to ale skutečně snažili. Mohli uspět? Skeptik asi namítne, že podle poznatků současné vědy nemohli – a i kdyby ano, pak by tolik alchymistů neskončilo v bídě a opovržení. Jenže tyhle žalostné konce zdaleka nepotkaly všechny.  

Konec roku bývá záminkou k ledasčemu - mimo jiné i k věštění, které technologie dosáhnou největších úspěchů v roce následujícím. Ke štěstí autorů si jejich dílka schovává málokdo, protože život proroků byl vždycky tvrdý a názvy některých vymožeností, které měly hýbat našimi životy, už dnes nikomu nic neřeknou.