Novákoviny

Japonci jsou (mimo jiné) pověstní tím, že umí stavět budovy odolné proti zemětřesení. Ale také tím, že jejich jaderné elektrárny bezpečností zrovna nevynikají. Možná i proto žádnou z dlouhé řady poruch v nich nezavinil tektonický otřes - až nyní. Na námitku, proč se staví jaderné elektrárny v zemi, která se třese každých 5 minut, je jednoduchá odpověď: Japonci nemají na výběr, protože nevlastní suroviny; proto se ostatně před 70 lety pustili do sebevražedné války. Když už ale musí takové elektrárny mít, dalo by se čekat, že bezpečnostní opatření budou mimořádná. Docela proto překvapí už jen to, že se tu elektrárny staví na pacifickém pobřeží, kde je riziko tsunami podstatně vyšší, a ne třeba na pobřeží bezpečnějšího Japonského moře. A že nemají oddělený sekundární okruh, takže generátory v nich pohání pára primárního okruhu, což riziko úniku radioaktivity podstatně zvyšuje. Důvod je zřejmý: jaderná energetika vyžaduje velké peníze - a kde jsou peníze, tam je i vliv, takže se dá v zájmu úspor ledacos zařídit. Že by jen v Japonsku?

Jan A. Novák

Psáno pro Hospodá?ské noviny

Japonsko je země s nejpropracovanějším varovným systémem před zemětřeseními a vlnami tsunami, přesto jej dnešní pohroma citelně zasáhla. Tektonický otřes totiž byl mimořádný i na zdejší poměry.

"Pro Japonsko to asi bude událost roku 2011," napsal vědecký korespondent BBC Jonathan Amos. "Ne počtem mrtvých, ale rozsahem. A to i přesto, že jde o zemi, která s otřesy země žije v bezmála důvěrném vztahu."

Japonsko leží na pásmu, kterému se říká Ohnivý prstenec (Ring of Fire). Jde o jakési švy zemské kůry, na nichž na sebe tlačí tektonické desky pohybující se různými směry a vznikající napětí se čas od času uvolňuje zemětřeseními. Zde se také nejbouřlivěji projevuje sopečná činnost.

Tsunami není v Japonsku nic, na co by tamní obyvatelé nebyli p?ipravení, dnešní pohroma ale byla mimo?ádná. Zatím p?inášíme záb?ry ze starších p?ípad?, ?lánek o posledním zem?t?esení a ni?ivé vln? se p?ipravuje.

Vědce dlouho zajímalo, kam zmizela většina kysličníku uhličitého z atmosféry Marsu. Nyní už to vědí: podobně jako na Zemi se proměnil v karbonátové horniny. S největší pravděpodobností se tak stalo v prostředí velkých vodních nádrží.

"Poštěstilo se nám na snímcích najít na Marsu místo, kde bylo možné nahlédnout hodně hluboko pod povrch," komentoval James Wray z Cornell University záběry sondy Mars Reconnaissance Orbiter. V kráteru Huygens na jižní polokouli planety se ukázaly vrstvy vymrštěné z hlubších poloh po dopadu kosmického tělesa. Palubní přístroj CRISM pak podle spektra odraženého světla rozpoznal, že jde o karbonátové horniny.

Živočišný druh metrosexuálů už má svůj evoluční zenit zřejmě za sebou, pořád ještě se ale vyskytují. Jak už z taxonomického označení vyplývá, lze je zastihnout nejčastěji v metru. Nedávno se mi podařilo takové pozorování uskutečnit a učinil jsem při tom závažný poznatek, který bude jistě zajímat i další odborníky zabývající se tímto pozoruhodným druhem: k tradičním dosavadním rozpoznávacím znak?m, jako je nagelované ochlupení na horní části hlavy a ošacení volené s vytříbeným vkusem přibyly dva další donedávna badateli ještě neuváděné: iPhone v jedné horní končetině a iPad v druhé (pochopitelně také horní).

  Měl jsem to štěstí zastihnout celý páreček, přičemž samička se snažila samečka zaujmout hlasitým hovorem, ten však na ni zjevně nereagoval, neboť se plně soustředil na to, aby všichni na nástupišti viděli jeho jablečné vybavení...

Přistáním šťastně skončila mise STS-133 - a především kariéra raketoplánu Discovery.

Americký satelit Glory určený pro výzkum klimatu se nepodařilo navést na oběžnou dráhu. Je to už druhé orbitální zařízení NASA s tímto zaměřením, které v posledních letech havarovalo. Za podobných okolností byl před 2 lety ztracen satelit OCO, který měl zkoumat atmosférický oxid uhličitý a jeho vliv na klima. Komentáře odborníků jsou nelichotivé a nechybí ani hlasy, že dvojí selhání je poněkud podezřelé - pokud nejde o naprostou neschopnost lidí v NASA, pak už to může být jen zlý úmysl.

Mariana Bridi da Costa byla známá brazilská modelka, která se roku 2007 probojovala až do finále brazilské části soutěže Miss World. V prosinci 2008 se u ní projevily zdravotní problémy, které lékaři nejdřív chybně diagnostikovali jako důsledek ledvinových kamenů. Ze zánětu močových cest se vyvinula celková sepse a teprve tehdy bakteriologická vyšetření odhalila příčinu: smrtící mikroorganismus Pseudomonas aeruginosa, který se vyznačuje odolností vůči téměř všem antibiotikům. Selhávání krevního oběhu a odumírání tkání přimělo lékaře k amputaci rukou a nohou i odoperování části žaludku, přesto někdejší královna krásy 24. ledna 2009 zemřela. Bylo jí 20 let.

Pseudomonas aeruginosa není právě běžná bakterie - vyznačuje se takzvanou primární rezistencí, kdy mikroorganismus pravděpodobně byl odolný už před érou antibiotik. To je poměrně vzácný jev, a tak se můžeme utěšovat, že na ni během své životní pouti nenarazíme. Jenže odolnost vůči antibiotikům postupně získávají i jiné bakterie, včetně takových, které ji dřív neměly a které přitom jsou původcem mnoha nebezpečných nemocí. A stále jich přibývá. 

Mezinárodní kosmickou stanici ISS společně s raketoplánem Discovery na misi STS-133 bylo možné pozorovat  nad naším územím navečer 7. března – a šlo o unikátní příležitost, jak  na vlastní oči vidět jeden z posledních manévrů stroje, který po přistání půjde do muzea. Shodou okolností se mi poštěstilo být svědkem kosmického divadla  - a stálo to za to.