Novákoviny

Na první pohled to vypadá spíš jako zápletka ze sci-fi o Indiana Jonesovi: archeologové mají pravěkou lebku s otovrem po kulce z moderní zbraně. A přece je to nejspíš pravda. Řeč je o nálezu známém jako lebka z Broken Hill, nebo také lebka z Kabwe.

Broken Hill leží v dnešní Zambii, kde se už od roku 1902 těží olovo a zinek. Dne 17. června 1921 tu švýcarský horník Tom Zwiglaar při práci našel podivnou lebku podobnou lidské, která byla zjevně velmi stará. Nález se krátce nato dostal do rukou antropologa Arthura Smitha Woodwarda, který jej podrobna popsal v prestižním vědeckém časopise Nature. Článek měl velký ohlas - a nebylo divu. Lebka z Broken Hill je dodnes považovaná za jeden z významných milníků v dějinách poznávání historie lidského druhu.

Tohle natočil jeden nadšenec pomocí objektivu pro noční vidění 26. května nad kalifornským Oaklandem. Počkejte si hlavně na trojúhelníkový objekt se třemi světly, který se objeví po první čtvrtině videa - to běžné letadlo (ani formace stíhaček, ani satelit) opravdu není. Netvrdím, že jde o mimozemšťany, nad hlavou nám zřejmě létá ledacos, o čem nemáme ani tušení.

Na Zemi ta událost proběhla skoro bez povšimnutí, ale pro jeden sousední svět se zásadním způsobem změnila celá jeho historie. Pokud někdy lidé osídlí Merkur, tak možná z našeho roku 2011 udělají počátek letopočtu: letos v b?eznu tuto planetu poprvé začala obíhat sonda ze Země. Jmenuje se Messenger.

Pro současné vědce je ale důležitější, že automat nyní už posílá údaje ze sv?ta, o němž jsme toho dosud věděli jen velmi málo. Na konci března udělal první zdařilé zkušební snímky, kterým dominoval nápadně světlý kráter Debussy a 4. dubna začala hlavní vědecká část výpravy. V pondělí 26. dubna pak zahájil činnost laserový výškoměr, jehož údaje umožní sestavit přesnou trojrozměrnou mapu povrchu - a možná přinesou odpověď na otázku, zda i na tak horké planetě může být voda.

Když píšete 20 let o vědě, postupně shromáždíte obsáhlou sbírku dopisů od vynálezců perpetua mobile, laciného kosmického pohonu, motoru, jehož palivem je voda nebo vzduch, či naprosto spolehlivých metod jak odstranit hrozbu zemětřesení, rakoviny, globálního oteplování, asteroidů a dalších metel lidstva. Mohl bych tu některé zveřejnit a pobavili byste se, ale neudělám to - mám ty lidi docela rád. Osobně sice bývají často dost nepříjemní, přesto jim nelze upřít snahu o něco, co přesahuje každodenní pacht?ní a to se vždycky cení. Koneckonců, co my obyčejní smrtelníci můžeme vědět: třeba je v té záplavě šílenství opravdu i něco převratného a nepochopeného. Britský fyzik Desmond G. King-Hele o nich řekl: "Mimo zdi vědeckých hradů jsou stovky ba možná tisíce nezávislých myslitelů. Kráčejí drsnější intelektuálnější stezkou než ortodoxní vědci, poněvadž toho mají na práci více než se jen vézt v tramvajové lince. Musejí klestit cestu džunglí a uhladit ji pro položení budoucích tramvajových kolejí. Nicméně je nemusíme zvlášť litovat. Dělají to proto, že je to baví - a ve většině případů jsou stejně na omylu."

Jan A. Novák

Psáno pro Hospodářské noviny

Co je to zombie, vám nebudu vysv?tlovat - z  film? nebo knih jist? víte, že s oživlými mrtvolami není žádná legrace. A že krom? nez?ízené chuti na lidské mozky také usilují o ovládnutí sv?ta. Pokud jste to ale se sledováním t?chto film? nep?ehán?li, tak vás možná p?ece jen trochu p?ekvapí informace, že jde o reálnou hrozbu. Ne, te? nemám na mysli skute?nost, že Karel Gott už vystupuje v televizi jako ?eský prezident a že se jím p?i p?íslove?né politické prozíravosti ?ech? jednou (možná už p?i p?íležitosti svých stých narozenin) i stane. Hlas varující p?ed oživlými mrtvolami tentokrát pochází p?ímo od federálních orgán? Spojených stát?.

Stroj vytvořený lidmi se poprvé vznesl 10. listopadu 1782, kdy bratři Montgolfierové vypustili první pokusný balón nadnášený horkým vzduchem. Tak se to aspoň píše v učebnicích. Ve skutečnosti ale Montgolfiery o celých 73 let předešel portugalský kněz Bartolomeu de Gusmao.

Bartolomeu Lorenco de Gusmao se narodil v prosinci 1685 v brazilském Sao Paulu v rodině vězeňského lékaře. Vzdělání získal díky jezuitům a ve 20 letech už zveřejnil svůj první vynález: čerpadlo schopné dopravit vodu do výšky 100 metrů. Již jako vysvěcený kněz odcestoval do Lisabonu a pokračoval ve studiích matematiky, fyziky, mechaniky, astronomie a dalších oborů. Doktorát získal roku 1720.

Islandské sopky zase hrozí: k životu se probudil vulkán Grimsvotn, jehož popel způsobil zastavení letecké dopravy v oblasti hlavního města ostrova. Někteří vědci nevylučují, že to může být začátek větších problémů – možná takových, jaké loni vyvolala sopka Eyjafjöll. A „uzemnění“ letadel na velké části západní polokoule, to už je dobrý důvod k obavám. Je tu ale ještě něco: Island není ostrov jako každý jiný. V minulosti už dokázal, že jeho sopky mají sílu odstartovat globální katastrofu.

Pokud vím, tak zatím nikdo nezmínil, že čerstvě ožívající Grimsvotin je součástí trhlinového systémi Laki, který rozpoutal jednu z největších sopečných katastrof v novodobé historii lidstva. Roku 1783 málem vylidnil celý Island a přímo či nepřímo  zavinil smrt milionů (možná desítek milionů) lidí po celém světě. A někteří mu přičítají dokonce i výbuch francouzské revoluce…  

Měsíc dovolené není nic mimořádného, dovolená na Měsíci naopak ještě dlouho bude utopií. Zato prázdniny strávené na cestě okolo Měsíce se možná stanou realitou už brzy - díky společnosti Space Adventures, která v kosmické turistice není žádným nováčkem. Letos sice výlet za odvrácenou stranu přirozené družice Země v katalozích cestovních kanceláří ještě asi nenajdete, ale to většině potenciálních zákazníků asi nevadí. Už proto, že 150 milionů dolarů je výdaj, který přece jen chce trochu času na rozmyšlenou. Někteří ale neváhají.

"Jednoho zákazníka, který podepsal smlouvu, už máme," pochlubil se výkonný ředitel společnosti Space Adventures Eric Anderson. "V současnosti jednáme s druhým. Pokud vše půjde dobře, měl by se jejich výlet kolem Měsíce uskutečnit do konce roku 2015." 

V konkurencí s internetem se televize dostala do nepříjemného postavení: diváků ubývá, náklady rostou. Jedním z důvodů je i ubohost nabídky, mezi níž si inteligentnější divák sotva vybere – a koukat pořád na reklamy sem tam proložené stupidními seriály dlouho nevydrží ani ti méně inteligentní. Zvlášě když na internetu se najdou lepší věci. Odborníci proto vidí řešení v tzv. videu na přání (Video on Demand) a větší integraci televizních přístrojů s internetem. 

Kdyby tak chtěl ten mobil selhat, měl bych důvod se rozzuřit a třeba na něj šlápnout. Jenže to on zrovna ne; věrně slouží, oddaně na mě hledí zastaralým nedotykovým displejem, spolehlivě i když trochu těžkopádně plní každý příkaz. Nebudete tomu věřit: už čtvrtým rokem.

Vlastně jsem si na něj zvykl a mám ho rád - a v tom je ten problém. Protože všude se na mě směje tolik nových přístrojů, které umějí věci, o nichž se tomu starému ani nezdá. Chci je. Jenže, jak bych to mohl udělat tomu starému? A kdybych mu to přece jen udělal, co pak s ním? Strčit do šuplete k jeho předchůdcům? Už se tam nevejde. Hodit do popelnice? Ne, proboha, to si nezaslouží. Recyklovat - tedy ve skutečnosti odeslat kdovíkam, aby ho tam vykuchali? To je jako poslat starého koně na jatka...

Když během druhé světové války explodoval první prototyp atomové bomby, vedoucí výzkumu Robert Oppenheimler si vybavil úryvek staroindického eposu Mahábhárata. Mluví se v něm o božské zbrani, která překvapivě připomíná moderní nukleární pumu:

Zář všemocného bez hranic a konce

to't tisíc sluncí rázem vyšlehnuvších...

Jsem smrt, která ničí vše.

Náhoda? Trochu zvláštní...