Novákoviny

Na cestu k Jupiteru se chystá americká sonda Juno. Bude největší planetu sluneční soustavy oblétat po polární dráze a zaměří se především na výzkum jejího původu, struktury, atmosféry a magnetosféry. Zjištěné poznatky umožní lépe pochopit také vznik a vývoj celé sluneční soustavy. Nezapomeňte si pustit zvuk - video má i docela působivou hudbu.

Tvrzení, že příští rok nastane konec světa by asi nestálo za komentář - kdyby mu nevěřilo tolik lidí. Jedním z charakteristických rysů dnešní civilizace je i to, že myšlenka nemá váhu podle toho nakolik odpovídá realitě, ale podle toho, kolik jí věří lidí. Váhu nejen ekonomickou (konec světa je artikl, který jde dobře na odbyt), ale i sociální a politickou: vypovídá o spodních proudech ve společnosti. V časech technologického optimismu v polovině minulého století by nad tímhle proroctvím asi normální člověk mávl rukou - naši vědci a inženýři s každým koncem světa přece rázně zatočí. Dnes je tomu úplně jinak a není tak těžké vytušit proč. Obyčejní lidé žijí ve světě, mezi technologiemi, kterým nerozumějí, ve světě, který z jejich perspektivy nemá srozumitelné cíle ani ideály - a přitom jsou obklopení společenskými i ekonomickými mechanismy, které se čím dál víc jeví jako nepřátelské. Není vyloučené, že kdesi v hlubinách jejich podvědomí proto dřímá touha po konci takového systému - a že na povrchu vykrystalizovala v radostné přijetí mayského proroctví. Je to nebezpečnější jev, než se na první pohled zdá, protože některá proroctví mají schopnost vyplňovat sama sebe už jen tím, že byla vyslovena. I když mayský kalendář v tom bude nevinně.

Jan A. Novák

Je smutnou skutečností, že za zrod kosmonautiky vděčíme dvěma nejodpornějším režimům 20. století: Hitlerova Třetí říše poskytla Wehrneru von Braunovi prostředky na vývoj kosmické rakety a Sovětský svaz jako první měl odvahu s její pomocí poslat člověka na oběžnou dráhu. Slavný britský spisovatel Arthur C. Clarke se tehdy zaradoval, že lidstvo konečně našlo nějakou smysluplnější náhradu za válečná dobrodružství, další vývoj ale ukázal, že se mýlil: se zánikem totalit ochabla i vůle ke kosmickým výpravám. Dokonce už ani Čína není co bývala; jak na zemi, tak ve vesmíru... Co z toho plyne? Já nevím - nebo se bojím domyslet. A tak aspoň ve chvíli, kdy vzpomínáme na statečného a sympatického Gagarina, na tvrdošíjného konstruktéra jeho lodi Koroljeva, na geniálního von Brauna a další hrdiny velkého kosmického dobrodružství, neměli bychom zapomenout ani na miliony bezejmenných, z jejichž utrpení žily režimy, které toto dobrodružství financovaly. Ono jim to už nepomůže, ale aspoň tak snad dostalo jejich strádání nějaký smysl: z nejhlubší lidské bídy se zrodil nejúžasnější úspěch celé lidské civilizace. Také díky nim jsme se za uplynulých 50 let dověděli o Zemi a vesmíru víc, než za předešlých 50 století. A i díky nim lidský druh dostal naději, že může přežít, i kdyby jeho planetu postihla globální katastrofa. Nemá-li být jejich oběť zbytečná, musí cesta ke hvězdám pokračovat. Přesně ve smyslu Clarkova přání: aby lidstvo konečně dostalo smysluplnou náhradu za své války - globální, lokální, studené, horké, obchodní, náboženské i ty, kterým se říká žabomyší.

Jan A. Novák

Psáno pro Hospodářské noviny

Clapham Junction je známý železniční uzel v Londýně - a pak jedna kamenitá pláň na středomořském ostrově Malta. Na obou jsou koleje, jenže ty středomořské jsou vytesané do skály a nikdo neví, kdy a pro? vznikly. Dráždí fantazii už tím, že na rozdíl od moderní železnice se nevyhýbají přírodním překážkám ani mořským vlnám.

Fantastové v čele s Erichem von Dänikenem v záhadných kolejích vidí dílo mimozemšťanů nebo aspoň Atlanťanů. Skeptikové z řad seriózních vědců ale vymýšlejí teorie ještě potrhlejší. Britská archeoložka Claudie Sagonová například tvrdí, že jde o odvodňovací strouhy - i navzdory tomu, že se vyskytují zásadně ve dvojicích s přesnou roztečí a voda by v nich musela často téci do kopce...

"Tady čtu, že vlast vovinuly nějaký mraky," řekl Josef Švejk paní Milerové - a dost možná tím nemyslel trable, které přinesla první světová válka naší rakousko-uherské otčině, ale spíš mraky jako clouds. Přesněji řečeno cloud computing, tedy situaci, kdy ve svém počítači nebudete mít skoro nic, protože vám to (zjednodušeně řečeno) budou specializované firmy uchovávat na počítačích svých. A to včetně souborů, které jste si sami vytvořili, a mezi něž jistě patří i firemní databáze, digitalizované dokumenty a podobná citlivá data. Přistupovat k nim samozřejmě nepůjde jinak, než přes internet...

Na první pohled to vypadá trochu praštěné, tím spíš, že tahle myšlenka vůbec není nová a zatím naštěstí vždycky zkrachovala.

"Voda prosycená troskami, automobily, lod?mi a zbytky budov se valila zemí jako láva," popisovalo vlnu tsunami v Japonsku zpravodajství CNN. A p?ipomn?lo, že ji spustilo zem?t?esení skoro stejné síly, které vyvolalo ni?ivou vlnu tsunami na pob?eží ostrova Honšu v ?íjnu 1707. Ta tehdy zabila 5000 lidí - a n?kte?í v?dci se domnívají, že tento ot?es stiskl spouš? jev?, na jejichž konci byla exploze sopky Fuji o 49 dní pozd?ji. Další zem?t?esení s magnitudo v?tší než 7, které p?išlo 7. dubna, tedy nem?lo p?ekvapit - a je možné, že ani tím se ni?ivé síly podzemí nevy?erpaly.

Představa jaderné zbraně v rukou nacistů jistě není moc příjemná, ale názory na to, zda je reálná, se u různých historiků diametrálně rozcházejí. Zatímco jedni tvrdí, že k tomu bylo velmi daleko, jiní hledají důkazy, že od úspěchu německé badatele možná dělily jen týdny nebo dny. Záhadou ale je i podivný postoj Adolfa Hitlera k bombě, která by mu mohla vyhrát ztracenou válku.

Když nedávno Steve Jobs slavil narozeniny, nemohly se komentáře vyhnout ani záhadě loga Apple. Co vlastně znamená nakousnuté jablko? Za desetiletí existence firmy se objevily snad stovky vysvětlení, z nichž mnohé se už staly součástí urban legends. Vzhledem k okolnostem asi moc nepřekvapí, že při letošním Jobsově jubileu nikdo nepřipomenul jednu obzvlášť morbidní: jablko symbolizuje podivnou smrt počítačového prúkopníka Alana Turinga.

Už půl století lidé létají do vesmíru - letem Jurije Gagarina začala 12. dubna 1961 kosmická éra. Tady je zatím malá připomínka, později se na Novákovinách k jeho historickému letu ještě vrátíme podrobněji.

Třeba to je největší vědecký objev všech dob: astrobiolog Richard Howard pracující pro NASA začátkem března oznámil, že v meteoritu známém pod jménem Orgueil našel zkamenělou bakterii. Jestli se objev potvrdí, znamenalo by to, že život přišel na naši planetu už "hotový" z vesmíru. Šlo by o důkaz pravdivosti staré teorie známé pod označením panspermie – a vyplývalo by z toho, že vesmír je plný života.

Někteří politikové požadují vědu, která se dá "mazat na chleba", tedy potlačení základního výzkumu ve prospěch výstupů přinášejících bezprostřední zisk. Typickým příkladem smutných konců, k nimž to vede, je americká kosmická agentura NASA. Mazání na chleba rozhodně nezanedbala: zabývá se klimatem, materiálovým výzkumem, počasím, deštnými pralesy, kybernetikou, léky, oceánem, vývojem letadel, alternativními energiemi... Dokonce můžeme občas slyšet argument, že kosmický výzkum je dobrý, protože při něm vznikla například i teflonová pánev. Jenže NASA to s praktickými aplikacemi vzala tak vážně, že jí nějak nezbylo na pilotovanou loď, ani na velké meziplanetární sondy. Cestou k mazání vědy na chleba se někde vytratil základní smysl její existence a to, co na ní fascinovalo nejvíc: kolumbovské dobrodružství cesty do neznáma. Je hezké, že teflonová pánev dobře peče - ale kvůli tomu NASA nevznikla. A kvalitní kuchyňské nádobí jako  důvod její další existence asi pochopí jen málokdo.Věda bez základního výzkumu si odřezává kořeny z nichž žije, a v dlouhodobější perspektivě ztrácí smysl. To ostatně neplatí jen pro výzkum vesmíru.

Jan A. Novák

psáno pro Hospodářské noviny

Živí dinosauři se dnes vyskytují už jen ve filmech (když nepočítáme ptáky, kteří jsou jejich přímým pokračováním). Někteří kryptobiologové ale věří, že v Africe se stále ještě ukrývá tvor, který by klidně mohl být obyvatelem Spielbergova Jurského parku. Říká se mu Mokele-mbembe a má vypadat přibližně jako býložraví dinosauři skupiny Sauropoda, kteří vyhynuli před 65 miliony let.

  Pověsti o velkém a nebezpečném živočichovi žijícím na mělčinách jezer a řek kolují mezi domorodci zejména v Kongu, Kamerunu a Gabunu. Má být dlouhý 5 až 10 metrů, nápadný je jeho dlouhý krk dosahující údajně až tři metry. To byl i typický znak vyhynulých sauropodů. V barvě se svědkové rozcházejí - může být hnědavá až do ruda, ale také černá nebo zelenavá. Povrch kůže připomíná hrocha nebo slona, ale o savce v žádném případě nejde.

Poslední den v březnu oznámil geolog Radek Mikuláš nález stopy dinosaura na neobvyklém místě: byla na lomovém kameni v dlažbě pražské botanické zahrady. Objev vzbudil pozornost nejen proto, že dinosauři jsou díky jistým filmům velmi populární, ale také proto, že naše geologické vrstvy jimi příliš neoplývají.

Jak to tedy vlastně je s českými dinosaury?

V Hospodářských novinách jsem dostal za úkol napsat článek o tom, co bude s havarovanou jadernou elektrárnou Fukušima I. Snažil jsem se oponovat, že to nevědí ani japonští experti (jak by mohli, když neznají skutečný stav reaktorů), ještě méně experti čeští, kteří už týdny horlivě optimisticky lžou - a ze všeho nejméně pak nějaký Novák. Nebylo to nic platné, práce novin se zřejmě řídí jinou logikou, jejíž podstata mi zůstala utajena. Tak jsem se rozhodl zadání vyřešit psaním o tom, jak se likvidovaly minulé havárie jaderných elektráren. Šéfredaktor pak článek označil za zmatený a pasáž o Černobylu za nadbytečnou. Do internetové podoby Hospodářek se nakonec s týdenním zpožděním dostal jen okleštěný text bez všeho, co se týkalo Černobylu – včetně plánů na vybudování nového sarkofágu, které byly z hlediska tématu podstatné. Takže výsledek nakonec opravdu vypadal dost zmateně…

Tady je článek celý. Myslím, že i navzdory okolnostem svého vzniku obsahuje dost informací, které mohou zajímat všechny, kdo se s obavami dívají k Fukušimě.

Přes 6 kilometrů hluboký vrt pod mořským dnem by měl proniknout zemskou kůrou a dosáhnout svrchního pláště - oblasti, která má zásadní vliv na pohyby zemské kůry."Pokud se nám podaří získat vzorky materiálu svrchního pláště, bude to pro nás představovat stejný vědecký poklad, jako byly horniny, které z Měsíce přivezly výpravy Apollo," uvedl Damon Teagle z University of Southampton, jeden z vedoucích pracovníků projektu. "Pomůže nám to objasnit nejen historii vývoje naší planety, ale také vztahy mezi jednotlivými vrstvami i samotnou podstatu pláště."

V jaderné elektrárně Fukušima Daiichi, postižené zemětřesením a tsunami, je také úložiště jaderného odpadu, kam se už 40 let vozí spotřebované palivové tyče z celého Japonska.

Bezpilotní létající stroje jsou zatím vnímány hlavně jako válečný prostředek - umí ale mnohem víc, jak naznačuje toto video z University of Pennsylvania. Potomci dálkově ovládaného zařízení zvaného quadrotor by jednou mohly stavět třeba i stanice na Marsu