Novákoviny

Být hrá?em po?íta?ových her, geekem, zajatcem sociálních sítí, ?i osobou jinak postiženou existencí sv?ta digitálních chytrých mašin, je ?asto úd?l pon?kud osam?lý. Pravda, na internetu se m?žete seznámit se spoustou lidí, jenže co vy víte, kdo jsou skute?n? za?, a hlavn?:  to bezprost?ední lidské teplo p?i tom tak n?jak chybí. Zvláš? pokud jde o kontakty povahy flirtovní až erotické. To se ale má brzy zm?nit.

Letem raketoplánu Atlantis končí dominantní postavení Spojených států ve vesmíru, bylo by tedy divné, kdyby k tomu nezaujal stanovisko americký prezident. Obama tak učinil na twitteru a způsobem sobě vlastním. "Pořád dokola používáme technologii starou 30 nebo 40 let z dob programu Apollo...Je čas prolomit hranice, najít nové horizonty... Pojme letět na Mars a zastavit se cestou na nějakém asteroidu! " Působivé - pokud ovšem neznáme fakta.

Asi taky znáte ty krásné fotografie blesků ze zahraničních časopisů a webů. Zdálo by se, že udělat podobné není problém, tím spíš, že bouřek je letos zatím víc než dost. Tak jsem to zkusil - a brzy se ukázalo, že to není tak jednoduché, jak se na první pohled zdá.

Nedaleko Dobříše poblíž obory Aglaia se nachází podivný prastarý objekt, který by jistě zaujal i samotného Ericha von Dänikena i další lovce záhad. Nápadný a pracně zbudovaný elipsovitý val obklopený vodním příkopem neohraničuje žádné stavby a zjevně nemá ani obranný charakter. Přestože tabulka umístěná na lokalitě tu léta vytrvale hlásá, že jde o slovanské hradiště, skutečný smysl a původ prastarého objektu stále z?stává velkým tajemstvím. Má stavba něco společného s neméně tajemnými ringvaly ležícími na mnoha místech střední Evropy? Nebo dokonce s kruhovými megalitickými stavbami typu henge? Nevíme - ale rozhodně není na škodu věc prozkoumat přímo na místě.

Program amerických raketoplánů Space Shuttle má dlouhou a spletitou historii. Jeho kořeny sahají až do 50. let minulého století, kdy projekt Dyna Soar - malého kosmického letadla vynášeného na oběžnou dráhu raketou - měl velkou šanci dopravit do vesmíru prvního amerického astronauta. Pod dojmem ruských úspěchů však Spojené státy raketoplány opustily a začaly s urychleným vývojem kosmických kabin a jejich nosičů.

Pokud vše půjde dobře, tak dnešek vstupuje do historie astronautiky: právě zahájenou misí STS-135 raketoplánu Atlantis definitivně končí program Space Shuttle. Vlastní lodí se Američané do vesmíru nepodívají několik dalších let, kromě toho ale (na rozdíl od Ruska a ESA) nebudou mít v nejbližší době ani automatický prostředek pro dopravu zásob, vědeckých experimentů a náhradních dílů na Mezinárodní kosmickou stanici.

USA tak v podstatě ztrácejí vedoucí postavení ve vesmíru. Zatím ještě věří, že jen dočasně, protože know-how a obrovský technologický náskok před Ruskem i Čínou jim stále zůstává. Ve skutečnosti je ale kosmická budoucnost Ameriky nejistá.

Za rok zrodu automobilů se většinou považuje letopočet 1885 kdy své patenty obdrželi němečtí vynálezci Gottlieb Daimler a Karl Benz. Někdy se připouští, že vůbec prvním samohybem bylo parou poháněné monstrum, které se roku 1769 podařilo sestrojit francouzskému inženýrovi Nicolasu J. Cugnotovi. Ve skutečnosti ale sahají kořeny automobilismu do ještě vzdálenější minulosti. Málo se ví, že u zrodu dopravního prostředku, který zásadním způsobem poznamenal současnou civilizaci, stál jezuitský mnich.

Kanárské ostrovy jsou pro většinu návštěvníků především krásné pláže a exotická příroda. Ve skutečnosti je to ale také místo, kam mnozí kladli Atlantidu. Jednu z největších záhad tohoto souostroví představují původní obyvatelé - Guančové.

Podivný byl už způsob života Guančů. Když sem v 15. století připluli Španělé, našli světlovlasé modrooké lidi, kteří žili na úrovní doby kamenné: neznali kovy, bydleli v jeskyních a primitivních chatrčích, jejich kněžky nápadně připomínaly Věstonickou venuši - to všechno v době, kdy Evropa prožívala úsvit novověku. Současně ale uměli provádět úspěšné trepanace (otevření) lebky, které pacienti prokazatelně přežívali. Své mrtvé balzamovali a používali jakési značky, které jsou totožné s některými symboly na jeskynních kresbách z doby kamenné. Používali také zvláštní hvízdavý jazyk, který nemá obdoby nikde jinde na světě.

Dopravu po vodě už si nikdo nedovede představit bez lodního šroubu - a za autora tohoto převratného vynálezu je ve střední Evropě obvykle vydáván chrudimský rodák Josef Ressel (1793-1857). Protože pocházel ze smíšené německo-české rodiny bývalého Rakouska-Uherska a působil v Kraňsku, Terstu a Lublani, jeho prvenství propagují především Češi, Němci, Rakušané, Italové, Slovinci a Chorvaté. U nás se o něm nepochybuje, jmenují se po něm ulice i školy. Naproti tomu v mnoha materiálech z anglosaské části světa o něm nenajdeme ani zmínku. Jak to tedy s tímto "velkým Čechem" bylo doopravdy?

P?edstavte si, že dostanete takovouhle esemesku: "Franto, kde trcis, uz se mi tu po tobe styska!" Nebude ani od manželky/manžela a dokonce ani od milenky/milence, ale z vaší garáže, protože automobilky vyvíjejí vozy, které mají na smartphony nebo tablety svých majitel? posílat textové zprávy. Dokonce se uvažuje o tom, že ?asem budou auta pro tento ú?el mít i vlastní profily na Facebooku. A odborníci už te? p?emýšlejí, jak se k tomu postavit.

"Jsem otev?ený všem novým myšlenkám, ale se svým pežotem nehodlám o ni?em diskutovat," nechal se slyšet dr. ing. Josef Moudrý, p?edseda Státní rady pro v?deckotechnickou revoluci a informa?ní pokrok. "A už v?bec ne p?es n?jaký fejs...fejcb... jak že se to jmenuje?"

Ve středověku pořádali nevolníci krvavé rebélie kvůli odvádění desátků, my však celkem v pohodě platíme státu víc než polovinu svých příjmů. Nic proti tomu: moderní stát má drahou infrastrukturu a řadu sociálních funkcí. Při pohledu na stav českých silnic, školství, zdravotnictví, vždy, zajištění ve stáří... na straně jedné a na luxusní sídla a vozy politiků, úředníků a s nimi spřízněných mafií na straně druhé ale je zřejmé, že ohledně hospodaření s vybranými "superdesátky" má český stát blíž spíš k tomu feudálnímu. Pokud vás zajímá, proč tomu tak je, pak odpověď najdete zde. Jaksi mimochodem při tom člověka napadne, proč zrovna tohle u nás takzvaná levice i takzvaná pravice svorně zamlžují - to co tu tváří jako politické soupeření ideologií, je ve skutečnosti bohužel jen boj o tato koryta.

Letních bouřek přibývá – a spolu s nimi roste i pravděpodobnost setkání s jevem, který stále představuje velkou záhadu přírody. Teorií snažících se vysvětlit podstatu kulového blesku jsou desítky, žádná z nich ale nepostihuje všechny jeho projevy.

"Přes neustále rostoucí výčet vlastností, jak je popsali důvěryhodní očití svědkové, dodnes nemůžeme o kulovém blesku vyslovit nic určitého. Mnoho vědců je však stále více přesvědčeno, že jednoho dne jej vysvětlit dokáží."

Tato slova napsal o záhadě kulového blesku známý britský spisovatel Arthur C. Clarke už v 80. letech minulého století - a dodnes na nich není třeba nic měnit. Ale i pouhé přesvědčení badatelů, že jev objasnit lze, bylo tehdy velkým krokem vpřed.

Je letní slunovrat – a to se prý v menhirech a dalších megalitických stavbách probouzí tajemné sily. I letos tedy zřejmě budou novodobí Keltové, šamani a další vyznavači přírodní magie  putovat k těmto objektům. Nemusí přitom ani moc daleko - nejslavnější megalitický objekt je sice Stonehenge, kameny vztyčené neznámou kulturou (menhiry) však máme i u nás. Největší z nich stojí u Klobuk na Slánsku a dosahuje výšky přibližně tři a půl metru. Smysl těchto objektů zatím není přesně znám, hypotéz je ale hodně - od velmi umírněných až k poněkud neobvyklým. K těm druhým patří právě názor, že megality byly jakési akumulátory energie naší planety. která je schopná ovlivňovat lidskou psychiku a dávat jí netušené schopnosti. A že takto fungují dodnes. A tak se tu za letního slunovratu dějí podivné věci...

Programu Space Shuttle zbývají už jen týdny jeho dlouhé a dramatické kariéry: raketoplán Atlantis stojí na rampě 39A Kennedyho kosmického střediska a přípravy pokračují tak, aby finální let mohl začít 8. července. Další budoucnost amerického pilotovaného kosmického programu je doslova ve hvězdách - není ale pravdou často opakované tvrzení, že kosmická agentura NASA žádnou loď nevyvíjí. Poněkud stranou pozornosti médií běží program nazvaný Multi Purpose Crew Vehicle (MPCV - Mnohoúčelová pilotovaná kabina), který by měl jednou raketoplány nahradit.

Nemohu říci, že bych byl ze stávky nějak odvázaný - i navzdory tomu, že současné vládní pseudoelity si svou zkorumpovaností a neschopností kombinovanou s všehoschopností o takové akce přímo říkají. Problém není jen v provedení protestu, ale především v jeho vyznění: pokud se vůbec něco změní, tak jen v tom smyslu, že k vládě se za pomoci postbolševických odborářských bossů vrátí ti, kdo kradli před vládou současnou. Tedy ti, kdo na současné situaci nesou ještě větší vinu. V této souvislosti možná stojí za zmínku výsledek podobných protestů na Islandu - viz například zde. Nenechte si ale ujít ani diskusi pod textem, rozhodně stojí za zamyšlení.

Na Mezinárodní kosmické stanici už se vystřídalo okolo dvou stovek astronautů z mnoha států - ale takový, jaký tam přiletěl s únorovou misí STS-133 raketoplánu Discovery, mezi nimi dosud nebyl. Jmenuje se Robonaut R2 a stal se  prvním humanoidním robotem na oběžné dráze.

"Splnil se nám velký sen - vyrobit robotického pomocníka astronautů a dostat ho do vesmíru," řekl v den startu šéf jeho vývoje Ron Diftler. A velitel raketoplánu Discovery Steven Lindsey k tomu dodal: "Robonaut po nás chtěl křeslo na letové palubě, ale už nebylo volné místo. Poslali jsme ho do nákladového prostoru."

Vnější podoba Robonauta R2 s člověkem je zarážející - a tak trochu i morbidní: má jen horní polovinu těla, hlavu a paže, ale v nich obratnost a sílu, kterou by mu leckdo mohl závidět. Reminiscence na sci-fi thrillery o vzbouřených robotech se nabízejí skoro samy. To ale nehrozí a zřejmě ještě dlouho hrozit nebude, protože tak daleko zatím kybernetika nedospěla. Robonaut R2 je spíš dálkově ovládaný manipulátor s určitými prvky umělé inteligence, který dokáže nahradit člověka při vykonávání některých úkonů.

Jsou dvě věci, které mě přinutí odložit rozečtenou knihu hned po prvních stránkách: děj nastartovaný brutální vraždou a autorova záliba ve vulgaritě. Cardovo Vykoupení Kryštofa Kolumba těmito úskalími lacinosti bez nejmenších problémů proplulo - a k dobru mu bylo lze už od počátku přičíst i to, že v něm nevystupují upíři, čarodějové a další omšelé rekvizity prvoplánově usilující o prodejnost. Jinými slovy: že jsem po delším čase zas konečně narazil na knihu, kterou je možné považovat za pravověrnou sci-fi.

Úhoř je asi jediná ryba, která se k nám dostává vzduchem. Protože se rozmnožuje v oceánu a táhne proti proudu řek, od dob přehrad a velkých jezů by se k nám už nikdy nedostal. Jeho larvální stádium (monté) se proto dováží letadly. Po několika letech pak pud rybu opět donutí táhnout po proudu. Každoročně se tak tisíce ryb z Evropy a Ameriky vydávají na cestu, aby naplnily jakousi dávnou sudbu a přišly se vytřít na podivné místo uprostřed Atlantiku. Dodnes se nepodařilo zjistit, proč ryby podobná hadovi má tak složitý a nepraktický biologický cyklus.