Novákoviny

Nezanedbatelné množství lidí věří, že příští rok přinese velkou katastrofu, která zásadně poznamená civilizaci - pokud ji úplně nevymaže z povrchu Země. Jen se nemohou shodnout na povaze Apokalypsy. Poslední dobou získávají navrch příznivci hypotézy, podle které ji zaviní tajemná planeta Nibiru.

"Blíží se k nám planeta, která kolem Slunce oběhne jednou za 3600 let a co nevidět způsobí strašnou pohromu," píše David Morrison z astrobiologického institutu NASA. "Věděli o ní už před tisíciletími obyvatelé Mezopotamie, kteří ji pojmenovali Nibiru. Znali ji také staří Mayové, jejichž kalendář končí rokem 2012 právě proto, že tehdy se zlověstná planeta srazí se Zemí."

Už v případu Breivik se mainstreamová média předháněla v používání novořeči překrucující fakta, popis řádění lůzy v ulicích Londýna ale posunul laťku výš. Pomyslný slovník pro novináře popisující tyto události je zajímavý: například pro paliče, brutálního násilníka a zloděje povoluje termíny "rebel", "nespokojenec", nebo "mládež". V nejhorším případě "výtržník", ale to už si pisálek koleduje o označení "extrémní pravičák", "rasista" nebo "neonacista". Stejné označení  pak se důsledně používá také pro všechny, kdo by chtěli drancování řešit jinak než vlídnou domluvou. Gangster, drogový dealer a vrah zabitý policií při zátahu před vypuknutím násilí je „taxikář“ nebo ještě lépe „oběť.  Místo slova "gang"  je důrazně doporučeno používat termín "skupina" a etnická příslušnost se smí zmiňovat pouze v případě, že se při rabování podaří nachytat bělocha (zásadně ale nezmiňovat jeho původ, pokud není Brit). A když fotit, tak nanejvýš plameny, policisty a hasiče – v žádném případě ale tváře „nespokojenců“…„Korektní“ postoj ovšem má účinek přesně opačný, než jaký jeho autoři (alespoň doufám) zamýšleli. Jestli něco opravdu nahrává extrémnímu rasismu a nacismu (který je ve skutečnosti pravicový přibližně stejně, jako je zelená barva fialová), tak to je právě překrucování a zamlžování skutečnosti kavárenskými levičáky a jejich médii.

Jan A. Novák

Psáno pro Novákoviny

POZNÁMKA: Text je volný pro další šíření. Pokud se rozhodnete jej použít, uveďte, prosím, celé jméno autora a funkční odkaz na Novákoviny

Krajina v okolí Štěchovické přehrady jižně od Prahy je romantická sama o sobě - ještě tajemnější nádech jí ale dodávají legendy o skrytých nacistických pokladech. A že na nich něco bude, o tom svědčí i skutečnost, že tu pátrala také komunistická StB a že pozdější hledači tu ve svých pokusech utratili milióny, jejichž původ patří k dalším záhadám mýtu známého jako štěchovický poklad. A že už v únoru 1946 se tu našel zakopaný archiv státního sekretáře pro Protektorát Čechy a Morava Karla H. Franka. Hledači ale věří, že mnohem víc toho v zemi ještě zůstalo.

 Zlatá horečka už dorazila až k nám: žlutý kov jde na dračku a jeho ceny raketově rostou. Pouhý gram tzv. investičního zlata se už prodává za více než 1500 Kč, přičemž je jasné, že tím to zdaleka nekončí. Lidem konečně začíná docházet, že peníze jsou prázdné nic: ty v bance jen bity v počítačích, od nichž vás "voni" odstřihnou kdykoliv se jim zamane, ty v peněžence zas kousky papíru a kovu nekryté ničím. Vývoj na burzách, stejně jako události v Londýn? i jinde, názorně naznačují, že doba začíná být hodně nejistá. Majitelé úspor reagují tradičně: začínají shromažďovat to, čím bývaly bankocetle kryté kdysi. Zlato přece nestárne, nekazí se, vždycky bylo a bude. Opravdu to ale je dobrá investice do časů které přijdou?

Od doby, kdy Dan Brown napsal Da Vinciho kód, je recept na besteseller jasný: thriller ze současnosti střihnout středověkem, okořenit tajnou společnosti - a autor je za vodou. S takovými knihami se roztrhl pytel a většinou se dají číst, protože nakladatelští editoři si k vaření vybírají řemeslně zručné kuchaře. Harperova Lazarova krypta se nejdřív zdála být právě z této kuchyně: je tu thriller, je tu středověk; ostatně podtitul "Osm století lží ukrývá smrtící tajemství" také ledacos napovídá. A přece je něčím víc.

Minulý týden kdekdo vzpomněl 20 let od vzniku světa webů a i když je to výročí trochu pofiderní (k internetu, jak ho dnes známe, zdaleka nevedla jen jedna cesta), připadal bych si hloupě, kdybych se nepřidal. Jenže jak svůj komentátorský stádní pud uspokojit?

Nejlépe by asi bylo vzpomínat jak to tehdy před dvěma desítkami let bylo - tak to většinou také udělali ostatní. Což o to, věk bych na to měl. Jenže to má i druhou stránku: paměť už nějak neslouží. A i kdyby sloužila, poměrně jednoduchým výpočtem zjišťuji, že tehdy se psal rok 1991, od bolševikova taktického vzdálení se zjevné moci uplynuly pouhé dva roky a ani mít obyčejný telefon ještě neznamenalo úplnou samozřejmost. Natož pak internet. Nebo třeba mobil. I když...

Dnes (5. srpna 2011) se otevírá startovací okno pro sondu Juno mířící k Jupiteru. Velký článek o misi připravujeme, zatím aspoň působivé video z dílny NASA o průběhu a cílech výpravy.

Gigantická šestimetrová postava namalovaná okrem na skále jedné ze saharských roklí svého času posloužila Erichu von Dänikenovi jako pádný důkaz o návštěvě mimozemšťanů. Není divu: obr má na sobě oblek připomínající skafandr, včetně podivné helmy se štěrbinovými průzory. Už objevitel této kresby, francouzský etnograf Henry Lhote jí dal sugestivní název "Velký marťanský bůh". Astronautickou interpretaci ještě posilovaly další skalní malby v okolí, které znázorňovaly postavy oblečené v podobných "skafandrech" (navíc ještě s "anténami" na hlavách), lidi vznášející se jakoby ve stavu beztíže, nebo podivné tvory nepřipomínající žádná pozemská zvířata.

Norka jménem Prableen Kaur byla jednou z účastnic tábora, na který zaútočil Anders Breivik - a po celou dobu, kdy kolem ní střílel, telefonovala, esemeskovala, psala na twitter i facebook. Střelec nenávidějící multikulti si jí nevšiml, přestože její orientální vzhled na něj musel působit jako muleta na býka. Nevěříte? No, popravdě řečeno, mě se to taky nějak nezdá, stejně jako mnoho dalších věcí v téhle smutné historii, ale oˇtom teď psát nechci. Jde mi o posedlost elektronickou komunikací, sociálními sít?mi, digitálním prostředím předstírajícím, že vidí všude a  všechno -  a zvláštním obrazem světa, který se z toho rodí.

Vyšehrad a Petřín jsou bezesporu nejtajemnější místa Prahy. K oběma kopcům nad Vltavou se vztahují pověsti o starých předkřesťanských kultech naznačující, že tu patrně stály jakési svatyně. Na Petříně po nich nezbylo nic, mnozí ale věří, že na Vyšehradě něco zůstalo: Čertův sloup v Karlachových sadech před proboštstvím. Představuje jedno z největších tajemství pražské historie a vzbuzuje pozornost nejen neobvyklým tvarem, ale i nápisem v neznámém písmu. Někteří dokonce věří, že jde o menhir - megalitickou památku patřící do podobné kategorie, jako slavné britské Stonehenge.

Kladný hrdina je uv?zn?ný v rakvi plné zvolna stoupající kapaliny. Padouch se sklání nad okénkem ve víku a chce znát tajemství, které mu dá ni?ivou moc. Hrdina - jak také jinak - ne?ekne a ne?ekne. A tak kapalina nakonec dosáhne jeho úst a za?ne d?sivá agonie. Jenže pak p?ichází ne?ekaný obrat: hrdina je sice utopený, p?esto ale s lehkým údivem zjiš?uje, že dál žije a dýchá...

Na první pohled jde o slabomyslnou zápletku bé?kového thrilleru - a opravdu to je scéna vzešlá z pera oblíbeného spisovatele Dana Browna v jeho zatím posledním románu The Lost Symbol. Jenže velkovýrobce bestseller? si v tomto p?ípad? v?bec nevymýšlí: dýchat kapaliny opravdu jde. Technologie se používá p?edevším ve zdravotnictví p?i záchran? nedonošených d?tí a lé?ení plicních chorob, nabízí ale také dosud netušené možnosti p?i potáp?ní do extrémních hloubek, v letectví a ?ad? dalších aplikací. A jaksi mimochodem z?ejm? i v tajných službách k ú?el?m, o nichž se na ve?ejnosti rad?ji p?íliš nemluví.

O Andersi Breivikovi píše kdekdo, zato jeho obětem je věnována překvapivě malá pozornost. Z více než půl tisícovky účastníků  "dětského tábora" na ostrově Utoya média zaujali jen dva - a výběr je trochu zvláštní: policista a příbuzný královské rodiny, který byl na ostrově v civilu a mladá Norka s exotickým jménem Prableen Kaur, která okamžitě po událostech zveřejnila dramatické svědectví o tom, jak během střelby s pomocí mobilu twitterovala, psala na facebook, rozesílala esemesky a telefonovala na všechny strany. Což je nepochybně pozoruhodný výkon, takže jsem o ní chtěl vědět víc. A opět jsem narazil na náznaky toho, že v celé té smutné historii je mnoho podivného.

Cestování v čase už není jen námětem fantastické literatury - v posední době se jím zabývají i seriózní fyzikové. Na otázky, které se při tom vynořují, ale stále ještě neexistují jednoznačné odpovědi. Jde o reálnou možnost, nebo pouhý výmysl fantastů, který nemá žádnou oporu v přírodních zákonech?

"Hodinové ručičky pouze uchovávají záznam, kolik kyvů kyvadlo vykonalo, není tedy třeba mluvit o ničem, co bychom nazývali čas," tvrdí fyzik John. Barrow v knize Teorie všeho. Naznačuje tím, že i čas, jak jej vnímáme v každodenním životě, je jen zdáním, které zakrývá hlubší podstatu existence.

Čím je ale čas doopravdy, to vlastně ještě nikdo pořádně neví. I to je jeden z důvodů, proč zdánlivě nepravděpodobné cesty proti jeho proudu nejsou tak úplně vyloučené.

"Minulé nemůžeme změniti," tvrdil římský filosof a politik Marcus Tullius Cicero (106-43 př. n. l.), ne všichni se s tím ale chtějí smířit.

  Zas jednou odbočím od tématického záběru Novákovin: to co se stalo v Norsku nejde nekomentovat. Odpustím si snad samozřejmé konstatování, že do lidí, kteří nikoho nezabili, se nestřílí, jde mi spíš o něco jiného - mě na tom něco nesedí. A je toho hodně. Anders Breivik zjevně není typ psychopata a lidé, kteří o věcech přemýšlejí tak do hloubky jako on, vlastnoručně zabíjejí málokdy, tím méně pak masovou dvojitou akci těchto rozměrů realizují individuálně.  Hlavně tu je ale dost technických důvodů nevěřit, že byl sám. Přinejmenším stejně divný je "dětský tábor" patřící levicové straně a jeho skoro dospělí chovanci nezřídka velmi exotického vzezření, nebo dívka s "typicky norským" jménem Prableen a stejně "norským" šátkem na hlavě, která z místa činu vzletně popisuje své zážitky na twitter a facebook, zatímco vrah po ní střílí. O až operetně árijském vzezření Breivika, novinářích s gustem používajících v souvislosti s vraždou slovo "pravice" a "konzervativní", nebo diskusích záhadně mizejících pod články ani nemluvě... a tak by se dalo pokračovat dlouho. Na nějaké hypotézy je zatím brzo, tak jen připomínám úsloví římského práva "Komu ku prospěchu".  Názorům vyjádřeným v Breivikově Manifestu rozhodně ne. A jeho autor (ať už jím byl kdokoliv) zjevně vládl inteligencí, která to byla schopná rozpoznat.

Jan A. Novák

UPOZORNĚNÍ:

Chcete vědět víc? Přečtěte si na Novákovinách článek Záhadná reportérka z ostrova smrti.

Anders Breivik se ve svých textech odvolává i na templáře a jejich boj proti muslimům. Podrobnosti o nich najdete na Novákovinách v článku Pátek třináctého a templáři

Atlantis dneska přistával ještě za tmy, takže to moc spektakulární podívaná nebyla - ale je to historický okamžik a konec velké éry výzkumu vesmíru, proto jsem video přece jen zařadil. Připomnělo mi to výrok jistého lodního stavitele, který v 19. století na konci éry velkých plachetnic před jedním z posledních čajových kliprů řekl: "Takovou loď už nikdo nepostaví". Takže: Farewell Space Shuttle! Držme si jen palce, ať ta přestávka v pilotovaných letech do neznáma není moc dlouhá.

UPOZORNĚNÍ:

Chcete vědět, jak raketoplány při návratu na Zem manévrovaly? Čtěte zde

Chcete vědět, co nahradí raketoplány? Čtěte zde

Chcete si přečíst o historii a výsledcích programu Space Shuttle? Najdete to zde zde

Tohle už nikdy neuvidíte - mise STS-135 raketoplánu Atlantis (a tím i celý program Space Shuttle) se chýlí ke konci. Tady je video NASA z 10. letového dne, z něhož nejzajímavější je část nabízející příležitost prohlídky interiérů tohoto fantastického stroje. O takovém prostoru a pohodlí se posádkám budoucích kosmických lodí bude dlouho jen zdát.

Návrat z oběžné dráhy na Zemi je jednou z nejkritičtějších fází kosmického letu - právě během něj zahynulo nejvíc astronautů a kosmonautů.Patřila k nim i posádka raketoplánu Columbia, jejíž stroj se rozpadl při návratu do atmosféry roku 2003. Právě v těchto chvílích manévr naposledy provádí raketoplán Atlantis.

I když raketoplán přistává na letištní ploše jako obyčejné letadlo, operace, které musí cestou z vesmíru uskutečnit, jsou mnohem složitější. Nejen proto, že letová hladina, v níž manévr začíná, se nachází mnohem výš. Jedním z dalších nezanedbatelných rozdílů spočívá v tom, že stroj musí sestup a přesné navedení na přistávací dráhu zvládnout bez motorů, a tedy s minimální možností oprav případných chyb. Ano, raketoplány Space Shuttle přistávají jako kluzáky. Průlet atmosférou proto probíhá za vydatné asistence palubních počítačů a další elektroniky i pozemního řídícího střediska.

Pod pojmem megalitické památky si každý asi představí na prvním místě Stonehenge nebo bretaňský Carnac. Pár takových objektů se ale nachází i u nás, i když ne tak monumentálních. K nejpůsobivějším patří osamělý menhir nazývaný Kamenný pastýř (nebo také Kamenný slouha) nedaleko Klobuk u Slaného. Je vysoký úctyhodných 3,5 metru a stojí v rovinaté a bezlesé krajin?, takže už z dálky jej snadno zahlédnete. Ze zelených nebo zlatých polí se k nebi tyčí černý monolit na špici lemovaný bílými skvrnami ptačího trusu, který z určitého úhlu vypadá jako hrozící prst. A z jiného zase jako zlověstně temná nahrbená postava.

Už v předminulém století proběhl dramatický spor o to, zda je kámen přírodním výtvorem, nebo památkou na nějakou neznámou pravěkou kulturu. Geolog J. N. Wondřich tehdy vehementně tvrdil, že objekt je jen tvrdší jádro nějaké skály, jejíž zbytek podlehl zvětrávání. Naproti tomu historik a zakladatel české archeologie Josef L. Píč (1847-1911) věřil, že jej tu úmyslně vztyčili dávní lidé. Roku 1898 tu proto provedl vykopávky, při nichž se prokázalo, že železitý pískovec, z něhož se menhir skládá, se v blízkosti nenachází. Kopané sondy také potvrdily, že balvan není výčnělkem podložní horniny, ale je zasazen v jejím sypkém nadloží. Od té doby šlo o umělém původu pochybovat dost obtížně.