Novákoviny

Dno Marianského p?íkopu, který je nejhlubším místem na Zemi, zkoumal mezinárodní v?decký tým. Poznatky o usazeninách na dn? propasti hluboké tém?? 11 kilometr? (p?ibližn? o dva kilometry víc, než je nadmo?ská výška Mt Everestu) mají p?edevším p?inést nové informace o zm?nách klimatu v minulosti a o kolob?hu uhlíku v ekosystému naší planety.

"Polovodiče, které teplo proměňují na elektřinu, jsou známé už sto let, jenže jsou málo účinné a drahé." říká Mercouri Kanadzidis z americké Northwestern University, jeden z členů výzkumného týmu. "Jde o to najít materiál, který by to dokázal efektivně. A my jsme ho našli." 

Nedávno jsme nic zlého netuše přinesli v Hospodářských novinách a na iHnedu článek o tom, že izraelští antropologové zřejmě našli zuby, které by mohly být nejstarší památkou na existenci člověka našeho druhu. Pochopitelně na území Izraele - i vědci to mají rádi blízko do práce. Reakce v diskusi pod článkem ovšem překvapily. Ani ne tak proto, že se jejich nezanedbatelná část nesla v antisemitském duchu (to už je v české internetové kotlině skoro pravidlem), jako spíš argumenty, které se v ní opakovaně objevovaly. Tuzemští náckové totiž pozoruhodným myšlenkovým postupem dospěli k závěru, že podle izraelských vědců byl první člověkem Žid. A že i oni by tedy mohli být Židé, což je pochopitelně rozrušilo. Usuzovali proto, že nález je další lstivý manévr Velkého Žida jak si podrobit svět. Takže spěchám, abych je uklidnil: izraelské antropology (a žádné vědce hodné toho označení) by ani ve snu nenapadlo spojovat paleolitické nálezy s otázkami národa nebo konfese. Mezi vznikem národů a stářím zubů z izraelské jeskyně zeje propast hluboká 100 až 200 tisíc let - s Židy tedy mají společného ještě mnohem méně než Věstonická venuše s Václavem Klausem. Přesto ty názory v diskusi jakousi vědeckou vypovídací hodnotu mají: ukazují, že antisemitismu se nejlépe daří tam, kde chybí přirozená inteligence a kvalitní vzdělání.

Jan A. Novák

Kamenné jehlany pyramid si většina lidí nejspíš spojuje s Egyptem, faraony a mumiemi, ale není to tak docela přesné. Stejné nebo podobné prastaré stavby se nacházejí i na mnoha dalších místech světa. Ty v Americe nebo na Kanárských ostrovech už vědci a turisté objevili, jiné ale zůstávají dodnes stranou pozornosti, přestože jsou přinejmenším stejně tajemné. Platí to i o prakticky neznámých pyramidách nacházejících se na území dnešního Řecka.

Milovníci vína chodí po této planetě už více než šest tisíciletí. Svědčí o tom nález, který se povedl vědcům z University of California, Los Angeles: v Arménii našli kompletní vinařství pocházející přibližně z roku 4100 př. n. l.<

"Poprvé jsme získali kompletní obraz o tom, jak se vyrábělo víno před 6100 lety," komentoval objev ředitel výzkumných prací Gregory Areshian z UCLA. "Je to vůbec nejstarší objevená lokalita, na níž se podařilo společně najít kompletní výrobní zařízení včetně potřeb pro lisování hroznů, fermentačních kádí a skladovacích nádob," dodává k tomu jeho kolega Hans Barnard. Zprávu zveřejnilo lednové číslo časopisu Journal of Archeological Science. Předtím byly nejstarším dokladem existence vinařství nádoby obsahující stopy vína, které našli němečtí archeologové v hrobce egyptského panovníka z doby kolem roku 3150 př. n. l. Dosud známá zařízení pro lisování vína byla ještě mladší: archeologové za ně považují dvě sádrovcové nádoby nalezené v Izraeli, které byly používané někdy mezi lety 1650 až 1550 p?. n. l

Kosterní pozůstatky pravěkého člověka, které antropologové objevili na jižní Sibiři, nepatří ani neandrtálcům ani našim předkům. Před 30 až 40 tisíci let zde existoval dosud neznámý poddruh našich blízkých příbuzných.

Kosti pocházejí z jihosibiřské jeskyně Denisova v pohoří Altaj nesoucí jméno podle poustevníka Dionisia, který v ní žil během 18. století. Našli je vědci z Institutu archeologie a Etnologie v Novosibirsku. Šlo sice jen o úlomky prstu a zubu pocházející od dvou jedinců ženského pohlaví, přesto poskytly dostatek genetického materiálu pro další analýzy.

Začal nový rok, čas, kdy jeden letopočet nahradil jiný a kdy donedávna ubývající sluneční svit zase začal sílit. Zatímco většiny z nás, kteří žijeme ve vytopených a elektřinou osvětlených místnostech se týká spíš to první, pro pravěkého člověka byl návrat zdroje světla a tepla visícího povážlivě nízko nad jižním obzorem otázkou života a smrti. Alespoň v Evropě, kde slunce ani v létě nikdy nevyšplhá na vrchol nebeské klenby, zato v zimě jeho bledý a nehřející kotouč má co dělat, aby se vykutálel aspoň kousek nad horizont. Nemělo by proto překvapit, že astronomie podle všeho vznikla právě tady: bylo třeba se ujistit, že životadárná hvězda se zase vrátí.

"Není pravda, že nejstarší astronomie byla neplodná," píše Zdeněk Horský v knize Vesmír. "Naopak vytvořila základní poznatek, že vesmírné děje se opakují s neúprosnou pravidelností".

K získání a ověření tohoto poznatku vynaložily evropské pravěké kultury nesmírné úsilí a vybudovaly stavby, které dodnes vyrážejí dech. 

Chrámová malba zobrazující zázrak není nic mimořádného - ale kosmický satelit na renesanční fresce přece jen překvapí. Přesto nejde o výmysl. Stěnu kostela v italském Montalcinu zdobí obraz Svaté trojice obklopující něco, co ze všeho nejvíc vypadá jako první ruský Sputnik vypuštěný roku 1957 nebo americký Vanguard z téže doby. Podobnost objektu na církevním obraze s moderní technologií je skutečně zarážející 

Immanuel Kant, jeden z největších filosofů 18. století prý pravil, že nejvíc ho udivuje hvězdné nebe nad hlavou a mravní zákon v člověku. Vědci z Massachusetts Institute of Technology, ale přišli na to, že morálka zas tak velký zázrak není: stačí prý na mozek působit magnetickým polem a je po zásadách. Pokud to čtou nějací moralisté, tak asi v tuto chvíli trochu nadskočili, ale zbytečně. Jiné výzkumy ukazují, že morální hodnocení je zřejmě jen jedním z mnoha rozhodovacích procesů a jako takové nemá žádné mozkové centrum, protože se odehrává na mnoha místech zároveň. Magnetické pole zřejmě ovlivní rozhodování jako takové a jaksi mimochodem i posuzování toho, co je a co není morální. Takže sice asi lze magnety vypnout morálku, pokusný objekt se pak ale chová trochu jako cvok. Nevím, k čemu tyhle znalosti použijí Američané, v Česku by ale rozhodně bylo dobré na jejich výzkum navázat. Třeba měřením, jestli na místech, kde se shromažďují zdejší politici a ministerští úředníci, nepůsobí nějaké obzvlášť silné magnetické pole.

Jan A. Novák

psáno pro Hospodářské noviny

Potřetí se tu vracím k zatmění Slunce 4. ledna 2011 - tentokrát vlastní fotografií. Trochu jsem při tom omrzl a málem umrzl a s výsledky nejsem nijak zvlášť spokojený, ale snad se ze získaného materiálu podaří časem udělat rozfázovaný snímek nebo dokonce animaci. Zatím sem dávám aspoň snímek vrcholné fáze zatm?ní.

V každém případě to byla cenná zkušenost - mimo jiné už asi tuším, jak strašná zima byla vojákům Wehrmachtu u Stalingradu.

Poučení: Mít dálkovu spoušť s automatickým časováním a v zimě pořádné rukavice. Zatím jsem nepřišel na to, jak udělat, aby bylo vidět nakousnuté Slunce i krajina pod ním - jestli máte nějaké zkušenosti nebo nápady, napište.

obr: Jan A. Novák, Zatmění Slunce 4. 1. 2011. Nikon D7000, ISO 200, f=200 mm, exp 1/8000, cl. 29

V prosinci americká kosmická agentura NASA dopředu oznámila konferenci, na níž zveřejní nové závažné poznatky o životě ve vesmíru. Pak následovalo zklamání: vědci nakonec představili pozemskou bakterii živící se arzénem, o níž se ví už několik let. Kdo NASA procházející hlubokou krizí sleduje, ten už je na nafouklé mediální bubliny zvyklý. Přesto nechybí šílenci spřádající konspirační teorie o tom, že původně mělo být oznámeno něco jiného a blíže nespecifikovaní "oni" to zarazili...

K předešlému textu o zatmění slunce 4. ledna 2011 tu ještě připojuji několik dalších zajímavých informací. Jde o část článku, který jsem dnes psal pro Hospodářské noviny Určitou kuriozitou tohoto zatmění je, že nikde na povrchu Země jej nejde pozorovat jako úplné. Takzvaný pás totality, tedy oblast, kde Měsíc Slunce zcela zakryje, totiž naši planetu zcela mine. Nešlo tedy odcestovat do míst, kde z naší hvězdy na obloze zůstane jen zářící korona, jak to dělají astronomové a milovníci nevšedních zážitků v případě jiných zatmění Slunce. Nejpůsobivější je tentokrát jev na severu Skandinávie, kde zakrytí dosáhne 86 procent.

Nejen proroky konců světa, ale i přátele astronomie a přírody vůbec jistě potěší, že hned v úvodu roku 2011 nás čeká částečné zatmění Slunce. Začne v úterý 4. ledna 3 minuty po osmé hodině ranní (tedy prakticky okamžitě po východu slunce), maximum nastane v 9:24 hod a skončí v 10:51 hod. Ve vrcholné fázi bude Měsíc zakrývat 79 procent slunečního kotouče. K dalšímu velkému zatmění dojde až roku 2026, takže budeme doufat, že v úterý počasí umožní sledování.

Dřív velká zatmění budila hrůzu, dnes už se patrně nemůže stát, že by parlament ohlásil občanům: zlobili jste, 4. ledna necháme zmizet Slunce (i když u některých politiků jeden nikdy neví).Jen málokdo se už také bojí, že naše životodárná hvězda zmizí navždy, pokud se nebude důsledně modlit a kát ze svých hříchů. I z toho je vidět, že jakýsi pokrok existuje.

Nějaké nebezpečí tu ale přece jen hrozí, i když je poněkud odlišné povahy...

K explozi přirovnávají archeologové vznik předincké kultury Chavín: objevila se prakticky bez předchůdců okolo roku 900 př. n. l. a zanechala po sobě dědictví, ze kterého čerpaly všechny další jihoamerické civilizace. K největším záhadám patří monumentální chrám Chavín de Huantar v Peru. Američtí vědci nyní přišli s hypotézou, že jeho členité podzemí představuje unikátní akustické zařízení schopné působit na psychiku věřících.

"Máme silné důkazy o tom, že chavínská vládnoucí vrstva používala pestrou škálu důmyslných nástrojů sloužících k manipulaci s lidmi za pomoci smyslových vjemů," prohlásil John Rick, archeolog z Stanford University, který společně s Jonathanem Abelem lokalitu zkoumá od roku 1995. Jejich zprávu zveřejnilo odborné periodikum Archeological Papers of the American Anthropological Association.

 Zrození z ničeho

Chrám Chavín de Huantar se nachází v peruánských Andách na plošině nad údolím řeky Mosna v nadmořské výšce z evropského hlediska neuvěřitelných 3150 metrů. Archeologické nálezy dokazují, že na lokalitě žili lidé už tři tisíce let před počátkem našeho letopočtu. Teprve okolo roku 1300 př. n. l. tu ale tajemní příslušníci chavínské kultury začali vztyčovat obrovský komplex megalitických chrámů.

obr: Architektura Chavínu připomíná některé evropské megalitické stavby

Civilizace, která se do tohoto monumentálního díla tehdy pustila, neměla svou technickou a uměleckou vyspělostí obdoby na celém americkém kontinentě. S jedinou výjimkou: přibližně ve stejné době (okolo roku 1200 př. n. l.) se daleko odtud na území dnešního Mexika stejně náhle objevila překvapivě vyspělá kultura Olméků. Ta má navíc s Chavínem mnoho dalších společných rysů - jenže obě civilizace dělí tisíce kilometrů. Provozovaly dálkový obchod prostřednictvím plavby po neklidném Pacifiku? Nebo mají společné kořeny kdesi daleko za mořem na východě?

Nechybí ani ještě divočejší hypotézy, a tak není divu, že chrám Chavín de Huantar vzbudil pozornost také Ericha von Dänikena. Ten tu vidí shodné rysy dokonce i s Šalamounovým chrámem v Jeruzalémě a považuje to za důkaz leteckého spojení - samozřejmě s bratrskou pomocí mimozemšťanů. Ale i méně výstřední badatelé se v souvislosti s Chavínem někdy dokáží pěkně odvázat. Chrám totiž svým uspořádáním fantazii silně podněcuje. Nejen kvůli nadzemní části sestavené z obrovských kamenných bloků. Chrám totiž má také podivuhodné podzemí.

Nyní se k těmto badatelům přidali i John Rick a Jonathan Abel ze Stanford University. Oba vědci na základě výsledků svého výzkumu tvrdí, že systém podzemních kanálů a šachet pod chrámovým komplexem byl vlastně obrovským hudebním nástrojem. Vytvářel zvukové frekvence ovlivňující psychiku příslušníků komunity - navozoval iluzi, že k nim ústy kněží promlouvají bohové, nebo dokonce že se zde kněží proměňují v bohy. Chavínská společenská elita tímto způsobem pravděpodobně ovládala ostatní vrstvy.

Teorie vodních varhan

Podzemí chrámu Chavín de Huantar je opravdu podivné. Existuje tu několik samostatných labyrintů chodeb a sálů, které byly původně považovány za odvodňovací systém, který měl chrám ochránit před povodněmi způsobovanými řekou Mosnou. Tomu ale odporuje řada skutečností. Bludiště chodeb má například řadu slepých odboček a místy je v něm umělecká výzdoba. Na křižovatce dvou chodeb se  tu dokonce nachází přes čtyři metry vysoký a bohatě zdobený menhir zvaný El Lanzon, který sem musel být kvůli svým rozměrům jistě zabudován už při samotné stavbě chrámu.

Další otazníky vzbudil objev podzemní chodby zvané Rocas v 70. letech minulého století.

obr: Podzemí chrámu. Foto: Wikipedia/Martin St Aman

 I o té se archeologové původně domnívali, že měla sloužit k odvádění podzemních vod. Stupňovitá podlaha a terasovité stěny však tuto domněnku vyvracejí.

Už před dvaceti lety se proto objevila domněnka, že komplikovaný podzemní systém byl vlastně něco jako obrovské vodní varhany. Voda proudící kanály rozvibrovala vzduchové sloupce ve slepých odbočkách a vytvářela působivé zvukové efekty. Kněží tuto "hudbu" ovládali přepouštěním vodního proudu z kanálu Rocas do různých částí systému. Jenže tato domněnka se nepotvrdila.

"Rocas není objekt, kterým by bylo radno pouštět přívalové vody, " tvrdí Abel. "Stěny z na sucho kladených balvanů by proudu zřejmě rychle podlehly."

Přesto nešlo popřít, že systém podzemních chodeb má neobvyklé akustické vlastnosti. Jenže k čemu to bylo dobré? Na stopu řešení záhady vědce přivedl objev z roku 2001. Tehdy John Rick v podzemí chrámu objevil sadu dvaceti naprosto stejných dechových hudebních nástrojů vyrobených z ulit. Když badatelé tyto trumpety vyzkoušeli v chavínském podzemí, zjistili, že chodby slouží k vedení zvuku - především ale k jeho úpravám, tak aby mohl ovlivňovat psychiku návštěvníků chrámu.

Tisíc let na experimenty

Naše prostorové slyšení je založené na jednoduchém principu: nepatrné časové rozdíly v příjmu zvukových vln levým a pravým uchem umožní mozku vyhodnotit směr. Poznáme také původ odraženého zvuku, například ozvěny v rozlehlých prostorách. Pouhých patnáct milisekund zpoždění stačí k poměrně přesnému určení plochy, od které se zvukové vlny odrazily.

Jenže v chavínském chrámovém komplexu je všechno jinak. Chodby vedoucí zvuk jsou totiž uspořádané tak, aby na žádném místě zpoždění nebylo větší než deset milisekund.

"Vůbec tu nedokážete určit směr ani vzdálenost odkud zvuk přichází," komentuje to Abel. "Energie zvukových vln vás obklopuje ze všech stran a působí na vaše smysly."

obr: Záhadná Raimondiho stéla z podzemní Chavínu, o níž někteří badatelé tvrdí, že znázorňuje stroj mimozemského původu. Kresba: Antonio Raimondi, 1875

Chodby jsou navíc konstruované tak, že mění zabarvení zvuku i jeho intenzitu. Z lidského hlasu i tónů hudebních nástrojů se tu stávají vjemy, s nimiž lidé běžně nepřicházeli do styku. Společně s působením tmy, umělecké výzdoby a možná i některých přírodních drog tu návštěvních rychle získal pocit, že je bezmocnou hříčkou v rukou nadpozemských sil. Zvlášť pokud žil v době, která si na démony potrpěla mnohem víc než na vzdělání nižších společenských vrstev.

"Ti chlapíci byli vystaveni docela působivému psychoteroru," říká Abel.

Důmyslný akustický systém v podzemí chrámu Chavín de Huantar samozřejmě vyvolává otázky, jak mohli kněží dávné civilizace neznající vědu něco takového vymyslet a realizovat. Abel a Rick ale upozorňují, že měli na experimenty a vylepšování dlouhou řadu století. Začátek stavby chrámu totiž spadá do doby okolo roku 1300 př. n. l, zatímco definitivní podobu objekt získal až někdy v 6. století př. n. l.

"To je víc než tisíc let na pokusy, pozorování efektů a přestavování systému," komentuje to John Rick. "Bylo by divné, kdyby se z kněží za takovou dobu nestali zkušení akustikové."

Zdaleka ne všichni badatelé s tímto vysvětlením souhlasí. V chavínském podzemí je totiž řada objektů, které s akustickou teorií příliš neladí. Vědci ze Stanford University se ale nevzdávají. Chtějí vytvořit modely labyrintu v podobě, kterou měl za dob existence chavínské kultury. Proměření jejich akustických parametrů by mělo do jejich hypotézy vnést exaktní prvky.

Hvězda zářící nad lidovými betlémy má téměř vždy podobu vlasatice neboli komety. Dnes už je ale skoro jisté, že tak ve skutečnosti vypadat nemohla. Pokud existovala, musela být něčím úplně jiným. Čím, o to se už celá staletí zajímají nejen astronomové, ale také historikové a teologové.

Z doby okolo počátku našeho letopočtu prakticky neexistují historické doklady potvrzující příběhy novozákonních evangelií. Málo jich je i k té části, která se týká narození Ježíše Krista. Vlastně by to ani nemělo vadit, neboť v samotné Bibli se praví: "Blažení ti, kdož neviděli a přesto uvěřili". Tak to alespoň měl říci Ježíš svému učedníkovi Tomášovi, který si vysloužil přídomek "nevěřící".

Jenže jiný Tomáš, zvaný Akvinský, jeden z nejvýznamnějších křesťanských filosofů, dal západní církvi do vínku snahu uvést v soulad víru s rozumem. Od té doby se generace teologů a křesťanských historiků snaží hledat důkazy pravdivosti Nového zákona. Betlémská hvězda je jednou z mála konkrétnějších indicií, které by mohly vnést jasno do okolností Kristova narození.

Hospodá?ské noviny vym?nily šéfredaktora - a z mediálních informací je sice poznat, že deník na tom není nejlépe, sotva kdo tam ale vy?te rozdíly mezi dosavadním Petrem Šim?nkem (vlevo) a novým Petrem Šabatou (vpravo). Pod šéfredaktorováním obou jsem p?es ?ty?i roky pracoval, tak to zkusím trochu up?esnit. Zatímco prvního krom? politiky zajímala spíš lifestylová problematika, jídlo, oble?ení... a noviny tla?il do odleh?ené "trendy" podoby, u druhého jsem tyto sklony nezaznamenal a MF Dnes za jeho ?as? ješt? rozhodn? nem?la dnešní pov?st bulváru. Zjednodušen? ?e?eno: metrosexuála st?ídá intelektuál, což ani v prvním ani v druhém p?ípad? nemyslím pejorativn?, protože obojí mí?í k ur?itému druhu ?tená?? - a to první dokonce k v?tšímu po?tu. Pov?sti Hospodá?ek jako seriozního konzervativního deníku by vým?na mohla prosp?t, pokud ovšem není pozd?, protože sm?r k jednodušším a povrchn?jším ?tená??m už je tu n?kolik let rozjetý a setrva?nost každé velké redakce je pochopiteln? nezanedbatelná. Do pon?kud pou?ové grafické úpravy už natekly milióny, vyst?ídalo se mnoho redaktor?, vznikly nové p?ílohy..., což zcela jist? nezajímá ani ty, kdo už p?edplatné zrušili, ani ty, kterým se nová podoba HN t?eba za?ala líbit. Nový šéfredaktor to tedy nebude mít lehké, nicmén? seriózní konzervativní noviny tahle zem? pot?ebuje jako s?l. 

Jan A. Novák

Megalitické stavby představují jednu z velkých záhad minulosti. K nejpodivnějším patří objekt nazývaný Cueva de Menga (jeskyně Menga) ve španělské provincii Malaga nedaleko města Antequera. Jde o jakousi umělou jeskyni, kterou většina archeologů považuje za hrobku, zatímco jiní soudí, že šlo o objekt kultu a další poctivě přiznávají, že účel neznají, protože žádné lidské ostatky ani další vodítka tu nebyly nalezeny. Má se za to, že objekt vznikl ve třetím tisíciletí před počátkem našeho letopočtu, ve skutečnosti ale je datování nejisté.