Novákoviny

Zemětřesení na Haiti spustilo velkolepý ohňostroj dobročinnosti: celebrity se zcela mimořádně zviditelňují jinak než skandály, bývalí politikové znovu řeční k novinářům, příspěvky upisují lidé, kterým se ještě nedávno zdálo moc i 30 Kč pro svého vlastního lékaře a operátoři se pakují na dárcovských SMS. Bože, jak jsme dobří! Škoda, že pro mrtvé v Port-au-Prince trochu pozdě. A přitom mnozí (možná většina z nich) mohli žít, kdyby tamní vláda vyslechla varování vědců a místo kasírování úplatků a potírání politických konkurentů se věnovala krizovým scénářům, když už ne prevenci. Stát ležící v nebezpečné oblasti a přitom bez jediného geofyzika je bizarní zjev, přesto by stačilo, kdyby bylo aspoň zajištěno bezpečí pro práci odborníků ze zahraničí (když už tamním představitelům za boj proti masové kriminalitě nestojí vlastní občané). Pravda, tak osvícení politikové na Haiti ani v mnoha jiných zemích nejsou, což nám ale zase dává šanci pojmout pomoc postiženým jako velkolepou lidovou veselici. Nebo, umíte si snad představit davový koncert, jehož výtěžek by šel na na něco tak nudného a mediálně nevděčného jako je vzdělání geologa haitského původu, nebo sledování jakéhosi tektonického zlomu? Já ne, přestože by to bylo účinnější než pomoc dodatečná. Jenže zvrácená dobročinnost potřebuje akci. Bez katastrof, hromad mrtvých a trpících dětí není správná šou.

   Sice to viselo ve vzduchu, přesto je to šok: Barack Obama chce zlikvidovat pilotovanou astronautiku USA. Škrt peněz na program Constellation, o nichž mluví "zdroje v Bílém domě", totiž zdaleka neznamená jen konec snů o návratu na Měsíc a o kolumbovské výpravě na Mars. Do programu spadá kosmická lo? Orion a nosiče Ares, které měly nahradit raketoplány také při výpravách na Mezinárodní kosmickou stanici. Příznačné je, jaké cíle Obama navrhuje místo toho: sledování klimatu a nebezpečných asteroidů. Přitom obojí NASA dávno dělá, navíc jde o témata poplatná víc hollywoodským filmům než realitě - a bez lodě to stejně dělat nejde. Prezident proto chce předat pilotované lety soukromníkům, kteří s tím však nemají žádné zkušenosti. V nejlepším případě by to znamenalo mnohaleté zdržení, v horším další katastrofy a mrtví astronauté. Proč to všechno? Obama potřebuje peníze na rozdávání bankám a chudým, což však jsou jámy mnohem nenasytnější než vesmír. USA se tak z kosmické supervelmoci stávají zemí třetího řádu daleko za Ruskem a Čínou: bez vlastní lodě a bez koncepce. Obama je možná jen populista, možná úmyslný škůdce - a voliči mu to nejspíš za pár let spočítají. Jenže to už bude pozdě, protože kosmické programy nejde zastavovat a rozjíždět jak elektrický vláček. Neví někdo o nějakém rychlejším řešení?

Jan A. Novák

psáno pro Hospodá?ské noviny

   Když se podíváte na satelitní snímek karibského ostrova, na němž leží Haiti a Dominikánská republika, možná vám bude nápadný řetěz jezer táhnoucí se od Barahony v Dominikánské republice až k hlavnímu městu Haiti Port-au-Prince - ano, toho, které bylo tak zle postiženo zemětřesením 12. ledna. Údolí vyplněné jezery se jmenuje Hispaniola rift valley (riftové údolí Hispaniola) a voda v jezerech je slaná, protože ještě před několika miliony let tu byla mořská úžina.

   Jak je to možné?

   "Haiti leží na dvou deskách zemské kůry které se rychlostí jednoho palce (2,5 cm) za rok posouvají proti sobě," říká geofyzik Ross Sten z organizace US Geologickal Survey (USGS).

Většina veřejnosti vnímá jméno Baťa jako monolitní symbol úspěšného podnikatelského rodu, jehož obuvnické impérium stále trvá. Realita je ale odlišná. Složité vztahy a soudní spory uvnitř dynastie přinejmenším zpochybňují postavení Tomáše Bati juniora, který byl za svého života (a stále je) zejména u nás často považován za ztělesnění firmy.

   S větou začínající slovy "Počítačový model ukazuje,..." se setkáváme stále častěji. Připomíná pohádku o dědovi Vševědovi - neznalý vědec se ptá a zázračně chytrý počítač správně odpovídá. Tak nějak nejspíš lidé antiky přistupovali k věštbám delfské Pýthie a podobně dnes berou výsledky modelů: mají se jimi řídit ekonomové, politici, státy, svět. Jenže počítačový model není kouzelný dědeček, zato má hodně blízko právě k fungování věštírny v Delfách. Je to lidský výtvor se vším, co k tomu patří - a kupodivu pracuje skoro stejně, jen na vyšší technologické úrovni. Delfští kněží shromažďovali informace, na základě svých zkušeností z nich vyvozovali výsledky a ty si občas ještě upravili pro své potřeby. Model je (zjednodušeně řečeno) lidská zkušenost zakletá do stroje, je vytvořený na základě vědomostí své doby a hypotéz svých tvůrců, přičemž obojí obvykle bývá záhy překonáno. Počítač k tomu nic navíc nepřidává, jen toho umí sežvýkat hodně najednou a rychle. Správný tedy nemusí ani samotný postup konstrukce modelu, ani data, jimiž je krmen. O zlém úmyslu toho, kdo práci moderní věštírny řídí, ani nemluvě. Winston Churchill říkal, že věří jen té statistice, kterou si vlastnoručně zfalšoval - proti modelům je ovšem i ta nejsložitější statistika křišťálově průzračná záležitost.

Jan A. Novák

Psáno pro Hospodářské noviny

   Svérázný český samouk Jaroslav Petrbok se během druhé světové války střetl s uznávaným německým archeologem Lotharem Zotzem ve sporu o metody zkoumání pravěkého osídlení. Odborný konflikt dostal ve vypjaté době širší rozměr - a dodnes ilustruje, že českoněmecké vztahy nikdy nebyly tak černobílé, jak jsou často líčeny. 

   "Mohl by připomínat Masaryka - kdyby nechodil jak šupák a nemluvil jak dlaždič." Tak na archeologa a paleontologa Jaroslava Petrboka vzpomíná v internetové diskusi jeden z pamětníků jeho působení v Národním muzeu během 50. let.

Neřeknu nic nového, když budu konstatovat, že pravopis mailů, internetových diskusí a SMS zpráv je hrozný. Nemíním se ale pohoršovat nad úpadkem českého jazyka, protože to už v hojném počtu obstarali jiní. Zdánlivě neblahý jev totiž možná ukazuje na skutečnost, že klasická mluvnice se pro potřeby digitální komunikace přežila. Poprvé se to projevilo u háčků a čárek, bez nichž se zjevně dá docela dobře žít, stejně nadbytečná může být tvrdost a měkkost hlásky "i" a už jsem viděl také koumáky, kteří se obejdou bez mezer mezi slovy - nahrazují je velkým počátečním písmenem. Neznamená to nutně, že klasický pravopis zanikne. Staří Egypťané měli jedno velmi jednoduché písmo pro prostý lid,  a jiné komplikované  pro vrstvu vzdělaných kněží. Možná, že my jednou budeme mít jednu češtinu pro mobily a počítače, druhou pro literaturu. Pokud tomu tak v podstatě není už dnes.

Jan A. Novák

psáno pro Hospodářské noviny

   Světélka na blatech zdánlivě patří jen do pohádek a strašidelných příběhů - dříve však zřejmě šlo o poměrně běžný úkaz. Zabývali se jím mnozí přírodovědci a jev dostal i odborné latinské jméno: Ignis fatuus, v množném čísle Ignes fatui. Například roky 1706 a 1725 podle starých zápisů přinesly bohatou úrodu bludiček v Itálii. Jeden britský amatérský přírodovědec ještě roku 1907 komentoval zprávu o spatření svítícího objektu na blatech u Norfolku takto: "Napřed jsem si myslel, že jde o bludičku, která byla v okolí poměrně běžná a která se vracela do svého starého bydliště, než ji odtamtud vymýtily odvodňovací trubky..."

   Satelitní a letecké snímky, především však rychlé odlesňování v posledních letech naznačují, že Amazonie nebyla vždy divokou džunglí. Ukazuje se, že před několika tisíciletími, a možná dokonce ještě i před nemnoha staletími tady v kulturní krajině kvetla vysoce organizovaná města vyspělých předkolumbovských civilizací. Znovu to mimo jiné připomnělo osud legendárního hledače stop po potomcích Atlanťanů v amazonské džungli, britského dobrodruha Percyho Fawcetta. Ten sám je hned dvojnásobnou záhadou: po údajném objevu tajemných ruin se sám ztratil.

   Pražská ZOO dostala nového šéfa, bylo by ale škoda, kdyby tím pozornost veřejnosti vůči těmto institucím zase skončila. Zoologické zahrady jsou potomkem zvěřinců sloužících k pobavení publika na úkor uvězněných tvorů - a jako takové by vlastně neměly v moderní společnosti co pohledávat. Jejich existenci ospravedlňují jen nová poslání: zachování ohrožených druhů, výchova, osvěta a výzkum, to vše samozřejmě při zachování maximálních ohledů na přirozené potřeby zvířat. V uplynulých letech se v tomto směru hodně udělalo, cesta od zvěřince k moderní přírodovědecké instituci ale zdaleka není u konce. A nebude, dokud hlavním hlediskem hodnocení zůstane počet návštěvníků a ekonomické ukazatele. Jinými slovy: moderní ZOO by měla být v podstatě dočasným řešením, jakousi Noemovou archou, na níž zvířata i lidé společně směřují do časů, kdy vztah mezi civilizací a přírodou bude vyváženější. Tam, kde tento záměr není na prvním místě, nejde o ZOO, ale o zvěřinec.

   Rozlišovat mezi ZOO a zvěřincem je důležité. Zoologické zahrady jsou ze své podstaty nevýdělečné, je proto správné, když se financují do značné míry z daní - i když ještě správnější by bylo, kdyby je štědře platily subjekty poškozující životní prostředí. Naproti tomu zvěřinec je zařízení nemravné, jehož podpora z veřejných prostředků by byla absurditou.

   Darwinovo tvrzení, že vývoj života proběhl samovolně a netrval biblických 6 dní, bylo největším kulturním šokem 19. století. Autor evoluční teorie se okamžitě stal terčem ostrých útoků a dramatických obvinění.

    Když Charles Darwin roku 1859 vydal své revoluční dílo O původu druhů přirozeným výběrem, cítila se ohrožená především fundamentalistická část duchovních. Odhalení mechanismu evoluce totiž vlastně z přírody zdánlivě vyloučilo Boha: Darwin ukázal nejen to, že příroda není neměnná, ale dokonce zpochybnil i sám akt Stvoření. Útok, který ze strany některých církevních činitelů vzápětí následoval, ho přesto zaskočil.

   Pyramidy si každý spojuje především s Egyptem a Střední Amerikou, jsou však i na mnoha jiných místech světa, od Kanárských ostrovů přes Peloponés až po Čínu. Slavný norský cestovatel, archeolog a etnograf Thor Heyerdahl věřil, že našel další stupňovitou pyramidu u sicilského města Pietraperzia. Jedná se o terasovitou strukturu dlouhou přibližně 60 metrů, širokou 30 metrů a v dnešním stavu vysokou asi 12 metrů nacházející se ve vnitrozemí sopečného ostrova.

   Tohle mi přistálo v mailu a nějak nejde se s tím neztotožnit. Tak to tu máte - slibuji, že výjimečně, protože ekonomika a politika jinak není tématem tohoto webu: 

    Znovu, již po několikáté, jsem se rozčílil nad neomalenou drzostí médií, která mi, jakožto občanovi, periodicky vnucují myšlenku, že mám jakýsi podíl na státním dluhu a vypočítávají mi výši mého údajného podílu. Důrazně opakuji, že jsem si od nikoho nic nepůjčil a nikomu nic nedlužím.  Nikdo, ani stát, není oprávněn půjčovat si mým jménem a zadlužovat mne. Defacto by se jednalo o trestný čin. Nic také nikomu nebudu splácet.

   Sluší se o svátcích na konci roku rozjímat o míru mezi lidmi i národy - ale nebojte se, pokusím se být originální. Jestli totiž přestalo být u vyspělých států zvykem vyřizovat si účty pomocí armád, pak především proto, že pokrok vědy a techniky to hodně prodražil. Zatímco ještě v časech křesadlových pušek poklady uloupené u slabšího souseda při troše štěstí převýšily provozní náklady, s nadzvukovými letadly nebo inteligentními střelami je i vítězná válka hodně prodělečný podnik, na jehož konci vedle zničeného poraženého stojí zruinovaný vítěz. Zdánlivě dobrá zpráva, bohužel to ale neplatí všeobecně. V režimech a ideologiích, které mají k dispozici (nebo cílevědomě vytvářejí) dost ke všemu odhodlaného lidského materiálu, stále platí, že poměr cena-výkon u zfanatizovaného civilisty omotaného Semtexem je mnohem lepší než u letadlové lodi napěchované nejmodernější technikou. Co z toho vyplývá? Závěrů je celá řada a není těžké je domýšlet. Skoro žádný z nich sice nezní moc optimisticky, jeden ale poněkud paradoxně ano: vývoj technologií v nebezpečných státech může mít v dlouhodobém horizontu nečekaně příznivé výsledky: války se pro ně stanou drahé. Má to jen jeden háček: pro nás už to nejspíš přijde pozdě…

Psáno pro Hospodářské noviny

   Venku sice mrzne a zuří Vánoce, možná právě proto je ale dobrá doba pro myšlenky na teplejší kraje - a jejich záhady.  Jako inspirace nejen na dárek, ale třeba i na výběr letní dovolené může posloužit  následující ukázka z knihy Největší záhady Středomoří: 

...nadzemní chrámy na ostrově Malta ale mají i svůj podzemní protějšek: Hypogeum. Podle jedněch gigantický podzemní chrám, podle druhých rituální pohřebiště, podle třetích cosi jako protiatomový kryt postavený v dávné minulosti proti neznámému nebezpečí hrozícímu z oblohy. Tím vším má být pět až šest tisíciletí starý objekt, který neznámá kultura vytesala do skal Malty.

   Z globálního oteplování se stala zbraň boje o politickou moc - a přiměřeně tomu se kolem problému i lže. Seriózní odborníci, kteří odolali pokušení podílet se na vytváření falešného obrazu a nastoupit tak do slibného výtahu k penězům a kariéře, se jen stěží dostanou ke slovu. Proto tu přetiskuji zajímavý příspěvek z diskuse pod jedním tendenčním materiálem ze serveru iHned,cz - jde o překlad článku profesora meteorologie R. S. Lindsena z MIT:

   Je důvod, proč by nás měly vyhlídky globálního oteplování znepokojovat? Průměrná teplota Země se mění neustále. Někdy stoupá, někdy klesá a občas – např. v posledních zhruba deseti letech – je téměř konstantní.

    Tak nám zdigitalizovali televizi a místo čtyř program? jich máme asi deset. Jenže ať přepnu na kterýkoliv z nich, všude je to stejné: monotónně krásní mladí lidé vyhlížející jak panenka Barbie a panáček Ken (takže je od sebe nerozeznám) pobíhají s pistolemi, rozbíjejí si huby, nebo jsou aspoň neuvěřitelně vulgární. Je to smutné, ale i některé normalizační kousky, jimiž jsem kdysi z duše pohrdal, mezi tím vypadají jako oáza slušnosti. Už nevím, kdo to řekl, ale je to tak: bolševická propaganda nebyla tak nebezpečná, protože byla blbá - zatímco konzumní propaganda ohlupuje lidi profesionálně. A naprosto bez zábran.