-
NOVÁ KNIHA: TEMPLÁŘI, ZEDNÁŘI A DALŠÍ TAJNÉ SPOLEČNOSTI
Na knižní trh právě přichází kniha Templáři, zednáři a další tajné společnosti v Čechách a ve světě, kterou vydalo nakladatelství Alpress
Povodně byly, jsou a budou
Číst dál: Povodně byly, jsou a budou Přidat komentář
Kdo může za povodně
Skoro stejně snadné ale je uhodnout, že bude jen malý zájem na tom, aby byly pojmenované skutečné důvody - zvlášť když jsou k dispozici "důvody", které nikoho neurazí a ještě se na nich dá vydělat. Už předchozí povodně ostatně dobře ukázaly, jak to chodí.
Biolog s rukama od krve
Zlověstně vyhlížející černovlasý muž s pichlavým pohledem, Rasputin sovětské vědy, chorobně ambiciózní kariérista, člověk, který poslal do Gulagu nebo rovnou před popravčí četu zástupy vynikajících sovětských vědců - to všechno byl Denis Trofimovič Lysenko. Americká historička vědy Helena Sheenanová o této obskurní postavě sovětské vědy říká: "Lysenkismus nemůžeme brát jen jako příběh osobního prospěchářství v podmínkách politického teroru. Je to především problém vnášení politických a filosofických prvků do vědy. Skutečná věda je nezbytně nepolitická, neideologická a nefilosofická." Právě Lysenko by s ní ale nesouhlasil. Roku 1935 z tribuny druhého všesvazového sjezdu družstevních rolníků prohlásil: "Třídní nepřítel je vždy nepřítel, ať už je to ve vědě, nebo kdekoliv jinde." A přítomný Stalin prý přitakal: "Bravo, soudruhu Lysenko, bravo!" X-37: Malý velký raketoplán
Jaká je ale skute?nost? VELKÁ TLAMA (povídka)
Toho rána odcházejícího léta šel k jezeru jako už tolikrát před tím. Přitahoval ho podivný vodní vesmír začínající v tak bezprostřední blízkosti sluncem prosvětleného a důvěrně známého světa, ve kterém byl doma. Tady byl ještě břeh, chatové osady, pláže a lidský křik... a najednou tenká blanka a pod ní věčné ticho, zelenavé příšeří a studení němí tvorové s velkýma chladně opalizujícíma očima... Lehl si na dřevěné molo přístaviště a zadíval se na svůj stín na hladině. Tehdy to uviděl. Loučení s raketoplánem Atlantis
Internet, volby, dynamit - poznámka, která nesměla do novin
Letošní supervolební rok opět postrkuje do popředí otázku internetové demokracie a světové elektronické informační sítě jako prostředí, které je údajně nejdemokratičtějším médiem všech dob. Na první pohled to tak opravdu vypadá: dát sem své myšlenky tak, aby je četli lidé po celém světě, může každý a prakticky zadarmo. A každý si tu může svobodně hledat i myšlenky jiných. Copak právě toto není ideální nástroj k uskutečnění opravdové demokracie? Nebo aspoň k nalezení pravdy o tom, co skutečně cítí, chtějí a potřebují lidé? Elektronický konkrarevolucionář o revoluci elektronických knih
K současnému nástupu čteček jsem tedy opatrný, a zdaleka nejen díky konzervativnímu založení pamětníka, který takových pseudorevolucí v informatice už zažil desítky. První z důvodů je opět poněkud pamětnický: film nenahradil divadlo, televize nezničila film, jednoduchou extrapolací tedy dojdeme k závěru, že čteěky nenahradí tištěný papír. Půl století na lovu mimozemšťanů
V čem je problém? Pro někoho je to důkaz, že jsme ve vesmíru sami a že by tedy bylo lepší peníze utrácené v SETI věnovat na něco užitečnějšího, třeba na dobročinnost - ostatně financování projektů podle toho vypadá. Jenže 50 let je snad dlouhá doba z hlediska funkčního období lidí rozhodujících o investicích do výzkumu, ale v kosmické perpektivě méně než okamžik. Další problém může být v tom, že život ve vesmíru (a tedy i podoby možných civilizací) jsou podstatně rozmanitější, než si dnes dovedeme představit. K čemu nám ale jejich znalost může být dobrá? Stejně by se asi zeptal indiánský náčelník Šedivá Hlava, kdyby bojovník Sokolí Oko projevil přání vyslat kánoe za Velkou vodu, aby jejich posádky zjistily, jestli tam také žijí lidé. Každý přece ví, že Velkou vodu v kanoi přeplavat nelze, že nic lepšího než kánoi z březové kůry postavit nejde a že z druhé strany nikdo nikdy nepřiplul, takže tam žádní lidé nejsou. Dokud jednoho dne opravdu nepřipluli... Jan A. Novák - psáno pro Hospodářské noviny
Pokud chcete o hledání kosmického života a civilizací vědět víc, najdete velké množství informací v mé knize Život ve vesmíru (k podrobným informacím o ní se dostanete kliknutím na obrázek obálky knihy na pravé straně této stránky) - je jediná, která se na našem knižním trhu problému věnuje v tomto rozsahu. Pěkně kulaté výročí mě také přimělo dát sem pár mých starších úvah na toto téma (viz dál). Po dvou chodíme 6 milionů let
"Až dosud nebylo jasné, jak moc se naši přímí předkové odlišili od opic v počátečním stádiu naší vývojové linie," vysvětluje antropolog Brian Richmond z George Washington University. "Především jsme s jistotou nevěděli, kdy vlastně začali chodit vzpřímeně. "Naše výsledky ukazují, že chůze po dvou nohách je stará už šest milionů let. Už první příslušníci naší vývojové linie se tedy od společných předků s opicemi nápadně odlišili." Američtí vědci k tomuto zásadnímu poznatku dospěli na základě analýzy kosterních pozůstatků pravěkého primáta druhu Orrorin tugenensis. Žil na naší planetě před přibližně 6 miliony lety, tedy právě v době, kdy se evoluční linie lidí oddělila od šimpanzů. Hubble na výstavě
Orbitální Hubbleův teleskop zblízka nabídne návštěvníkům výstava Oko za dvě miliardy, která začala 23. dubna ve Štefánikově hvězdárně v Praze. Ústředním exponátem výstavy je funkční model orbitálního dalekohledu v měřítku 1:10 na němž si návštěvníci mohou vyzkoušet zaměřování přístroje. Výstava potrvá do 31. července. O obcházení blbců
Nelíbí se vám v zaměstnání, máte zlého šéfa, jste nespokojení s platem nebo benefity, šikanují vás kolegové, nebo - Pámbusnámiazlýpryč - jste obětí sexuálního harašení? Chcete se domáhat svých nezadatelných práv? Pracovně-právní vztahy jsou jistě potřebná věc, nemohu se ale zbavit dojmu, že za normálních podmínek by na ně vlastně nikdy nemělo dojít. Nejen proto, že základem všech vztahů má být obyčejná lidská slušnost a základem pracovních vztahů vědomí, že zaměstnanec a zaměstnavatel jsou na jedné lodi. Ale i proto, že ten, kdo se uchýlí k vedení pracovně-právního sporu, vlastně mimoděk přiznává i jakýsi problém v hodnocení sama sebe. Nelíbí se mi tam a přesto zůstávám? Zřejmě tuším, že by mě jinde nechtěli, že dělám něco, po čem není poptávka, že ve svém oboru mám do jedničky daleko. Je až s podivem, kolik lidí u nás pořád ještě nevzalo na vědomí, že nevolnictví skončilo v roce 1848 a bolševik v roce 1989 a že tedy mohou libovolně měnit zaměstnání, přeškolovat se, zakládat vlastní živnosti... "Blbci jsou v každém systému, demokracie se ale pozná podle toho, že je můžete obejít," řekl kdosi moudrý - a týká se to i pracovních vztahů. Kdyby tohle lidé tady konečně pochopili, možná by i těch blbců na důležitých pozicích začalo ubývat rychleji. Jan A. Novák Psáno pro Hospodářské noviny Energie z vln podle mořských řas
Kosmický průšvih jménem Obama
"V Americe, už jsme byli, soustřeďte se na jiné cíle, třeba na Antarktidu," řekl španělský král Kolumbovi po návratu z objevné cesty. Nevěříte? Bodejť - ani španělský král nebyl debil. Přesně totéž ovšem nyní vzkázal Barack Obama kosmické agentuře NASA: Měsíc nás nezajímá, tam jsme už byli. No aspoň že Číňany zajímá - ti dobře vědí, pro? tam jdou. Je ale možné, že by byl americký prezident takový hlupák? I jeho další výroky o budoucnosti amerického kosmického programu by tomu nasvědčovaly. Také ale může jít jen o populismus, který bohužel Spojené státy v budoucnosti těžce zaplatí. Současně však nelze vyloučit, že Barack Hussein je veš v kožichu, jak naznačuje jeho předešlá kariéra i prosazení zákazu dalšího vývoje některých zbraní. V každém případů předpokládám, že k tématu posledního Obamova projevu se tu ještě vrátím.
Vrátí Obama do hry Orion?
Dnes (tj. ve čtvrtek 15. 4.) se čeká významné prohlášení Baracka Obamy týkající se amerického kosmického programu. Včerejší zprávy v tisku naznačovaly, že by v něm prezident mohl přehodnotit své katastrofální rozhodnutí zrušit vývoj kosmické lodi Orion a její nosné rakety Ares 1. Jenže to, co na toto téma zveřejnila ČTK (a zcela nekriticky převzaly české noviny a časopisy) obsahuje tolik nesmyslů, že buď se Obama definitivně zbláznil, nebo se ČTK tentokrát zcela překonala ve své pověstné odborné nezpůsobilosti. Podivné také je, že se mi ještě ve středu nepodařilo najít žádnou další relevantní zprávu na zahraničních webech (NASA nevyjímaje). V každém případě bude velmi zajímavé, s čím americký prezident vyrukuje doopravdy.
Inkvizice bránila čarodějnickým procesům
"Zkušenost ukazuje, že při vedení procesů proti čarodějnicím a kouzelníkům rozliční soudci, inkvizitoři, ale i biskupové a jejich vikáři se dopouštějí těžkých a závažných chyb, které jsou proti spravedlnosti a působí újmu nevinným ženám. Mnoho světských soudců je třeba obvinit, že při těchto procesech užívají kruté a protiprávní metody, zejména bezdůvodné mučení a žalářování. Většina rozsudků smrti je vynášena vůči jasně nevinným lidem, jediným důkazem je tu jejich údajné doznání, vynucené krutým mučením." Jistě pravdivá slova. Nenapsal je však žádný osvícenec, ale nejvyšší římský inkvizitor kardinál Desiderius Scaglia (1567-1639). Nečekalo ho za to ani vězení, ani smrt na hranici. Jak je to možné? Nový prvek - ununseptium
Nový supertěžký prvek uměle vytvořil mezinárodní tým vědců z USA a Ruska. Jde o transuran, který zaujímá 117. místo v periodické tabulce prvků, v místech tzv. ostrova stability - oblasti, v níž se nacházejí atomy, které se rozpadají pomaleji, než by odpovídalo jejich hmotnosti. I tak se ale atomy, jejichž vytvoření trvalo půl roku, rozpadly za několik desítek milisekund. Prvek dostal prozatímní název ununseptium. Je sice poslední objevený, ale nikoliv na posledním místě periodické tabulky prvků. Prvek s atomovým číslem 118 byl vytvořen už roku 2004 a jmenuje se ununpentium. Recenze: Rok pandemie
Jde o klasický postkatastrofický příběh, kde bodem nula je smrtící pandemie neviditelných nanorobotů, kteří měli původně léčit rakovinu, svým tvůrcům se ale vymkli z rukou. Lidstvo přežilo jen díky tomu, že umělí mikrobi nesnášejí výšky nad tři tisíce metrů. Zbytky civilizace to tedy - na rozdíl od jiných postkatastrofických románů - mají ještě ztížené zimou, hladem a omezenými možnostmi rabování ve vylidněných osadách. Neříkejte, že byste v takových podmínkách Jorgensena aspoň neochutnali. Jeskyně obřích krystalů
Takhle nějak ve starém kultovním filmu vypadala planeta Krypton, z níž pocházel Superman. Nebo pohádkové krystalové jeskyně, které ve svých fantastických románech Cesta do středu Země a Hvězda jihu líčil zakladatel žánru sci-fi Jules Verne. Jenže tohle není kulisa pro film. |