-
NOVÁKOVINY ZASE OŽÍVAJÍ
Na Novákoviny poslední dobou nebylo moc času, to se ale nyní mění a web znovu ožívá.
Fotbal je/není věda (nehodící se škrtněte)
Přiznám se, že o fotbalu vím jen o málo víc než to, že se hraje s kulatým míčem a nebýt Klapzubovy jedenáctky, tak asi neznám ani počet hráčů. Je to neléčitelné, ostatně jiní nemají hudební sluch nebo nohu a také s tím umí žít. Budiž mi útěchou, že většinu fotbalových fanoušků zase nezajímá to co mě. Je to tak správné, protože kdyby se každý zajímal o všechno, jednak by se z toho asi brzy zbláznil, jednak by na světě nastal ještě větší chaos než je teď. O to legračnější mi ale připadá, když se na nedávném měsíci fotbalové slávy snažil přiživit kde kdo, vědce nevyjímaje. Stalo se už pravidlem, že právě při vrcholných soutěžích začnou badatelé chrlit studie o aerodynamice pohybu fotbalového míče, metabolismu brankářů, hormonální hladině diváků, akustice trumpet tvořících zvukovou kulisu zápasů a podobně. Bylo by zajímavé vědět, co si od toho slibují. Že fanouškové mezi bojovým pokřikem a troubením na vuvuzely začnou studovat odborné časopisy nebo aspoň výzkumné zprávy? Nebo že díky mistrovství ve fotbalu někdo konečně všimne i badatelů? Ve skutečnosti je to kontraproduktivní a poněkud nedůstojné: dotyční vědci tak jen utvrzují veřejnost v přesvědčení, že za peníze daňových poplatníků vlastně nemají nic pořádného na práci. Jan A. Novák Psáno pro Hospodářské noviny 12: Duchovní superman zachraňuje svět
Max Doff se jako vlídný superman už narodil - a čtenář při líčení jeho kladů hned na začátku knihy zapochybuje, že si z něj autor nedělá legraci. Tento pocit ještě zesílí na osmnácté stránce, kde lékař hrdinovi zahání chřipku penicilinem (!), čímž ho přivede do stavu klinické smrti. Nicméně pro další děj je profesní selhání medicínského diletanta zásadní: Maxu Doffovi se přitom jaksi mimochodem zjeví jména dvanácti lidí, s nimiž má roku 2012 odvrátit od světa zkázu předpovězenou starými civilizacemi. I pochopí švarný hrdina, junák statný, slunéčko jasné, jaké je jeho poslání na tomto světě - aniž by se ovšem přetrhl snahou jej naplnit. Číst dál: 12: Duchovní superman zachraňuje svět Přidat komentář
Syndrom nemocných budov
Nemocní nemusí být jen živí tvorové, ale také stavby. Nasvědčuje tomu alespoň odborný termín "syndrom nemocných budov". Ve skutečnosti ale nejde o objekty postižené nějakou chorobou - znamená to, že lidé se v nich necítí dobře. Nejčastěji se tento syndrom projevuje u moderních administrativních staveb, ale i u panelové výstavby, nákupních center a dalších objektů postavených ze železobetonu nebo oceli a vybavených klimatizací. Příčin zdravotních potíží souvisejících s budovou, v níž člověk pobývá, je ale zřejmě víc. Raketa versus raketoplán: hledá se prostředek pro vesmír
Jules Verne nechal své hrdiny létat do vesmíru v dělovém náboji, později se ukázalo, že raketový pohon je po všech stránkách praktičtější. Dodnes ale není rozhodnuté dilema, zda dát přednost raketě nebo raketoplánu. V souvislosti s blížícím se ukončením programu Space Shuttle se spor naopak znovu rozhořel. Raketu poháněnou střelným prachem vynalezli Číňané možná už před počátkem našeho letopočtu. Mnohem méně se ale ví, že jako první na světě také vyzkoušeli raketoplán a nedopadlo to dobře. Někdy okolo roku 1500 postavil mandarín Van Hu drakovitý kluzák poháněný sedmačtyřiceti raketami na střelný prach. Při startu letoun explodoval a odvážný letec zahynul. Hledání božího sídla v mozku
Unio mystica (mystické sjednocení) je termín, který církev používá pro stavy náboženského vytržení, kdy se věřící domnívá, že jeho mysl vstoupila do přímého kontaktu s Bohem. Nejedná se ovšem jen o výsadu katolíků, protože s těmito stavy mysli operují i jiná náboženství. Mozkové aktivity ve stavu náboženského vytržení zkoumal kanadský vědec Mario Beauregard z Montrealské university. Jeho práce se setkala s polemickými reakcemi jak ze strany církevních kruhů, tak i vědecké veřejnosti.
S výzkumem začal Dr. Mario Beauregard a jeho spolupracovník Vincent Paquette už roku 2004. Zaznamenávatli při něm elektrické aktivity mozku několika jeptišek karmelitánského řádu. Zajímali se zejména o okamžiky, kdy se projevil stav "unio mystica". O několik let později Beauregard společně s publicistkou Denise O°Leary vydali knihu Duchovní mozek (The Spiritual Brain, HarperCollins Publishers 2007), která je stále předmětem sporů a diskusí mezi materialisticky a idealisticky zaměřenými vědci i duchovními. Elektronický gepard
Gepard je nejrychlejší běžec této planety: kočkovitá šelma žijící v Africe a Asii dokáže na krátkou vzdálenost vyvinout rychlost až 120 km/h. Dosahuje toho náročným způsobem - neobyčejně ohebná páteř při pohybu funguje jako pružina podporující pohyb končetin, takže každý skok je dlouhý až 7 metrů. Zdálo by se, že napodobit takový běh současnými technickými prostředky je téměř nemožné, protože to vyžaduje dokonalou souhru mnoha pohyblivých prvků a přesné zpracování smyslových signálů. Přesto se vědci z Massachusetts Institute of Technology (MIT) snaží postavit robota, který dokáže totéž - i navzdory tomu, že většina dnešních kráčejících strojů rychlostí a elegancí pohybu zatím příliš neoplývá. Létající roboti pro války budoucnosti
Hrát v práci počítačové hry se nemá, existují ale výjimky. Jednou z nich je zvláštní místnost v komplexu budov zpravodajské služby CIA Langley (Virginie). Do úřednického pracoviště má hodně daleko, zato to tu na první pohled vypadá jako doupě počítačových šílenců: několik monitorů, joysticky, pohodlná křesla. Ani děj na obrazovkách se neliší od kvalitní letecké střílečky - s jediným rozdílem: tady se opravdu zabíjí. Své by o tom mohl vyprávět třeba Baitullah Mehsud, vůdce Talibánu v Pakistánu, který ovšem už nikomu nic vyprávět nebude. V srpnu loňského roku ho zasáhla řízená střela při poklidné večeři na střeše jeho domu. Signál k odstranění jednoho z nejhledanějších teroristů vyslali právě "gambleři" CIA z Langley. Vykonavatelem nebyl žádný voják, pilot nebo příslušník zvláštních oddílů. Byl jím stroj Predator patřící do kategorie UCAV - Unmanned Combat Aerial Vehicle, neboli bezpilotní bojový letoun.
Je kulový blesk jen přelud?
Ohnivá koule vyskytující se nejčastěji za bouřek a známá pod označením kulový blesk patří k dosud nerozluštěným tajemstvím přírody. Se svérázným pokusem o řešení přišli vědci z Univerzity v Insbrucku: tvrdí, že jde o halucinaci při ovlivnění mozku elektrickým polem běžného blesku. Stále nové a nové zprávy o spatření kulového blesku podněcují diskuse o tom, co tento jev vlastně je - a léto je ročním obdobím, kdy je pravd?podobnost takového setkání největší. Popisy nemnoho očitých svědků se navzájem velmi liší - může to být drobná žhavá kulička, stejně jako světelný útvar s více než metrovým průměrem. Někdy projde oknem, aniž by rozbil sklo a můžete jej zahnat plácačkou na mouchy, jindy zdemoluje dům, nebo zabije člověka. Jisté je zatím jen jedno: věda před ním stále stojí v rozpacích. TUNGUZSKÝ METEORIT I PO 102 LETECH ZÁHADOU . 3. Povětroň, který křižoval
Tento týden uplyne 102 let od události, kterou se dodnes nepodařilo přesvědčivě vysvětlit - od výbuchu nad Sibiří označovaného jako tunguzský meteorit, nebo přesněji tunguzská událost. V třetím díle seriálu se věnujeme nesrovnalostem ve výpovědích svědků týkajících se směru letu záhadného tělesa.
Vědcům se postupně podařilo shromáždit novinové zprávy a vědecké záznamy z dob exploze nad Sibiří. Současně našli a vyzpovídali stovky lidí, kteří tunguzskou událost na vlastní kůži zažili. Už samotná svědectví o jevech souvisejících s tunguzskou událostí představují první velkou záhadu. Nejen, že se zdá, jakoby těleso dlouho před svým pádem dopředu varovalo, což meteority ani komety téměř jistě nedělají. Současně se také velmi rozcházejí pozorování směru letu a podoby tělesa v různých oblastech. Fízl v počítači
Dostal jsem tiskovou zprávu, ze které mrazí: o softwaru, který fízluje ve firmách zaměstnance. Člověk by řekl, že činnost svých podřízených by měli hodnotit jejich šéfové především podle výsledků, některé firmy ale zřejmě soudí, že špiclovat je třeba pořád. Kdyby byl ještě u moci bolševik, jistě by měl radost, zdá se ale, že některým dnešním manažerům bolševické myšlení také není cizí. Nemohu se přitom zbavit pocitu, že vedoucí, který potřebuje špiclovat každé hnutí svého podřízeného na počítači, tím vlastně přiznává svou neschopnost práci zorganizovat a objektivně hodnotit - co je to proboha za šéfa a za firmu, když tam mají zaměstnanci čas hrát si s počítači a vedení to na výsledku nepozná.... . Kousek té tiskové zprávy si tu můžete přečíst – třeba abyste věděli na co myslet, až budete ze zaměstnání posílat soukromý mail. Nebo zda jsou výhody postavení zaměstnance opravdu tak velké, aby člověk musel snášet tak nedůstojné jednání: Kapitán Bligh: mezi sadistou a lidumilem
Postava kapitána Bligha, námořního velitele, jehož krutost vyvolala vzpouru na lodi Bounty, ožila v řadě románů i filmů. Často vzdálených realitě - ve skutečnosti se tento údajný tyran naopak snažil zlepšovat tvrdý život námořníků. V dobrodružných příbězích nezbylo ani místo na konstatování, že byl také uznávaný vědec. Nebezpečný svět ropných plošin
Ještě nedávno těžařská společnost British Petroleum slavila: v září 2009 dosáhl vrt vedený z její nejmodernější plovoucí ropné plošiny Deepwater Horizon rekordní hloubky přes deset kilometrů a krátce na to v Mexickém zálivu "načepoval" zásoby ropy o objemu tří miliard barelů - to vše jen pár set kilometrů od nenasytného trhu Spojených států. Průzkumný vrt se měl brzy změnit na vrt těžební, a dosud dlouhodobě klesající akcie BP se chystaly nabrat vzestupný trend... Pak přišel 20. duben 2010. Obrovská exploze zabila 11 lidí a těžce poškodila plošinu, která se o pár dní později potopila. Oficiální vyšetřování ještě neskončilo, ale profesor Robert Bea z University of California v Berkeley a někdejší bezpečnostní konzultant BP věří, že zná příčinu. Podle jeho tvrzení, které zveřejnila agentura Associated Press, vše nasvědčuje tomu, že tragédii způsobil metan.
Hubbleův teleskop je v Praze
Orbitální Hubbleův teleskop zblízka nabízí návštěvník?m výstava Oko za dvě miliardy, kterou najdete ve Štefánikově hvězdárně v Praze na Petříně. Ústředním exponátem výstavy je funkční model orbitálního dalekohledu v měřítku 1:10 na němž si návštěvníci mohou vyzkoušet zaměřování přístroje. Výstava potrvá do 31. července (na webu hvězdárny se ale udává jen "do července", takže s návštěvou raděj moc neotálejte). Končí půl roku roboty na panském
Minulý týden (tuším, že 13. června) byl takzvaný den daňové svobody - tedy okamžik, kdy jsme ze své roční mzdy vše dali státu a konečně začínáme dělat na sebe. Před pár lety jsem na téma státně-úřednického parazitismu na občanech psal komentář pro Lidové noviny, aniž by téma ztratilo na aktuálnosti. Spíš naopak - bohužel. Proto tady ten text znovu zveřejňuji: "Hele, tady se píše, že poddaní se vzbouřili, protože je pán místo jednoho dne v týdnu nutil pracovat tři dny," pravila manžela u jedné vitríny jistého vlastivědného muzea. "Když uvážíš, že oni ty tři dny ze sedmi robotovali jen během sezóny, zatímco my na stát pracujeme půl roku...Neměli bysme se vzbouřit?" Ropným haváriím nejde zabránit
Tragická havárie ropné plošiny Deepawater Horizon v Mexickém zálivu děsí dopadem na přírodu i na ekonomiku. Poněkud stranou pozornosti však zůstává širší technická stránka věci. Šlo o selhání konkrétních lidí a jedné ropné plošiny, nebo představují hrozbu všechny vrty na mořském dně. Kupodivu nikdo si zatím nevzpomněl na varovné hlasy, které se ozývaly už řadu let: bez technických problémů (včetně katastrofických) se těžba ropy do budoucna neobejde. Stále více se totiž bude těžit v extrémních prostředích a na hranici technických možností. Zelený Velký bratr zakazuje kotle
Zatímco lidé sledují před- i povolební kabaret, v zákulisí této taškařice na ně politici bez rozdílu stranického vybarvení svorně připravují boudu, která postihne statisíce domácností. Do vlády jde Zákon na ochranu ovzduší zrozený mezi Zelenými, který podobně jako mnohé jejich další produkty vykazuje zřetelný rukopis Orwellova Velkého bratra. Zelení jsou pryč, ale ani to nebrání většině ostatních politiků s ním souhlasit. Václav Klaus sice nedávno zákon (z úplně jiných důvodů) vetoval, shoda mezi politiky je však taková, že zřejmě nebude problém veto přehlasovat. Zvlášť když neinformovaná veřejnost mlčí... Podmořské UFO v Japonsku: Případ Utsuro Bune
Stalo se to v Japonsku roku 1803 - tedy dávno předtím, než se dostaly do módy létající talíře, Atlantida, mimozemšťané a podobné věci. Oné zimy vyplavily vlny na pobřeží Harashagahama (dnešní prefektura Ibaraki) podivné diskovité plavidlo, zhotovené z kovu a santalového dřeva, podle dalších zpráv jej navíc místy pokrývala černá měkká hmota podobná asfaltu nebo pryskyřici. Dobové zprávy jeho tvar přirovnávají k nádobě kou-hako určené k pálení vonných látek. Bylo tu i několik skleněných průzorů a vstupní průlez krytý posuvným poklopem. V přepočtu na dnešní míry bylo těleso vysoké asi tři metry a mělo průměr přes pět metrů. Povrch zdobily nápisy v neznámém písmu a podobné našli místní rybáři i uvnitř podivného stroje. TUNGUZSKÝ METEORIT I PO 102 LETECH ZÁHADOU - 2. Soudný den přichází
Výročí 102 let od výbuchu nad Sibiří nepřesně nazývaného tunguzským meteoritem je dobrou příležitostí k připomenutí této podivné události. Dnes náš malý seriál pokračuje záznamy vypovědí očitých svědků. Také tato rozporuplná vyprávění naznačují, že kolem celé záležitosti je mnoho nejasného. 30. června, 6.30 ráno, Sibiř, ves Tajšet Vzdálenost od epicentra: 600 km Země se chvěje, otřesy dosahují takové síly, že předměty padají z nábytku na zem a několik domů je poškozeno. Do nejčastěji udávaného času exploze zbývají dvě hodiny.
30. června, ráno, ves OškinoVzdálenost od epicentra: 330 km Od samého rána slyší rolníci vzdálené dun?ní, které neustále sílí. Někteří si myslí, že nastává soudný den, proto odcházejí do koupele a převlékají se do svátečního, aby předstoupili před Ježíše Krista čistí. Utajená tvář učitele národů
Asi nejvýznamnější zdejší myslitel Jan Amos Komenský je díky svým pedagogickým spisům znám jako učitel národů, velký humanista a filosof. Málokdo ale ví, že také stavěl perpetuum mobile a měl něco společného s alchymisty. Někteří jej dokonce považují za spoluzakladatele tajného řádu rosenkruciánů. Dodnes zdobí busta Jana Amose Komenského budovu nejedné školy, a tak mají žáci podobu velkého pedagoga důkladně vrytou do paměti. Stejně pečlivě jim kantoři ukládají do hlav názvy a obsahy jeho nejvýznamnějších děl. Labyrint světa a ráj srdce, Orbis pictus, Brána jazyků otevřená... Ale možná i sami učitelé by se divili, kdyby slyšeli jména jiných spisů: "Zpráva o samovolném pohybu", "Ustavičný pohyb", "Dějiny ustavičného pohybu", "O umění samovolného pohybu"... Ano, ctihodný Jan Amos se zabýval věcí i tak pošetilou, jako je perpetuum mobile, stroj, který zůstává v chodu bez dodávání energie. Určitě by je šokovalo také odhalení, že se stýkal s významnými alchymisty, tedy z dnešního pohledu zavrženíhodnými pavědci. Ale nejen to. Esoterikové (tedy lidé zabývající se tajným věděním) Komenského dokonce považují za "Jana Křtitele rosenkruciánů", tedy za zvěstovatele učení tajné společnosti, kterou jedni považují za přímou předchůdkyni svobodných zednářů, druzí o ní tvrdí že neexistuje, a třetí - včetně církve, nacistů a bolševiků - ji považují za úhlavního nepřítele. |