Novákoviny

    Záhadné křišťálové lebky vzrušují obrazotvornost milovníků tajemna už dlouho. Někteří dokonce věří, že jsou památkou na zapomenutou civilizaci Atlantidy nebo návštěvníky z vesmíru. V roce 2008 se objevily i v zatím posledním Spielbergově filmu o Indiana Jonesovi. Vědci z londýnského British Museum však ještě téhož roku koncem května oznámili, že přinejmenším některé z nich jsou moderní padělky. Některé záhady ale stále zůstávají.

    Představte si setkání s pavoukem dlouhým 40 centimetrů - právě tak velký byl největší trilobit žijící v pravěku na území České republiky. Má vědecké jméno Parahomalonotus novaki, které dostal po jednom z nejvýznamnějších českých paleontologů Otomaru Novákovi. Pocta není nijak náhodná: Novák byl jediným přímým žákem slavného Joachima Barranda.   

Joachim Barrande je u nás po zásluze známý, přestože se proslavil v oboru tak zdánlivě nepraktickém, jako je paleontologie, tedy studium pravěkého života. I díky němu jsou u nás dávno vyhynulí trilobiti mnohem populárnější než leckteří současní tvorové. Po Barrandovi se jmenuje část Prahy, významný vltavský most a celé geologické souvrství.

Jeho přímého žáka Otomara Pravoslava Nováka ale kromě odborníků nezná skoro nikdo. A přitom právě jeho si Barrande vyvolil jako korunního prince: měl se stát dědicem vědeckého odkazu francouzského paleontologa a pokračovatelem jeho díla. Předčasná Novákova smrt sice rozhodla jinak, přesto po sobě tento badatel zanechal velký kus práce při zkoumání pravěku.  

   Geneticky modifikované plodiny (GMO) jedni zuřivě odmítají, protože do přírody nepatří zatímco jiní je stejně nadšeně vítají, protože vyřeší mnohé problémy zemědělství. N?kdy to ale vypadá, že ani zelení odpůrci, ani technokratičtí přívrženci nevědí o čem mluví. Neříkají totiž to hlavní: myšlenka byla dobrá, pak se ale něco zvrtlo špatným směrem. Na počátku se totiž slibovalo, že genetické manipulace dají rostlinám odolnost proti škůdcům a plevelům, takže zmizí metla pesticidů a herbicidů. Jaká je ale skutečnost? Byly vytvořeny rostliny odolné proti pesticidům, herbicidům atd. - aby bylo možné aplikovat větší dávky, což sice důkladněji hubí škůdce a plevele, ale hlavně umožňuje lepší kšeft. Že trpí příroda i lidé? Ale to je přece jedno, protože o ně vlastně tak moc ani nejde. Geneticky modifikovat plodiny tak, aby byly samy přímo odolné sice také jde, jenže všemocné agrochemické monopoly něco takového nepřipustí, protože pak by tu vůbec nemusely být. Podobně je to s mnoha novými technologiemi: když se vyvíjejí, je plno řečí o tom, jak vyřeší všechny dosavadní problémy. A když vejdou do praxe, máme o problém víc. Není to proto, že by inovace byly ze své podstaty špatné. Je to proto, že špatný je systém založený pouze na třech věcech: za prvé na zisku, za druhé na zisku a za třetí zase jen na zisku.

Jan A. Novák

Psáno pro Hospodářské noviny

    Pořídit si na dům či venkovské sídlo solární ohřev, je jen první krok jak lze ušetřit za energie a snížit závislost na nevyzpytatelných dodavatelích - ČEZem počínaje a Putinem konče. Zdaleka ale nemusí být poslední. Máme třeba také fotovoltaické panely vyrábějící elektřinu a když se slunce schová za mraky, může svítit i topit vítr. Hodně slunečního žáru je zakleto také do dřeva a další biomasy. Existují už i domy, které jsou energeticky zcela soběstačné.

    Pravda je, že počáteční investice bývají velké a návratnost nejistá. Jenže ne všechny motivace musí být jen ekonomické, ostatně sponzoring sportovce, nebo dostihového koně také většinou nic nevynáší. Hrátky s alternativní energií navíc mohou být mnohem zábavnější a svým způsobem v dobrém slova smyslu adrenalinové - je to výzva pro všechny, kdo chtějí experimentovat, zkoušet nové věci, jít nevyšlapanými cestami. V Antarktidě už byl kdejaký zbohatlík, ale bydlení na slunce stále ještě představuje neznámý kontinent, kde je co objevovat a dobývat. A může z toho být i dobrý pocit, jak jsme udělali čáru přes rozpočet všem, kdo se nás pomocí energie snaží držet pod krkem.

Jan A. Novák

Psáno pro Hospodářské noviny

    Satelit Lunar Reconnaissance Orbiter při mapování měsíčního povrchu pomohl také odhalit tajemství konce sovětského dálkově ovládaného vozítka Lunochod 2. Kanadský profesor Phil Stooke na snímcích sondy nalezl stopy kol roveru, které byly dlouhé 37 kilometrů a končily v malém kráteru, kde automatu došly síly. Lunochod 2 přistál na Měsíci 15, ledna 1973 a naposledy s ním bylo navázáno spojení 9. května 1973. Přesná znalost trasy roveru pomůže lépe využít výsledků této mimořádně úspěšné mise.

    Zatímco ještě před půlstoletím nadšené lidstvo vítalo každý pokrok vědy, dnes snad u žádného většího výzkumného projektu nechybí opozice. Nejsou to už jen zapšklí dědové mumlající nad sklenicí urologického čaje své "Kam to jenom povede...". A dokonce nejde ani o ekologisty, kteří demonstrují proti všemu, co se jim nejeví dostatečně zelené. Obří urychlovač částic LHC podle nepřátel vědy už neohrožuje jen přírodu, ale - považte! - celý vesmír. Vědci sice žádné nebezpečí nevidí, ani to ale nezabránilo vzniku konspirační teorie, podle níž poruchy při spouštění LHC způsobili cestovatelé z budoucnosti, kteří se snaží svým nerozumným předkům odebrat nebezpečnou hračku...

    Roztomile hloupý nápad některé vědce rozčiluje - i přesto, že jeho autoři jej nějak nedomysleli. Moudří potomci přišli z budoucnosti, z čehož jaksi mimochodem vyplývá, že žádný konec světa nebude. A protože umí cestovat časem, zjevně nezanevřeli ani na vědu, ani na pokrok. Vlastně by to byla dobrá zpráva - bohužel to ale je jen další hloupá konspirační teorie.

Jan A. Novák

Psáno pro Hospodá?ské noviny

    Některé teorie na první pohled vypadají šíleně - ale právě ty nejšílenější se často ukáží být správné. Mezi tyto případy patří i hypotéza tvrdící, že kontinenty plavou na oceánském dně jako kry na vodě. Její autor Alfred Lothar Wegener se uznání nedožil. 

    "Wegenerova teorie je naprostá pohádka. Je t?eba ji ignorovat, aby nem?la špatný vliv na studenty," napsal ješt? roku 1944 americký geolog Bailey Willis. To už byl Wegener 14 let po smrti, jeho p?evratná hypotéza si ale m?la na definitivní uznání ješt? další léta ?ekat.

    "Dnes s myšlenkou posunu kontinent? nemáme žádné problémy, je to základ, o který se opírá celá v?da o Zemi," ?íká popularizátor v?dy Hal Hellman, autor knihy Velké spory na poli v?dy. "Když ji však Wegener vyslovil, byla reakce nejen negativní, ale také natolik intenzivní, že mnozí by v podobné situaci váhali ze strachu o své kariéry. P?t desetiletí byli její nepo?etní zastánci odmítáni."

Nic nového pod sluncem: technologie se vyvíjejí stále p?ekotn?ji. P?esto ale nikoho moc nevzrušuje skute?nost, že p?ibývá lidí, kte?í díky tomu nechápou sv?t, v n?mž žijí. Už zdaleka nejde jen o osoby ducha pon?kud mdlého, ani o seniory, které zlov?stn? nezadržitelný pokrok sesadil z role moudrých starc? do pozice nemotorných hlupák?. Jak je technika (ale i spole?nost) ?ím dál složit?jší, ocitá se v této situaci ?ím dál víc lidí. A p?ibývá i takových, kte?í si tu jako mravenec v hodinkách p?ipadají celý život. Dovedu si p?edstavit, že reakcí na takový pocit m?že být agrese - a p?inejmenším za ?ástí kriminality, terorismu a podobných destruk?ních jev? není ani tak chudoba a sociální podmínky, jako spíš instinkt typu "co nechápeš, to ni?".

Že to není a nikdy nebude váš p?ípad? Tím bych si nebyl tak jistý. Nelze vylou?it, že až stroje dostanou inteligenci a za?nou vylepšovat samy sebe, staneme se mravenci v hodinkách všichni.

Jan A. Novák

Psáno pro Hospodá?ské noviny

Cukr z rostlin možná vyřeší všechny problémy současných automobilů - od emisí až po závislost na ubývajících fosilních palivech. Vědci z Virginské unversity v americkém Blacksburgu pracují na metodě, jak levně vyrábět vodík pro palivové články z rostlinných cukrů a škrobů.

   Giordano Bruno je asi nejznámější případ střetu učence s církevní mocí, který nedopadl dobře. Tragickým způsobem v něm zvítězily obě strany: Bruno získal nesmrtelnost a církev pochopila, že hořící hranice není ten nejlepší způsob, jak uzavřít vědeckou diskusi. 

Ať už budou bossové dopravních odborů vyhlašovat stávku ve čtvrtek nebo kdykoliv jindy, je to pozoruhodný jev: prodavač ve vyjedeném krámu stávkuje za možnost brát si housky zadarmo. Obecně není generální stávka v krajní situaci špatný nástroj - a tady by se důvody jistě našly. Nehorázné rozkrádání státu politiky, do nebe volající korupce, nefunkční justice, neomezená moc velkých společností, byrokracie znemožňující podnikání... jedním slovem Balkán (nebo banánová republika, máte-li rádi příměry z druhého konce světa). Ale stávkou za stravenky odborářští papaláši jen chtějí předvést, že disponují početným stádem ovcí, které legalizuje jejich koryta a moc. Ze stejného důvodů jí tleskají i bolševici, socani a podobní týpci. Jestli jim na to zaměstnanci z dopravy skočí, pak není proč si stěžovat na politiky: máme jen takové, jaké si zasloužíme.

   Novou generaci meteorologických satelitů představuje zařízení GOES-P, které má v pondělí odstartovat z floridského kosmodromu na Cape Canaveral. Jde o vrchol současné kosmické techniky pro sledování počasí a s ním souvisejících jev?. Meteorologické satelity vybavené dokonalejšími přístroji a senzory s vysokým rozlišením by časem mimo jiné mohly omezit i taková překvapení, jako byly třeba nedávné povodně na Madeiře.

    Nedávný let raketoplánu Endeavour k Mezinárodní kosmické stanici (ISS) byl jednou z posledních pilotovaných misí americké astronautiky. Ta úplně poslední se nejspíš uskuteční někdy na přelomu letošního a příštího roku - a co bude dál, zatím nikdo přesně neví. Když nedávno americký prezident Barack Obama zrušil program vývoje a letů kosmické lodi Orion, k jejímž cílům kromě ISS měl patřit také Měsíc i Mars, bylo už do vývoje vloženo 9 miliard dolarů. Další 2,5 miliardy pak bude stát ukončení vývoje.

    Obama ale tvrdí, že soukromé firmy zvládnou cesty lidí na oběžnou dráhu levněji a lépe. Jaká je skutečnost?

    Britská vláda nedávno zveřejnila další část archivů týkajících se UFO, což navzdory obecnému přesvědčení neznamená létající talíře řízené malými zelenými mužíky, ale prostě jen neznámé předměty na obloze. Z mnoha tisíců odtajněných hlášení si pak agentury pro své zprávy vybraly několik, které už na první pohled podali nepříčetní magoři, zbylé prý byly špatně rozpoznané meteory, letadla, planeta Venuše a jiné běžné jevy. Stejně před časem dopadlo zveřejnění archivů amerických a francouzských. Proč tedy vlády tyto záznamy drží pod zámkem i desítky let?

    Jednou z odpovědí může být případ, který se odehrál na americkém Středozápadě koncem 80. let. Tehdy tamní farmáři začali nápadně často ohlašovat spatření UFO - a samozřejmě byli vzápětí patřičně zesměšněni. Teprve mnohem později vyšlo najevo, že letecké firmy tu zkoušely bezpilotní létající prostředek Cypher, který vypadá tak trochu jako pneumatika.

    Jinými slovy: ne každý, kdo vidí létající talíř, je blázen, nebo hlupák. A zdaleka ne všechno, co vypadá jako létající stroj neznámé konstrukce, je meteor, obyčejné letadlo nebo planeta Venuše. Nelze dokonce vyloučit, že je to létající stroj neznámé konstrukce.

Jan A. Novák

Psáno pro Hospodářské noviny

   Ve staroegyptském chrámu se údajně našly hieroglyfy zobrazující vrtulníky, ponorky, letadla a další moderní stroje. Že by tedy ve staré době opravdu existovaly technologie, které se svou vyspělostí mohly rovnat dnešním?´Fotografie s reliéfem oblet?la svět už před několika lety a dodnes je k vidění v mnoha záhadologických časopisech a knihách. Proč však k epochálnímu nálezu věda stále mlčí?

    Fotografie mají pocházet z posvátné staroegyptské lokality Abydos. Snímky vypadají velmi působivě: na kamenných zdech chrámu s typickými rysy egyptské architektury je vidět vytesaný hieroglyfický nápis s podivnými znaky, z nichž dva zřetelně připomínají letadlo, jeden vrtulník a jeden dokonce ponorku. Snímků existuje několik a většinou pocházejí od turistů, kteří lokalitu navštívili nezávisle na sobě. Zdá se tedy, že podivný nápis skutečně existuje.

   Je pravý, nebo jde o podvrh?

   Tohle není vtip, ale holá realita, přestože většina médií o této komické události jaksi opomněla informovat. Roku 2008 si skupina ekologistů pronajala obrovský ruský ledoborec Kapitan Chlebnikov, aby se mezi posledními zbytky tajícího arktického ledu rozloučila s polárními medvědy, které skleníkové plyny připravily o domov. Na palubě luxusní lodi dlouhé 123 metrů (samozřejmě poháněné fosilními palivy) s vyhřívaným bazénem, tělocvičnou a saunou, si během plavby pouštěli filmy o globálním oteplování a proslovy Al Gora. Radostně katastrofická nálada se však 29. května změnila v nefalšovanou paniku, když ledoborec uvízl v mimořádně silných krách. Ani motory o výkonu 24 tisíc koňských sil s tím nic neudělaly a klimatičtí alarmisté rázem vyprázdnili zásoby lodního baru. Loď se uvolnila teprve po několika dnech - víra většiny zúčastněných v globální oteplování přesto nedoznala trhlin. Zřejmě v duchu Evangelia sv. Jana, které říká: "Blažení ti, kdož neviděli a přesto uvěřili."

Mimochodem: za poslední století ještě nikdy nebyla populace ledních medvědů tak početná jako je dnes.

Chcete vědět víc? Čtěte následující článek "Globální oteplování je nebezpečný podvod"

Jan A. Novák

psáno pro Hospodá?ské noviny