Novákoviny

Myšlenka vrátit znovu na sv?t vyhynulého mamuta se v posledních desetiletích objevuje stále ?ast?ji. Zatím naposledy s ní v polovin? ledna p?išli japonští v?dci. Ti se cht?jí vydat na Sibi? a v tamní v??n? zmrzlé p?d? najít dob?e zachovalá t?la majestátních chobotnatc?. Doufají, že tak získají dost neporušené tkán?, aby z DNA jejích bun?k vytvo?ili nového mamuta. Expedici povede Akira Iritani z Kyoto University.

"Sta?í získat vzorek o rozm?ru n?kolika málo krychlových decimetr?, abychom m?li dost genetické informace na další práci, " ?ekl japonskému listu Yomiori Shimbun profesor Minoru Mijašita z Kinki University v Osace, ?len týmu, který se o n?co podobného v minulosti již pokoušel.  

 

To, co chtějí vědci udělat potom, vypadá na první pohled jednoduše. V řeči Magdaleny Dobromily Rettigové by to znělo asi takhle: "Vezmi sloní vejce (pardon, vajíčko vyjmuté z vaječníku slonice), vyber z něj jádro a do takto připraveného polotovaru vraž DNA z mamuta. Nech vajíčko několikrát rozdělit, až z toho nekyne embryo, a to pak vlož do dělohy slonice. Asi tak za 600 dní se ti vylíhne pěkný mamut..."

Jenže tak jednoduché to ve skutečnosti nejspíš nebude. Japonskému týmu vedenému Teruhiko Wakayamou se sice před dvěma roky podařilo naklonovat myš z mrtvého těla, které leželo v mrazáku celých 16 let - jenže sibiřští mamuti odpočívají v tamním permafrostu (věčně zmrzlé půdě) nejméně o deset tisíc let déle.

 

obr: Tak vypadá hledání zmrzlých mamutů ve sci-fi literatuře. 

 

Jde o mamuta srstnatého (Mammuthus primigenius) druh, který svého času žil i na našem území. Charakteristickým znakem byla dlouhá rezavá srst spadající z boků až téměř na zem, jak to dosvědčují anatomicky přesné kresby vytvořené pravěkými lidmi. Právě tento tvor je hrdinou četných románů i kresleného filmu Doba ledová - zdaleka však nejde o největšího z mamutů. Rekordmanem byl mamut říční (Mammuthus sungan) dosahující výšky až 5 metrů a jehož největší samci mohli vážit bezmála 12 tun. Druh ale měl i své trpaslíky: zakrslá forma mamuta srstnatého byla vysoká asi jako člověk.

Je možné, aby vědci tohoto tvora zase přivedli na svět?

"Nedovedu si představit, že by se tak dlouho mohla uchovat neporušená buněčná jádra potřebná pro klonování," říká Ross McPhee, kurátor oddělení savců Amerického muzea přírodní historie. A mnozí mu přitakávají.

 

Sperma z přírodního mrazáku

Myšlenka na oživení mamutů není nová - a nabízela se skoro sama. Zvířata uhynulá před nejméně deseti tisíci lety se v sibiřském permafrostu často nacházela v tak dobrém stavu, že domorodí obyvatelé nejednou dávali přednost okamžité konzumaci nálezu, před přivoláním vědců. Geologové ze sibiřských expedic, kteří údajně občas okusili také, prý konstatovali, že to sice není nic moc, ale jíst se to dá.

Roku 1977 ruský vědec Anatolij Ložkin prohlásil: "Pokud budou nalezena zmrzlá a dobře zachovaná těla mamutů - samců, bude možné přistoupit k pokusům uměle oplodnit samice slonů a tak získat novodobé stádo mamutů. Zpočátku by se objevil kříženec slona s mamutem a z toho by bylo možné dalším šlechtěním získat celé stádo skutečných mamutů."

 

obr: Skutečný zmrzlý mamut nalezený roku 1901 v Berezovce 

 

Některá média si Ložkinovo prohlášení zpracovala po svém. Italské noviny oznámily, že v SSSR už existuje celé stádo čerstvě rozmražených chobotnatců - a bulvární tisk se pak nějaký čas předháněl v barvitých líčeních, jak sovětští pastevci ženou stádo napříč Sibiří do evropské části země a vrtulníky je sotva stačí zásobovat čerstvou pící...

Roku 1997 se Ložkinovy myšlenky chopil Japonec Kazufumi Goto. Problém, jak najít dokonale uchovaného mamuta v několikametrové hloubce věčně zmrzlé půdy, mu měl pomoci vyřešit impulsní nízkofrekvenční radar umístěný na zvláštním vozíku. Gota pronásledovaly problémy typické pro Rusko: nepříjemné úřady, korupce, špatná organizace. Při první expedici neprošel radar celnicí, při druhé se nepodařilo žádného mamuta najít - a Goto se vytratil ze scény.

 

Hon na ztracenou DNA

Mezitím se biologickým hitem stalo klonování. Případ ovce Dolly tehdy ukázal nový směr také novodobým lovcům mamutů: už nebude potřeba hledat sperma, protože stačí jakákoliv buňka se zachovalým gentickým materiálem. Optimismus ohledně vzkříšení vyhynulého znovu nabyl na síle.

Zatímco Goto marně hledal svého mamuta, v téže době měli jiní více štěstí. Na poloostrově Tajmyr nalezli místní obyvatelé neporušené tělo a francouzský polární cestovatel Bernard Buigues se rozhodl, že příležitosti využije - k větší slávě vědy i své.

 

obr: Vědci zkoumají zmrzlé mamutí mládě 

 

Začátek se moc nepovedl: během první letní kampaně expedice stačila uvolnit pouze hlavu zvířete a ta vzápětí podlehla zkáze. Příští rok proto Buigues na věc šel ve velkém stylu. Nechal ze země vyříznout celý blok zmrzlé horniny i s mamutím torzem a pomocí vrtulníku jej dopravil na příhodnější místo. Vědcům se ale nepodařilo najít žádnou DNA, která by byla ve stavu vhodném pro klonování.

O totéž se pak roku 2003 znovu pokusili japonští vědci z Kinki University v Osace - opět neúspěšně. Získali sice dobře zachovalé kusy kostí, svalů a další tkáně, ale i ve zdánlivě zachovalém materiálu byla DNA roztrhaná krystalky ledu.

Částečný úspěch se dostavil v roce 2006: prestižní vědecký časopis Nature zveřejnil zprávu amerického týmu vedeného J. Krausem o rekonstruování mitochondriální DNA mamuta. Jde o genetický materiál, který se nachází mimo jádro buňky a ke klonování se nehodí, cíl výzkumu ale byl jiný. Vědcům se tak podařilo objasnit příbuzenské vztahy mezi jednotlivými druhy chobotnatců a jejich evoluci. Téhož roku na University of California z buněčného materiálu kosti nalezené na Sibiři rekonstruovali gen, který měl u mamutů na svědomí barvu srsti. A o dva roky později Stephan Schuster a Webb Miller z Penn University oznámili, že zmapovali téměř 50 procent mamutí DNA.

 

Nová naděje

V listopadu 2008 Teruhiko Wakayama z pracoviště RIKEN (Laboratory for Genomic Reprogramming) zveřejnil již zmíněné naklonování 16 let mrtvé zmražené myši. Dosáhli toho tak, že použili buňky z mozkové tkáně nebohého hlodavce, kde vysoký obsah cukrů uchránil DNA před destrukcí ledovými krystalky. Právě tento úspěch inspiroval k přípravě zatím poslední expedice a dalšího pokusu o klonování. Směr nového snažení tedy je jasný: znovu vyrazit na Sibiř a najít tam mamuta, který má relativně nepoškozený mozek. Vědci už také oslovili zoologické zahrady s požadavkem na vajíčka z některé uhynulé slonice. Japonští genetici věří, že úspěch se dostaví přibližně za 5 let.

Co by se stalo, kdyby nové kolo pokusů o vzkříšení mamuta tentokrát skončilo úspěchem?

Vtipálkové sarkasticky tvrdí, že Japonci si naklonovanými mamuty především chtějí zpestřit masovou složku svého jídelníčku zatím poněkud jednotvárně tvořenou masem chráněných velryb. Nechybí ale ani vážně míněné hlasy, podle nichž by návrat vyhynulého chobotnatnce představoval ekologický nebo etický problém.

 

obr: Šéf japonského vědeckého týmu Akiro Iritani 

 

"Jaký smysl má křísit tvora, jehož ekosystém už deset tisíc let neexistuje, když naší vinou vymírají živočichové zcela současní? " táží se ekologisté a vědečtí moralisté.

Na první část této otázky japonští vědci odpovídají: chceme zjistit, jak mamut srstnatý doopravdy vypadal, jaké měl nároky na prostředí a proč vyhynul - tedy poznat část z historie vývoje života na Zemi. Nepochybně usilují i o vědeckou slávu, protože oživlý mamut by jistě přitáhl pozornost světových médií. Ovšem tvrzení, že naklonovaný mamut by představoval ekologický nebo etický problém je absurdní. V případě (nepravděpodobného) úspěchu by šlo o jedno zvíře, maximálně o několik málo jedinců, kteří by sotva kdy opustili vědecké laboratoře. Důvodů je hned několik. Nikdo nevypustí do přírody tvora, jehož vznik přišel na miliony dolarů a který představuje nenahraditelný studijní objekt. Naklonovaní mamuti by - podobně jako ovce Dolly - také nebyli příliš životaschopní a v dnešním světě by sotva obstáli. To že vyhynuli, jistě mělo nějaký důvod, i když se zatím přesně neví, jaký.

Je ostatně možné, že úsilí o naklonování, stejně jako diskuse o jeho etice, jsou úplně zbytečné, protože někteří kryptobiologové (badatelé hledající domněle vyhynulá nebo bájná zvířata) věří, že mamut na Sibiři ještě žije. To už je ale zase trochu jiný příběh.

 

Jan A. Novák

 

přílohy:

 

Mamut srstnatý - hrdina románů i kreslených filmů

latinské jméno: Mammuthus primigenius

strava: rostlinná

výška: až 4 metry

hmotnost: přibližně 7 tun

barva srsti: rezavě hnědá

 

Příběh mamutů

- 5 milionů let: Nejstarší nalezené fosilie mamutů

- 150 000 let: Nejstarší známé fosilie mamuta srstnatého

45 až 30 000 let př. n. l.: První masové vymírání mamutů

10 až 8000 let př. n. l.: Poslední masové vymírání mamutů související patrně s náhlou změnou klimatu.

1700 př. n. l.: Na Wrangelově ostrově na Sibiři ještě prokazatelně žije zakrslá forma mamuta.

 

Kronika mamutího vzkříšení

1799: Na Sibiři nalezen nepoškozený zmrzlý mamut, je však vzápětí sežrán psy

1901: Nález zachovalého mamuta na Sibiři v povodí Kolymy. Tělo následně poškozené šelmami bylo dopraveno do Petrohradu.

1977: V povodí Kolymy nalezeno dokonale zachovalé mamutí mládě, kterému vědci dali jméno Dima.

1977: První úvahy o "rekonstrukci" mamuta oplodněním slonice zmrzlým spermatem z nalezeného jedince.

1996: Japonec Kazufumi Goto hledá mamuta, aby jeho sperma použil pro oplodnění slona

1997: Na poloostrově Tajmyr nalezli místní obyvatelé neporušeného mamuta

1998: O mamuta z Tajmyru se zajímá Bernard Buigues. Chce v jeho tkáních najít DNA pro klonování

1999: Expedice Bernarda Buiguese ze Sibiře odveze celý blok permafrostu se zmrzlým mamutem. Klonování se nezdaří

2003: neúspěšný japonský pokus o získání DNA z dobře zachovalých tkání sibiřských mamutů

2011: japonští vědci oznamují přípravu nové expedice, která má získat vzorky s neporušenou DNA

You have no rights to post comments